Dějiny Mohelna a všech důležitých osad a hradů okresu Náměšťského

ŠTĚPÁN ULMAN:

DĚJINY MOHELNA

A VŠECH DŮLEŽITÝCH OSAD A HRADŮ
OKRESU NÁMĚŠŤSKÉHO.

1930.

NÁKLADEM VLASTNÍM.

TISKEM NÁRODNÍ KNIHTISKÁRNY V MOR. KRUMLOVĚ.

PŘEDMLUVA.

Po dlouhém vyhledáváni dějin a dokladů byl jsem
nucen pro jejich nedostatek sáhnouti po literatuře Pel-
cově, Palackého, Volného, Bočka, Kosmasa, Schroje,
Demutha, Brudičky a různých jiných pramenech do¬
mácích i cizích, abychom si mohli učinili alespoň
'hrubou představu o dobách dávno minulých. Poněvadž
chci mluvili hlavně o našem kraji, použil a prostudovat
jsem čelné nálezy, které se v okolí Mohelna a v Mohelnu
samém zachovaly. Chtěl bych ledy a snažím se objas¬
nili dějiny Mohelna a okolí nynější generaci i našim
potomkům.

Vyskytly se již mnohé kroniky, jelikož se mi však
zdá, že byly chudé a léměř ničím neopodstatněné,
umínil jsem si napsati novou a snad bohatší. Jelikož
však chci uyésli postupně vše jak se vyvíjelo, jsem
nucem přikročiti k prvním počálkům dob a kultur vůbec.
Myslím, že jenom tak může vzniknouli náležitá před¬
stava.

192í .

Spisouafel.

OBEC MOHELNO

Naše obec jest jednou z nejstarších obcí a sídlišt
na Moravě. Nálezy jest nesporně dokázáno, že již
v době bronzové byli na území našem usazeni lidé, tedy
asi 800 až 1500 roků před Kristem. Dosud však různé
pověsti praví, že boží muka „ Antonícek" nad Mohelnem
pochází z dávných dob pohanských. Tato domněnka
jest však mylná. Boží muka „Antoníček" jsou jen
symbolem křesťanských pobožností, a takových božích
muk máme po vlasti na stovky. Jsou si vesměs po¬
dobna a ukazují již na dobu křesťanskou. Jsou opatřena
dvojkřížem (cyrillským) a zvláště nose boží muka „Anto-
nícek** jsou již stavěna z pálených cihel. Podle toho
možno stavbu „Antoníčka* klásii nejdříve do doby, kdy
vešly v užívání cihly. Pálených cihel bylo v naší vlasti —
a zvláště v Praze — použito za stavební materiál při go¬
tických stavbách, prvně asi v polovici třináctého století
v klášteře blahoslavené Anežky, kde je z cihel vybu¬
dována cásl konvenfní budovy, a ,u synagogy, kdež
jsou z loholo materiálu poslaveny dva štíty z doby
pozdější.

Nejvíce bylo použilo cihel při stavbě chrámu sv. Jiljí
v Nymburce, který byl založen asi r. 1300, pák u chrámu
sv.Ducha v Hradci Králové, založeného Eliškou Rejčkou,
vdovou po králi Václavu II. r. 1310, a u kostela Staro-

brněnského. Rovněž při stavbě choru u sv. Tomáše v Brně
v letech 1353 až 1379. Největší zásluhu o zavedení
pálených cihel do našeho stavebnictví má Eliška Rejčka,
klerá k nám lenlo způsob přinesla ze své domoviny:
Pomořan. Avšak již koncem 14. stol. přestalo býti cihel
používáno. Podle toho lze soudili, že boží muka „Anloní-
ček“ Jest stavěna až po 14, stol,, neboť zajisté na
menších místech, jako Mohelno, se stavby cihlové
neuplatnily hned současně se- stavbami důležitých
chrámů. Proto nelze luto pověst o „Antoníčku" Jako
mohyle z dob pohanských ničím opodstatnili. Avšak
podle nástrojů a nálezů v Mohelně a okolí, ve Lhá-
nicích, Kladenibech a j., jsou tyto obce opravdu z dob
pohanských, a se vší určitostí dokazují, že na našem
území byl lid usazen Již v dávných dobách pohan¬
ských, prožil člyři doby, toliž dobu bronzovou, dobu
železnou, část neolithu a dobu pohanskou. Ale v Mo¬
helně dlé vyobrazených nálezů budeme se říditi starší
dobou bronzovou a kulturou iužickou. Avšak v dobách
knížecích bylo již Mohelno, což dokazují nálezy, roz¬
troušené po dalekém okolí ne pozemcích i v lesích,
počínaje od Senorad a Lhánic až do Kladerub a Kra¬
mol na, kde na iraii „Šibenice" (nad spravedlností)
nacházíme mlaty, sekyrky, nože a jiné nástroje sta¬
rých našich usedlíků. Některé nám připomínají dobu
neolithu. Strana východní, ku Lhánicím, vykazuje hojné
nálezy z doby bronzové a keramiku z doby lužické
kultury bez okras, zhotovenou na kruhu hrnčířském,
kdežto nálezy ne jihozápadní straně kolem obce jsou
z doby starší, ručně zpracované, pískem promíchané:
hroby skrčenců a žárové. Dobu slarší však nelze do¬
statečně zjistili. Byl-li však zde lid v době neolithu
usazen, měl již svá obydlí. Tvrzení jiná Jsou nejistá
a neurčilá, a možno se jen nálezy řídili, a dle těchto
dobu odhadovali. Avšak jisto jest, že v oněch dobách

6

byly kmeny roztroušeny, nikdy nebylo více kmenů na
jednom miste, neboť každý kmen hospodařil samostatně.

Doba pohanská, bez určitých dat, jest nejistá. Mohli
bychom zde počítali dobu boha Svontovíta. V Mohelně
bylo pohřebiště starých našich předků. Tam, kde nalé-

'fif&lttlAt ilf. :■'?&

''ki *■ : . •

iw' :

»*• p * i v -

;lK«1

Mm

Mofwino,

záme hroby, byla jejich pohřebiště. V těchto byla
pochovávána knížata neb náčelníci. Pohřby konaly se
při západu slunce. Mrtvý položen byl na hranici, zbraň
a šatstvo i milé předměly nebožtíkovy dány k nohám
zemřelého; po shoření hranice byl hrob obložen ka¬
meny a učiněn okrouhlý násyp. Před východem slunce
se příbuzní rozešli, házejíce kameny přes hlavu.

Slavení byla malá, ze dřeva, pokryté rákosím nebo
slámou. Majetek chránili duchové (bůžci) vyobrazení
z koslí, hlíny a jiného. Bývali umístěni při vchodu do

7

chýše* Naši dávní předkové věřili a báli se boha Pe*
runa, vládce hromu a blesku* Ochráncem sléd byl bůh
Valeš. Obávány byly vlhvice (čarodějnice), se kterými
se selháváme ještě v dobách prvních Přemyslovců,
kleří byli ještě pohané, a féž později.

Osudy a doby slarých památek nelze přesně urciíi,
a prolo je odhadujeme typicky. Tylo lypy jsou halš-
tatský, galský, římský, lužický, germánský a slovanský.
Avšak musíme se domnívati, že člověk prošel tři doby
čili stadia.

V prvním údobí člověk vyráběl své potřeby z kamene
a kostí* V druhém poznal kov a vyráběl předměty
z bronzu, n v třetím dospěl k železu. Dle těchto po¬
znatku odhadujeme stáří nalezených předmětů. Známky
o bylí člověka sahají do doby čtvrtohorní. Doba lato
Jest diluvia!ní, pak doba aluviální. Jspu.to doby ná-
plavů. Člověk přišel do našich krajin podle geologů
15 až 25 lišíc lei před Kristem.

Keramika z dob těchto jest hrubá, nástroje kamenné
bez vrtaných děr. Avšak v době aluviální máme již
předměly hlazené z kamene a vrtané (neolilh), kleré
u Mohelna nacházíme. Dle odhadu dobo neolithická
jest 7000 lei před Kr. až do doby 1000 let před Kr.,
do kteréžto doby můžeme Mohelno počítali. Tento
člověk zanechal již památky jiné, hladil a vrtal kámen,
znal již hrnčířství, užíval domácích zvířat, znal spole¬
čenský řád a zvyky pohřební. Podle Mortyleta přišel
z Asie do Evropy.

Doba bronzová datuje se esl 1000 roků před Kr.

V době léto objevuje s r e kov. Který z kovů však byl
dříve, není známo; asi zlato, měď, cín, olovo, slříbro,
antimon a zinek. Pro měkkost slučovat se cín s mědí,
čímž se tato směs štola tvrdší. Nazývá se spěž či bronz.

V době této se selkáváme se sponou, dýkou, mečem,
dlátem, prstenem a náramkem.

8

Dobu bronzovou jesl těžko odhadnout!, neb bronz
byl již znám v Asii 3000 let před Kristem. Nejslarší
bronz jest krásný, má Jemně zelenou patinu. Nejlepší
bronz jest směs 907o mědi e 10% cínu, P ro tehdejší
vysokou cenu kovů setkáváme se s mnoha předměty
z kamene. Hroly šípů jsou s-lulejkou, jsou na nich
žlábky ku napouštění jedem. Nádoby bronzové jsou
bezuché a s punlíky. Nádoby plechové jsou nýtované.

Pole popelnicová u Mohelna.

Hroby z doby bronzové jsou kostrové a žárové, a
mohyly s hroby žárovými. Kostra kameny obložena,
neb leží v jámě. Tělo jest 'skrčeno a odpočívá na
pravém boku. Pravá ruka Jesl jen v málo případech
pod hlavou, levá u hlavy neb na živoiě. Milodary jsou
bronzové ve .hliněných nádobách. Trojhranné dýky,
náramky točené z dvojitého drálu neb lité, nádoby
hrubé neb jemné, tvaru cibulovitého. Pole popelnicová
jsou hroby Žárové, dary bývají předměty opálené, zpro-
hýboné a celkem chudé. Povrch hrobu není znatelný,
jen v málo případech jsou nasypány mohylky. Pole
popelnicové náleží jednou částí do doby bronzové,
větší jest Část doby mladší.

Doba Železná .

v

Železo patří do poslední doby kultury evropské. Do¬
stalo se k nám asi z Orientu, neb již v třináctém sto¬
letí před Kr. byly z něho robeny nástroje a zbraně. Dobn
železná má trojí ráz. V Evropě zcela jiný, v Itálii a
Řecku ráz jižní, tok zvaný klasický, a severní germán¬
ský. Ráz klasický jest řeckoilalský. Nejslarší železné
památky jsou v Bologni, Kultura řecká se chnrakteri-
suje takto:

9

Nález z doby tu liché u Mohelna oe Lhánícfch.

Oblouková bronzová spona a výzdoby na nádobách
hliněných. Nádoby z bronzu jsou vědérka, zvaná síiula
o cista, spony se podobají lodičkám podlouhlého tvoru.
Síiula jest vědérko s obloukem. Galská kultura jest
šperk něco ze zlota a něco z bronzu, jantaru neb
skla. Spona' představuje labutě s dlouhým zobákem,
nahoře zahnutým. Kostry doby léto jsou žárové, neb
mrtvola leží natažená. Hroby jsou kameny obložené
a kameny pokryté. Kostra jest menši a má dlouhou
lebku. V hrobech žárových bývá popel v podlouhlé
nádobě neb dřevěné skřínce. Každý hrob má milodary,
zbraň, Šperk a nádobu. Těchto věcí jest uloženo velmi
mnoho ve vídeňském museu. Zbraně jsou z ( části
z bronzu, z části ze železa. Šípy trojboké a ploché,
přesleny, pilníky jsou častými nálezy. Nádoby mají
Ivar baňatý a nízké hrdlo, černý neb červený orna¬
ment uvnitř. Doba tato jest asi 500 roku před Kr. V době
léto jest typ slezský a lužický. Typ slezský jest kera¬
mika ručně malovaná žlutavě a šedoěerně, bez ucha,
s puntíky, na dně má ryté hvězdy. Popelnice jesi ulo¬
žená v hrobě a má u sebe více malých nádobek roze¬
staveno., Milodary jsou nepalrné, z drátu točené, nůž,

10

kroužek, dýka, vše ze železa. Nádoby dvojčata, troj-
čataa řehtačky (štěrchátka). Morava přináleží jedfiou,
Částí typu slezskému, druhou lužickému. Dle toho sou¬
díme, že výrobky iylo byly sem doneseny Gally či Kelty,
což posuzujeme, že Tacitus v léto době přestěhoval
se do Germanie, což mohlo býlk asi 500 roků před
Kr. za vlády Targuiniovy, neb mince jsou římsko-bar-
barské. Nůžky mají podobu nůžek ovčáckých. Nádoby
jsou zrobeny na kruhu hrnčířském, tvoru vézoviléhg,
kostra v hrobě leží naznak a jest bez mohyly.

Kultura římská jest z dob Julia Caesara, když násilně
vtrhli Římané do Evropy v době 100 až 500 lei po Kr.
Tato kultura vytlačila kulturu gallskou, a proto, ji nazý¬
váme římskobarbarskou. Hroby jsou kostrové i žárové a
objevují se již kol hrobu cihly. Těchlo hrobů máme
mnoho no Morově. V době lélo vznikl ráz merovejský
dle rodiny praolce Chlodvika. Tento ke konci pátého
století po Kr. ustavil no troskách Římanů říši ve Francii
a na Rýnu. Ráz tento jest byzantský, barbarský, ger¬
mánský. Hroby Jsou dvoje. Kostrové s mohylkami, a
řady hrobové. Kostry leží na desce a jsou deskou při¬
kryty. V rakvi z kamenů neb desek. Nádobky jsou z bronzu,
zbraň jest železná, šperk zlatý neb stříbrný. Kopí jest
krátké topůrko, kterým se házelo. Ochranu poskytoval
šlít. Oslruhy bývají železné, polokruhové, ale v malé míre
nalézáme podkovy neb udidlo. Ornamenty na přeskách
jsou s hlavou ptáka, mince domácí *a římské. Práce
ornamentální jsou vkládané, lanšírované při zbraních
rytířských a jsou znamenány písmem runovým, které
vzniklo z písma latinského. Raz tento byl přenesen
Huny do Řuska a odtud po částech do Evropy.

Kultura slovanská povstala v prvním tisíciletí po
Krislu a byla nejrozšířenější v celé Evropě. Nejvělší
kmen byl Veneti čili Anli. Památky Slovanů jsou hra¬
diska a vály. V těchto dobách dle doktora Kreka vy¬

li

padala kulturo Slovanů laklo; Byli rolníci, seli ječmen,
řež, len, oves a proso. Požívali maso pečené, vařené,
pili pivo, víno a medoYinu. Domy měli ze dřeva a by*
dleli po rodech. Obec mělo jméno po zakladatelích
a později doslali jména podle mravů a obyčejů. Ma¬
jetek byl společný. Náčelník byl nejslarší neb volený,
byl knězem a soudcem. Ale jinak roven všem. Až po¬
zději vyvinuly se rozdíly vlivem ciziny. Zena byla svo¬
bodná, Šila, lkala o starala se o děli. Muž pracoval
jako ženo. Sňatků nebylo.

Tvar obcí byl kruhovitý a ohrazen válem. Hradišlě
byla útočištěm v nebezpečí. Konala se tom shromឬ
dění o náboženské slavnosti, neb ješlě kostelů nebylo.
Obřady při narozeních a sňatcích jsou neznámé. Při po¬
hřbech však se zachovaly. Obřad spalovací jest starší.
Avšak máme doklady, že žena bývala spalována spolu
s‘mužem. Spalování vzalo křesťanstvím za své. Iben Fol-
tlande tehdejší píše, jako očitý svědek, že no počátku de¬
sátého století s mužem umírala žena, z čehož se dá
soudili, že umřel-li jeden, druhý byl upálen. Z této doby
kultury slovanské vyskytuje se nádoba, zhotovená na
kruhu hrnčířském, vysoka s úzkým hrdlem a ohrnu tým
okrajem, ozdobná čára rovná neb vlnovka, keramika
hrubá a dobře pálená, barvy šedé. Avšak máme mnoho
nejistot, které jest velmi těžko rozluštiti, neb dle nejslar-
ších dějin, které máme po ruce, jsou přehnané bez
pevných dokladů a jistoty, neb mnohdy není ani možné
určili správnost pisatele, což jest též s dějinami Čech
a Morový, které nejsou těchto vad prosty. Zdá se však,
že pro různé tajnosti pro veřejnosl se tak stalo. Avšak
pokud jest možno w něco určitějšího říci, datuje se asi
500 let před Kr. Čechy byly obydleny přechodnými
obyvateli lak zvanými Bojery, dle záznamu Tacita,
který pocházel rodem z Gallie a přestěhoval se do
Germnnie za vlády Tarquíniovy z dob posledních jeho

12

v

kralování v Římě. Ve středu Hercinských lesů byly
národy zvané Hermudirové a Nariskové. Proti straně ve¬
černí Bojeři byli vládnoucím národem, od kterých země
tato dostalu název Bojoheim a později Biiheim, ny¬
nější Bdhmen. Hlavní město jejich bylo Bubineum.
Tento národ klidně žil a byl usazen až do doby prvého
tažení válečného do Itálie. Gallský kníže Breno jím
a jiným obyvatelům na Dunaji, nazývajícím, se Galírum
učinil návrh, by společně vytrhli proti Římu s Tau-
risci, kteří bydleli v okolí města Lavi a druzí na
řece Lechu a třetí na řece Inu, jmenováni sedláci
(Inhubrové a Bojeři bydleli v Čechách). Tato spo¬
jená vojska jmenovaných kmenů společně napadla
Řím, zapálili a dobyli ho, což dle dějin nejstarších
se datuje jako první válka. Ale pevnosti Capilolium
dobyli nemohli. Tu římský vojevůdce Camillus vyhnal
dobyvatele z Říma a z Itálie vůbec. Asi po sto le¬
tech před Kr. dle starého letopočtu byla známá vo¬
jenská udatnost jako veliké množství Timbreů barbarů.
Tito opusiili svoji olčinu nynější Holštýnsko a hleděli
sobě zříditi nová obydlí a tlačili se celou svojí mocí
do Čech, do země Bojerů. Avšak Bojeři shromáždili
svoje vojsko a nejsilnější mužstvo a napadli Timbrejce,
rozehnali je a po několika bitvách vytlačili je ze své
země. Avšak Timbreové byli nešťastní. Asi po šlo le¬
tech byli přepadeni Markomany, kteří bydleli mezi
Rýnem, Dunajem a Nekarem a rneli již svého němec¬
kého krále Ariovisla, učinili pokus zdrželi se v Galii.
Sám tehdejší Caesar zahnal je přes Rýn. Počali tá-
hnouti se svými vojsky do Panonie, která se nachá¬
zela mezi Dunajemja Dravou, ale opět byli zahnáni
a chodili s místa na místo, až konečně se jim poda¬
řilo pod vedením jejich knížete Marobuda peviiě se
usadili v Čechách. Tento byl muž zvláštní síly a u-
datnosii vojenské, byl vychován na dvoře císaře

13

Augusta v Římě. Tento umínil sobě jako pyšný Ří¬
man vlédnouli a zřídili království a svoji říši. Přemluvil
Markomany, aby opustili svoji zem a vyhledali daleko
od Římanů svá obydlí. Přepadl celou svojí mocí Bo-
jery a tak ovládl celý kmen Bojerů. Bojerové, kteří
se podrobili nechtěli pod jeho moc, byli nuceni hle¬
dali svá obydlí a praví se, že jsou to dnešní Bavo¬
rové. Asi rok před Kr. Marobud učinil všemožná opa¬
tření udrželi se pevně ve své dobyté zemi. Stáhl ně¬
které Markomany k sobě, které August z Panonie
vyhnal, čímž svoji moc rozšířil. Připravil vojsko, které
čítalo 70.000 mužů pěchoty a 4000 mužů na koních,
které podle římského způsobu vycvičil ve zbrani a tak
podmanil i své sousedy Kvady, Ligiery, Longobardy
a Hermundurery, kteří bydleli tam, kde protéká Labe.
A lak rozšiřoval svoji moc. Bubineum a pevnost Maro-
bundum byla jeho hlavní sídlo. Jeho stály hraničily
jižně na Narikr, dnešní Horní Rakousy, a na sever
s Gernianií. Tato veliká moc a duch vojenský počaly
ěinifi Římanům starosti a zamýšleli Marobuda na-
padnouli a tak obklopili jeho říši se dvou stran. Vlád¬
noucí císař Tiberius shromáždil své vojsko u Karnun-
lum v okolí nynějšího Heinburgu na hranicích rakou¬
ských a uherských a germánských. MístodrŽiiele Sa-
lurnina poručil ze země vyhnat. A tak obě římské
armády se přiblížily na vzdálenost pětidenního po¬
chodu k vojsku Marobudovu. Přišla, Římanům zpráva,
že v Pannonii a Dalmácii jest povstání. Tu Římané,
jsouce donuceni, stálili svá vojska a učinili s Maro-
budem přátelství z nouze a tento je s radostí přijal,
neb tak získal čas k přípravě no příští válku. Mezi
těmito následkem ujednání zůstal hranicí Dunaj. Brzy
nato povstala válka Římanů s Hermanem, který je
porazil a vypudil přes hranice jako ochránce Němců
a hodlal pokračovali ve válce proti Římanům a žódal

14

Marobuda, aby se s ním spolčil a poslal hlavu řím¬
ského vojvůdce Vorusa „Marobudovi. Jelikož Marobud
byl ješlě v přátelství s Římany, nepřijal tohoto návrhu
Hermanovo a poslal Varusa císaři Augustovi clo Říma.
Tímto jednáním rozhorlil se Herman a umínil si láh-
nouíi proti Morobudovi. Tak povstalo mezi nimi ne¬
přátelství a konečně došlo ke krvavé válce. Pravé
křídlo vojsk bylo úplně pobilo, a sám Herman pora¬
zil Marobuda. Ten musel se svým poraženým vojském
utéci do Cech. Ale vzdor veliké porážce byl Marobud
mocnější krále Tiberia. Tímto se od Marobuda odtrhli
dva veliké národy Longobardi a Semoni. Tu počali J
Římané a zvláště Tiberius přemlouvali Markomany i
Marobuda, aby vyjednávali s Římany a dali se pod jejich
ochranu. Markomané sobe konečně zvolili Gothena,
který se jmenoval Kolualda čili Kotvald za svého krále.
Ten přikvapil s velikou mocí válečnou do země, zmoc¬
nil se Marobuda, města Bubineum a zámku Marobun-
dum (dnešní Vyšehrad a města Praha), sebral všecky,
skvosly a vyhnal Marobuda. Tenlo se musel utéci ku
lstivému Tiberiovi. Ten jej poslal do země Ravena ku
obývání. Zde žil ješlě 18 roků v t naději, že mu bude
jeho království vráceno, což se nikdy nestalo. 'Mar¬
komané po vypuzení Marobuda učinili si svobodu a
někteří si volili krále ze svého národa. Kolvald pa¬
noval nad Markomany, klen žili v Cechách a na bře¬
zích Dunaje. Ale w vláda jeho nelrvala dlouho. Vystou¬
pili proti němu Římané, že nežil po způsobu jejich
vůle. Král Vibilius porazil jej a sehnal s trůnu a vy¬
hnal ze země jako Marobuda. Venius, kvádský kníže,
nastoupil na irůn morkomanský, a taklo splynuly tyto
dva národy pod jedno panství. Vonius vládnul 30.roků
šťastně, ale přidržoval se více Kvádů, než Markomanů.
Poslední dobu jeho kralování byli Sido a Vangio,
kteří zastupovali starého krále a byli jeho synovci.

15

Zde nasioly neznámé změny mezi Markomany, nebof
se o nich jen nepalme mluví, a dle loho se stala
nějak obmezenou, neb se o jejich králích nemluví.
Avšak v pozdějších dobách ^>e dovídáme, že národ
markomanský se spřátelil s Římany, zvláště s císařem
Domirianem, klerému měli pomáhali ve válce a ne-
chlěli. Proto obrálil zbraň v proli nim, Markomané se
postavili proti barbarslví Římanů, Stáhli, své mladé
mužstvo kvádské do zbraně a porazili Římany. Tito
z obavy naslavěli na Dunaji pevnoslí. Konečně se
Římané spojili s Kumany, Jazygy, Vandaly, Longo-
bardy a jinými. Římané nazývají lulo hroznou válku
markomanskou. Tu Markomané porazili římského ve¬
litele Vindexa a po tvrdošíjné válce úplně Římany
porazili. Římané ztratili 20.000 mužů. Markomané stí¬
hali své nepřátele až na zdí Aquitea, které město též
dobyli. Římané na rychlo sehnali nové sily. Část voj¬
ska markomanského oblehla Řím, počala se celá Itálie
třásli o císař Marcus Aurelíus sehnal pacholky a
všecku spřež s vojevůdcem Perinaxem, klerý napadl
Markomany a spojence vyhnali z Itálie. Markomané
po velkých ztrátách museli se spasili úlekem přes
Dunaj. Po mnoha bitvách se střídavým štěslím zemřel
Marcus Aurelíus ve Vídni, a tak válka, trvající 15 roků,
byla skončena.

Roku 263. starého letopočtu utržili Markomané po¬
rážku od Římanů, že se více vzpamatovali nemohli.
Byli poraženi až na posledního muže. Dioklelian stále
znepokojoval Markomany. César Torus porazil 16.000
Markomanů a 20.000 zajal, čímž Markomané byli téměř
zničeni. Avšak již v roce 497 Čechy byly nazvány
gotickou říší. Ale lombardský král Vácho je potlačil
a ponížil a od té doby byly pod panstvím Lombardie.
Nato odešli přes Dunaj do Pannonie pod Sujevi. R, 568
odešli do llalie.

16

Od vystěhování Markomanů z Čech převzali zemi
českou Tiringové za domov o do vlastnictví a spojili
se se starými obyvateli. Ale dlouho pány nebyli. Král
Hermansfríd byl od krále Franků Teodoricha napa¬
den o pomocí Sasů úplně přemožen, větší díl Tiringů
přišel o život a nešťastný král sám usmrcen zradou.
Tak byla celé říše od Franků a jejich spojenců Sasů
a Sorabův dobylo. Jeden společník kmene slovanského,
který se do země přistěhoval a usadil se v Lužici.
Jejich příkladu poslechli Slované, kteří bydleli při Du¬
naji, opustiji hromadné své příbytky a nastěhovali se do
Moravy o Čech se svolením Franků, s podmínkou, že
je uznají za své pány.

Dnešní naší obyvatelé jsou ze znamenitého slovan¬
ského národa. Na celém světě není lakový národ jako
slovanský, který by si svoji řeč, moc a kolonie udržel
po staletí a byl rozšířen od Ragusy nad Jaderským
mořem až po ledové moře a Kamčatku, až po hranice
Číny a Japonska, odkud nás národ slovanský pochází
a přistěhoval se k nám, všude vládne Slovan. Rusové,
příslušníci Slovanů, r. 624 před Kr, byli posláni od
Médů co kolonisté po době Seveřanu, jak hodnověrní
dějináři píší. Jižní Rusko, Lilva, Prusko á Polsko bylo
jejich hlavním sídlem. Avšak mezi válkou markoman-
skou v 2. století tlačili se dále do míst, která byla
od Germánů opuštěna na východě a tak zabrali dráhu
od řeky Tonajs poblíže severního moře a byli pod
jménem Jazygové a koncem čtvrtého století vyšli pod
jménem (Spory) a později dle řeckého nazýváni Ven¬
dové a Anii, jako Slované. A sice proto, že u těchto
národů se všeobecně mluví vše s koncovkou slav a
dodnes se užívá vyjma případu Slováci a Slované.
Asi uprostřed 4. století mocný gótský král Lmauric
podmanil lyto Slovany pod svoji moc. Načež Hunové
vpadlí do Evropy a zničili říši Gólů a veliký díl Slo-

17

vanů. Zvlášlě Alila, který ovládl hunskou říši. V roce
450 se však říše lálo rozpadla. Tu Slované doslali
opěl svobodu. Všichni usazení na severní straně Du¬
naje ke konci 5. stol. byli cizí národové, které nazývali
Bulhary neb Valachy, Tito byli utiskováni lak, že mu¬
seli svoji vlast opuslili. Jedna čásl^ slěhovala se na
sever na Dněpr, jiní do Moravy a Cech. Ti, kteří se
usadili na řece Moravě, nazývají se Moravané a v Če¬
chách Čechové. Asi r. 534 Prokop, tehdejší řecký kro¬
nikář, píše o tehdejších dunajských Slovanech a jejich
kmenech loto:

Slované a Anli nejsou pod žádným, ale mají od
slarých dob demokratickou vládu, radí se o svých zá¬
ležitostech společně a vše jesl jislými zákony vázáno.
Považují vládce hromu za jediného pána světa. Když
na smrtelné cestě neb na válečném poli blíži se smrl,
chválí Boha, by jim živo! zachránil, co uvidí, věří.
Bydlí ve Špatných chatách a slěhují se časlo s místa
na místo. Oba národy mluví reci, která zní v uších
Rekových barbarsky. Dle zevnějšku není rozdílu v po¬
stave, jsou velcí o silní. Kůže není moc bílá, vlasy
žlulé, ale také ne černé, toliž červenavé. jídla jsou
hrubá, jednoduše upravená, jako u lidojedů, jest to
pozůstatek Hunů. Tehdy Slované a Anli měli jedno
řecké Jméno, Spory, což znamená válečník, prolo za¬
brali tolik zemí. Dle zpráv z r. 530 dnešní Slovany
v Čechách a na Moravě můžeme posuzovali dle po¬
doby otců, jak jsou podobni a dle loho jich přirov¬
nali. Tmavá pleť jest z pokolení po oleích a Hunech.

Dle výborných dějepisců slula Praha za dob Mar¬
komanů Marobundum, Loket Melikamon, Čáslav Sego-
dunum, Kouřím Kasurgis. Podle udání Polomeusa
souhlasí úplně s těmito městy, řekami a kopci Labe,
Vltavo, Ohře, Orlice ald. Noví obyvatelé Čech jme¬
nují se Češí. lak jméno to povstalo, není známo. A-

18

v

však naši kronikáři počínají Cechem a Lechem, který
byl jeho bratr, avšak cizí spisovatelé nic o tom nepíší,
ba dokonce někteří tvrdí, jako by s nimi přijeli do Cech.
Jména tato zůstanou asi tajemstvím a snad Lech mohl
byli Slovan dle jména Lechu. My všnk musíme pova¬
žovali sobě, že všechny slovanské národy se jmenují
dle zemí. Snad jsou to jména neznámých vladyků neb
knížat. Asi po půl století jsou Slované pod panstvím
Čechů a ochranou Franků a jejich krále, ve vší li¬
chosti a klidu. Až Avarové, tehdejší nový národ, napadli
Franky a tak se dostali pod panství Avarů. Frankové
však nemohli pomoci Čechům jinak, než je vykoupili
od Avarů, Avšak Čechové nemohli snésti utiskování,
postavili se proti Avarům a vyhnali je ze země české.
Avaři přišli opěl s velikou mocí vojenskou porazili
Čechy, ale nepodařilo se Jim to, neboř Čechové měli
svého vojevůdce Samo, který byl Slovan, Srb, z národa
Sorgbů. Dle franckého spisovatele jest Samo poslán
do Cech od Franků a srbských Slovanů. Tento Samo
dal Čechům radu, jak mají porazili nepřítele a jej
napadnouli. Vedl Čechy a tak porazili Avary no hlavu.
A osvobodil Čechy od otroctví, načež byl Samo od
celého národa za krále prohlášen a zvolen. Sousední
Slované Čech, kteří bydleli v Moravě a v Lužici, vzali
si příklad z Čechů a přistoupili k Samovi, což jest
první doba českomoravského království. Tehdejší král
Franků stěžoval si Somovi pro napadání kupců franc¬
kých v Čechách a poslal své poslance. Samo se o-
mluvit, s čímž se Frankové nechtěli spokojili. Dago-
bert pravil, že národ Čechů jest pod vrchností franckou,
Samo mu odpověděl: „Jest pravda, že země, kterou
obýváme, patří králi Dagoberlu,' a my jej také za pána
uznáváme, chce-li lomu." Načež vyslanec pravil: „Kře¬
sťané a služebnici boží nemohou se psy přátelství
míli!" „Když vy sluhové boží jsle, chceme býti vašimi

19

psy a musí nám býlí dovoleno našimi zuby vás roz-
sápati, když lak jednáte", a poručil mu, by se odslranil.
Vyslanec sdělil tulo řeč králi Dagoberlovi a tento sobě
umínil obyvatele k poslušnosti donutili. Shromáždil
vojska své a poslal proli Samovi. Tenlo Šel se svojí
mocí válečnou až přes hranice české naproti Dago-
beriu a položil se se svým vojskem u hradu Voigt*
burku mezi Čechy a Thiiringem a zde se opevnil.
Vojsko francké přitáhlo k pevnosti a počalo ji dobývati.
Samo tři dny se udatně hájil a útoky odrážel. Čtvrtého
dne vyrazil z pevnosti proti vojsku Dagobertovu a po¬
razil je. Zbytek franckého vojska pak musel spasiti
se úlekem a veškeru válečnou kořist zanechal na místě.

R. 658 většina slovanských vladyků nemohla snésti
vládu Samovu, neb nebyli zvyklí poslušnosti. Jeden
velký kmen, který měl pět bratrů, Lukáše, Soběla,
Kosence, Muchli a Chorváta, usnesl se vystěhovali a
Sama se zbavili. Táhli s větším dílem Čechů, kteří
bydleli po horách a kopcích a jmenovali se Chorvaté.
Táhli pres Dunaj, a u císaře cařihradského Heraklina
žádali o zemi, kde by se mohli usadili. Tento jim dal
Dalmácii, kterou však sobě museli dobýti zbraní proli
Avarům a přidali se k velkému kmenu Sorabův (Srbů),
kdež dosud jest město Samo. Z těchto kolonistů jest
království chorvatské a slovanské. Kolem 9. slolelí

v

zůstaly dva kmeny v Cechách, kleří se jmenovali Choř-
valí a žijí zde dosud na Moravě. Čechy tímto stěho¬
váním se značně seslabily, a také byli nucení zůstali
delší dobu v míru. Samo pak vládl ještě 18 roků a
zemřel ve vysokém stáří, zanechav po sobě dvanácl
synů a páctnácl dcer, kleré zplodil s 12 ženami. Ze*
mřel r. 658. Po smrli Samově vrátily se naše země
opěl k vládě demokralické, a není známo, že by z po¬
zůstalých synů něklerý vládl. Jsou však domněnky, že
Krok byl synem Samovým, neb Kosmas píše, že veliké

20

příbuzenstvo měl v Čechách a současně byl soudcem
národů. Tento Krok žil do počátku 8 stol. a zanechal
tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši. Tyto měly velikou vzdě¬
lanost, a že rozumem předčily ostatní své druhy, byly
u veliké vážnosti v Čechách. Nejniladší Libuši uznali
za svoji vládkyni, která povolalo Přemysla Oráče od
pluhu ke koruně. Tento opustil pluh a Šel na hrad
Libušin, který se tehdy nazýval „Pfary" a později,Li¬
bušin neb Libin, nynější Vyšehrad (Vyšší hrad). Není
nikde psáno, jak dlouho Přemysl vládl. Kronikář Kos-
smas však dí, že zavedl řádnou vládu a zákony, které
se dlouho v Čechách udržely a položil základy ku
městu Praze.

O nástupcích Přemysla Oráče není nic známo, jen
o Bořivojovi, ale Jen jméno, nic více. Avšak dle starých
záznamů Kosmasových píše se o Mnatu, Vojenu, Mni-
slavu, Křesomyslu, Neklánu a Hostivílu, ale nepíše,
zda byli synové. Tito však nevládli nad celou zemí,
nýbrž každý měl svůj díl a zpočátku vyšinulo se jen
vojvodství pražské. Čím dále rozšiřovali svoji moc,
a tak menší vojvody a vladyky vyhnali neb uvedli v pod¬
danství. Tito byli,.ještě pohané. Naši kronikáři jsou
přesvědčeni o jejich vládě, ale různí se. Avšak cizí se
o nich nezmiňují. Asi proto, že za vlády těchto byl
v zemi klid. Až později se píše o zkázonosné válce,
kleró byla mezi posledními třemi, ale určitě nelze
tvrdili, za klerého z těchto Iři k ní došlo, Asi kolem
roku 876 zemřel Hoslivít.

Knížata a králoué čeští.

Pokud je známo a možno tvrdili, Markomané'v 20.
roce po Kr. až do r. 534, kdy přišli do naší vlasti
Slované. — (Asi kolem r. 261 Allal, král markomanslcý.
Bolomár byl král markomanský před Aitalem* kterému

21

postoupil roku 261 část Pannonie císař Galienus o dal
mu svoji dceru Piparu z o manželku). — Roku 596
Čechové, r. 630 Samo, r. 658 Libuše a první Přemy¬
slovci, a vládli do roku 772. R. 789 Korci Veliký vydal
přísný rozkaz, slanovíci tresl smrli pro každého, kdo
by, nemaje zvláštního povolení, přestoupil zákon postní.
Povolení dávali biskupové. Avšak časem byl • zákon
zapomenul. R. 805 Křesomysl, Neklaň, Hoslivíl, vládli
do r. 872. R. 875 Bořivoj do r. 897.R, 906 Spytihněv do
r. 915. R. 921 Vratislav a Drahomíra, do roku. 928.
R. 934 sv. Václav do roku 936 Boleslav I. do r. 967.
R. 968 Boleslav II. do r, 996. R. 999 Boleslav III.
do r. 1004. R. 1005 Jaromír do r. 1012. R, 1013 Ol¬
dřich do r. 1037, R. 1038 Břetislav 1. do 10. ledna
1055. R. 1061 Spylilměv II. do r. 1093. R. 1093 do 6.
září Konrád, bratr Vratislavův, (Znojemský) a brněnský.
R. 1095 Břetislav IL do roku 1098. R. 1100 Bořivoj
II. do r. 1107. R. 1108 Svatopluk do r. 1109. R. 1109
Vralislav I, do r. 1120. R. 1125 Soběslav 1. do r. 1140.
R. 4140 Vladislav II. do r. 1774. R. 1174 Soběslav II.
do r. 1180. R. 1180 Bedřich do 1187. R. 1187 Kunrót
II. do r. 1193. R. 1191 Jindřich Břetislav do r. 1197.
R. 1198 Přemysl. Olakar I. do r. 1230. R. 1230 Vá¬
clav L, Olakar II. od r. 1253. Roku 1278 od 26. srpna
Čechy bez vládce do r. 1282. Roku 1283 Václav II.
do roku 1305. Roku 1305 Václav III. do.roku 1306.
R. 1307 Rudolf J. do r. 1308. R. 1308 Jindřich Koru-
lanský do roku 1311. Roku 1312 Jan do roku 1346
dne 27. srpna. R. 1346 Karel I. do roku 1378. Roku
1389 Václav IV. do r. 1419. R. 1419 husitské války do
r. 1436. R, 1436 Sigmung do r. 1437 do 9^ prosince.
Roku 1437 Albrecht do 1439. Roku 1439 Čechy bez
krále do r. 1453. R. 1453 Ladislav do r, 1458, R. 1458
Jiří z Poděbrad do r. 1471. R. 1471 Vladislav II. do
r. 1515, Roku 1516 Ludvík do roku 1526 do 14. pro-

22

síňce. R. 1527 Ferdinand 1. do r. 1565 21. srpna, R.
1565 Maxmilián do r. 1575 do 20. února. Roku 1576
Rudolf II. do 1612 dne 14. lednu. Roku 1612 Matyáš
do 20. března 1619, Roku 1619 Ferdinand 11. do 15.
února 1637. R. 1637 Ferdinand III. do 14. září 1656.
R. 1657 do r. 1705 Leopold. R. 1705 Josef I, do 17.
dubna 1712 Karel 11. 1740. R. 1740 Marie Terezip do
1789 do 30. dubna. Od Ferdinanda II. bylo největší
utlačování od Habsburků našeho národu až do roku
1918, dne 28, října utvořena Československá republika
s prvním presidentem T. G. Masarykem.

R. 1142 dne 24. dubna spojené vojsko moravské táhlo
proti Vladislavu, neboť tento nechal pochylati loupež¬
níky. Boj byl podniknut 25. dubna mezi Suchdolem
a Malešovem a nehověl stavům dle jejich vůle, jak si
před Jeho volbou představovali. V odporu stáli moravští
stavové, kteří hodlali Vladislava svrhnouli s trůnu a
spolčili se Nečerét s knížaty moravskými ve velikou
jednolu. Vratislav Brněnský, Kunrát II. Znojemský, Otta
III. Olomoucký a Bořivojovi synové Spytihněv, Lipold,
Vladislavův syn, který ulekl do Uher, Opět se vrátil.
Velení nad vzbouřenci měl znojemský kníže Kunrát II.,
ale bylo bezvýsledně bojováno. Roku 1143 sebral Vla¬
dislav vojsko a chtěl potrestali vzpouru knížat morav¬
ských, Vtrhl do Znojma, rozbořil je a pak se obrátil
proti Brnu a dal celé naše okolí loupeživým rytířům
v kořisl. Co nemohli odniésli, ohněm zničili. Taktéž
navštívil Ollu. Za udatnost odměnil rytíře své statky,
A lak byla celá Morava vypleněna. Rokylen byla roz¬
bořena a župní správa převedena na hrad mohelský
i s úřady. Župní sídla králů českých byla buď zaba¬
vena neb darována za zásluhy. Roku 1146 bydlil v Mo-
helně knížecí purkrabí.

Panovníci moravští byli Svatopluk, Bořivoj r, 876,
Svatopluk, král Moravy 894, Otto 950. Roku 968 spo*

23

jíly se Čechy s Moravou. Roku 1005 Jaromír, roku
1024 Břetislav, roku 1094 Oldřich g Leopold dne 6. IX,
Roku 1117 Soběslav a Ollo. Roku 1137 Konrád, roku
1235 Morkrabslví Moravské. Vladislav, Otakar, Přemysl,
markrabata moravská. 1256 Olakar, syn Václava I.
Roku 1281 bezvládí. Roku 1187 Václav II. vtrhl do
Moravy potrestali lupiče a rozbit loupežné hrady. R.
1394 markrabě Jodok, R. 1125, po smrti Vladislava I.,
dne 16. dubna byl nastolen Sobělav I. na knížecí trůn
český. Hned v prvém roce provedl právo vrchního
panství na Moravě a ouděl Brněnsko zabral po smrti
Oldřichově, jež Vladislav I. daroval po jeho vypuzení
r. 1123 Otlovi Olomouckému. Bylo mu vzalo o udě¬
leno knížeti Vratislavovi, Oldřichovu nejstarsímu sy¬
novi. Lipoldův syn Kunról II. vládl Znojemskem, pod
které patřilo Mohelno.

Mohelno roku 1254.

Zdejší patronál Mohelský daroval markrabě Přemysl
Oslavanskému klášteru, ačkoliv osada patřila potomku
Kudolln sirotka, dědice rodiny, který dostal Mohelno
v roce 1146. Pozůstalá vdova Kadollová vyměnila
Mohelno s Králem Václavem za Tasovice u Znojma.
Roku 1349 byl majitelem Molielna a celého panství,
hradiště a dvoru Burkhard, který se nazýval hrabě
Mohelský. Jeho choťHista melo na Mohelně v městečku
s příslušenstvím 500 marek připsaných. Roku 1358
prodal Burkhard statek Vaňkovi z Potenštejna, který
nato Mohelno jako Civitas prohlásil roku 1360. Jeho
první manželka Alžběto opět mělo na Mohelně při¬
psáno 500 morek. Čtyři roky později po smrti první
manželky Vaňkové nechat Vaněk druhé manželce
Dorotě na celém Mohelně a hradisku, svobodném dvoře
ve Lhánicích o no obci Lhánicích připsali 1000 Morek

24

a svého bratra Čeňka Vaňka za dědice prohlásil.
Avšak Čeněk vyměnil dvůr s markrabětem Janem za
dvůr v Drnoholci. Načež Jindřich z Vandenberka pře¬
nechal dvůr Mohelno Albertu z Ciniburka, který pro
len případ, že by zemřel, uslanovil své dva bratry
Clibora a Jaroše z Cimburlca za dědice svých dvorů
roku 1378. Avšak bezprostředně hned braiřím Janu
a Jindřichu z Meziříče prodal po smrti Jindřicha'mě-
slečko Mohelno s pevnoslí a dvory zadlužené Tasovi
z Tasova a Vilému z Kokor, Černínu z Odralic a
Silvinu z Harlvíkovic, Bludu a Míru z Kralic zástavou
přenechal, kleří pak Pelru z Jevíčka. Petr převzal Sii-
vína z Harlvíkovic a Ondřeje z Okarče jako společ¬
níky roku 1415. Roku 1417 vymohl Pelr z Jevíčka od¬
znak městečka Mohelna, který jest dosud užíván, od
krále Sigmunda v Kostnici r. 1417 a jej Mohelně doručil.
Pelr z Jevíčka obdržel od vdovy Vlachové z Náměště
jménem Budky, majetek v Malých Popicích u Znojma,
který přenechal svým dvěma dcerám Markétě o Alžbětě.
Markéta byla provdána za známého Hynka z Kunštátu,
majitele blízkého hradu Rabštejna u Mohelna, který
byl nazýván „Suchý čert". Byl obávaným bojovníkem
a udalným rylířem. Byl též hejtmanem znojemským.
Bojoval proli králi Sigmundovi a Albrechtovi Rakou¬
skému při obležení Znojma. Druhá Alžběta byla pro¬
vdána za Jaroslava z Posudic, které pak společně se
svými manžely Mohelno a celé zboží mohelské držely.
Dcero Alžběty z Posudic, Machna, přežila jmenované
a později v roce 1465 svoji polovici zděděnou a po¬
lovici řeznických krámů v Kraniohelně pevnosti a
HradišlěLocorum Castrumensium Vítu z Kralic a Hynku
z Kunšiáiu, pánu na Rabšlejně, svému slrýci prodala.
Roku 1506. Načež tilo prodali r. 1510 Vilému z Per-
šlýna, klerý lyto statky spojil s Náměšlí. Jan z Per-
šlejna pak 1520 koupil od Víla z Králic polovici druhé

25

osady Březnika, Kuroslep, Popůvek a fary v Březníku
a vyměnil farní palronál Mohelna na Oslavanský kló-
šier zo Rudíkov 1521. Prodal dvůr majileli Náměště
Václavu z Lomnice za 2500 kop grošů a od loho času
palří Mohelno pod panství Náměšťské.

Mohelský palronól vdova po Kadoltu, pánu na Mo-
helně roku 1286 Alžběta, která vyměnila Tasovice za
Mohelno s králem Václavem, darovala Tasovice klas-
leru Znojemskému, není loložnou s vdovou Eliškou,
neb toto zemřela až r. 1305. Kadolí, který obdržel za
vojenské zásluhy Mohelno a Velislav se stal kastelá¬
nem na Vyšehradě, padl ve válce proti Kumanům.
Kadoll, sirotek, byl potomek kastelána Kadolta Mohel*
ského. Vládcové moravšlí byli nad Mohelnem od r. 947
jako knížata ■ dle Pěšiny-Břetislav, moravský vojvoda,
klerý rozdělil mezi své syny r. 1045 Moravu. Nejmlad¬
šímu, Konrálu, připadlo Znojmo, a vládl do r. 1499
nad Znojemskem, od r. 1054 až 1093 Konrál, klerý byl
současně v r. 1061 knížetem brněnským od r. 1093 až
do 1099. Jeho syn Leopold 1109 až 1100 Bořivoj,
bratr Břetislava Českého, r. 1100 až 4112 Soběslav,
klerý byl léž kníže brněnský. Roku 1123 až 1150 syn
Leopolda, Kunral II. R. 1150 až 1169 syn Vladislavův
Jindřich Český. R. 1169 až 1190 Vladislav. Dle diplom,
morav. I.—VL R, 1535 bylo Kramolno osvobozeno od
společného nápadu a odděleno od Mohelna. R. 1390
palří pod Mohelno Václavov, osada spojená s Miro¬
slavou, klerá byla prodána Sigmundem z Myslibořic
Janu staršímu z Hardeku a Janu z Mohelna, a tenlo
spojil Václavov s Mohelnem r. 1415 a držel jej až
do r. 1626. (Dle Bočka). Pokud nám dějiny potvrzují,
bydlela v Mohelně knížala a krélovšíí purkrabí na
hradě mohelském, kleří byli částečně podřízeni pur¬
krabímu znojemskému, neb v r. 1146 podle svědectví
listiny z r. 1227 bylo Mohelno jesle ve 14. sloh, když

26

již úřadové v Mohelnu přestali býfi nazýváni Civitas
a páni jeho nazývali se Komites, knížata, čili vykona¬
vatelé soudní moci co úřadové. Dle záznamu toho
času byli páni dvojí. Komites, a pak páni vojenští,
kteří se Jmenovali vojevodi, přeslojnícl a setníci. Ko-
mites byli úředníci zemští, rolníci byli nazýváni mero-
pochové a sobři. V r. 1237 skládal purkrabí mol^elský
přísahu do markraběte Přemysla purkrabímu Jimramu
z Boskovic, držiteli panství Tasova a Velké Meziříče
a Kunrétu Znojemskému. R, 4220 vpadli Mongolové
do Moravy a Cech. Purkrabí znojemští byli od roku
1031 Clibor, r. 1147 Mojek, r. 1226 Tas, r. 1246 Ratiboř
z Deblína. Komoří ni čili Kameralisové r. 1221. Leva
z Klobouk, r. 1224 Svěslav z Bořitova, r. 1238 Boček.
Podkomoří roku 1226 Kuna z Kunštótu, rylíři hradní
Poměn a Hovoříc, Vilém Zibola, Branislav Bohdanec
sudí, Dětrich a Osloj, r. 1213 Dělrich, r. 1234 Ostoj,
r. 1236 Dělrich. R. 1128 z nařízení Soběslava byl
zatčen znojemský vojvoda Kunrál a uvězněn pro proti¬
vení se Soběslavovi na Vyšehradě. R. 1129 byl zalčen
vojvoda brněnský Vratislav, syn Oldřichův a ze země
vypovězen, léž pro spiknutí proti Soběslavovi a po¬
zději povolán a uveden do svého panství.

R. 1141 nařídil Vladislav schytali a pověsili lupiče,
zač byl napaden šlechtou. Až do r. 1197 byla Morava
co celek krélovslví českého a markrobství moravského,
do doby té používané ouděly jako regalie a nebylo
dovoleno jimi volně nakládali. Bočkův přehled roku
1850 Fot, Za panování Přemysla Otakara 1. nastalo
třídění stavů po způsobu německém. Do lé doby byli
sobě všichni rovni. A lak nastal počálek poddanství
a rozlišovaní. Počaly soudy, jež byly nazývány Judikum
provinciali. R, 1146 byla první výprava křižácká, ale
měla strašný konec. Dne 43. prosince r. 1150 zemřela
manželka choť Vladislava, Gerlruda, téhož roku zemřel

27

Kunrál 11. Znojemský a zůstavil Iři syny. Arnošt vládl
Znojemskem od r. 1160 až do r, 1170, zemřel v li¬
stopadu r. 1178. Olla, který se stal velikým knížetem
českým, zemřel 9. září r. 1191. R. 1182 bylo velké
povstání pro velké berní dávky. Kníže Bedřich byl
haněn a celý národ proti němu vysloupil a zvláště
proli jeho ženě. Nb jeho místo byl povolán kníže
Olta Kunrál z Moravy. Ten byl uznán za velkého kní¬
žete a panovníka. Praha byla obležena a nový mocnář
nastolen. Bedřich utekl se ku Lipollu Rakouskému.
R. 1185 Otakar uprostřed léta vytáhl do Moravy a po¬
plenil Znojemsko a Bytovsko a bez odporu vrátil se
do Čech aniž uzřel nepřílele. Když ale Olla Kunrál
k boji se připravil a získal pomoc z Bavor, poslán
byl Otakar s vojskem ještě silnějším ke konci listo¬
padu r. 1185 do Moravy. Došlo k válce hrozně krvavé
u Loděnic na Znojemsku. Byla to válka největší a
nejkmíější, co dějiny pamatovaly. Konečně zvítězili
Čechové, ale vítězství svoje tak draho zaplatili, že
ani nemohli siíhati nepřítele.

40.000 mužů padlo za oběť, a to pro cizí poliliku.

R. 1189 dosedl na trůn český Kunrál Otta, nejzpu-
sobilejší Přemyslovec, ale dlouho nevládl. Již roku
1191 zahynul ve válce při obléhání Neapole v Itálii.
Na jeho míslo povolán Václav II. v říjnu. Přemysl
Olakar postavil se tomuto na odpor, do čehož se
vplell Biskup Jindřich a nabídl korouhve české a mo¬
ravskou Břetislavovi. Od ié doby počalo se míchání
cizí do království českého. Přemysl Olakar při oblé¬
hání Prahy ochabl a jeho posádka pod hrozbou klalby
jej nepodporovala, a lak r. 1194 táhl Jindřich Břeti¬
slav do Moravy, aby ji podrobil. Ale opět r. 1198 na¬
stolen Přemysl Otakar 1. dne 15. srpna co král český,
neb král Vladislav se zřekl Irůnu ve prospěch bratra,
klerý přitáhl s vojskem ke Praze. Olakar postoupil

28

Vladislavovi Moravu a od doby té sluje markrabství
moravské. Při tažení vojska proti Vladislavovi a vzdání
se tomu, měla velký vliv dcera Otakarova Dagmar.

R. 1278 byl zavražděn Přemysl Otakar II., r. 1228
Přemysl Otakar I. udělil právo trestní klášterům Osla¬
vanskému, Zďérskému, Velehradskému o Klosterbruku
u Znojma. Tato privilegia opět potvrdil markrabě Karel
dne 8. března r. 1338. Kláštery tyto obdržely tato
práva. Trestali smrtí, aniž by museli něco hlásit! sou¬
dům. Král Jan, olec markraběte Karla IV,, potřeboval
stále pro svoji marnivost mnoho peněz. DneJ50. června
r. 1338 prohlásil makrabě Karel Mikuláše Zampacha,
majitele panství Zdislavského a Potenštejna u v Uničova
pro pobuřování a vypovězení poslušnosti. Zampach
táhl se svým vojskem až do Moravy. Markrabě,^ se¬
brav vojsko, uhodil na Choceň. Baron Mikuláš Zam¬
pach a orcivejvoda Mikuláš z Ratiboru a Opavy. Je¬
likož Zampach nedodržel smluv před rokem učině¬
ných, vypravil se markrabě Karel s vojskem a hejt¬
many Václava z Vardenbergu a Jaroslava ze Štern¬
berku s válečnými tlupami napřed. Pak'oblehl zámek
Polenšlejn u Hradce Králové. Král Jan umínil si arci-
vojvody potrestali. Odebral mu doživotně jeho statky
a nechal jej uvěznili. Karkrabě Karel však věc urov¬
nal a arcivojvoda Mikuláš z Ratiboru musel zaplatili
velké sumy peněz a mimo to zámky a město postou¬
pili Hermanov, Zugmantl, Arnolddorf a Edlštejn a též
zlaté doly postoupiti navždy. Načež markrabě Karel
vzal válečné tlupy o táhl s Bertholdem a Janem z Lipé
proti Poienšiejnu. Vojsko rozbilo celý hrad, ani ká¬
men na kameni nezůstal. Avšak Zampach se bránil, až
padl na bojišti. R. 1371 byl markrabím moravským princ
Jedok, bratr Karla IV., nejstarší syn krále Jana. Roku
1339 byl u krále Jana zemským hejtmanem Jindřich
Haugvilz, předek našich pánů v Mohelně a Náměšti,

29

R. 1367 byly po celý rok luk velké dešlě, z čehož
povslaly zvláštní nemoci, kleré hrozne týraly lid. R.
1352 byli moravskými kancléři probošli olomoučtí.
R. 1346 nechal Karel IV. udělali novou královskou
korunu. Prolože neměl tolik zlato, měla na radu jeho
choti býti upotřebena koruna svátého Václava. Roku
1350 postoupil Karel co český král niarkrabslvf mo¬
ravské svému bratru Janovi, o talclo Morava dostala
opět svého vládce. Tento makrabě Jan na povolení
papeže nechal se rozvésti se svou manželkou Mar-
kéiou Multanskou z Tyrol a oženil se následujícího
roku s Margaretou, dcerou arcivojvody Mikuláše z O-
pávy dne 24. května r. 1361.

Rada města Prahy, starého města, odsoudila zpověd¬
níka kněze Mariina, vslrčili jej do pytle a veřejně utopili.
Král Karel se rozhněval na městskou radu a zbavil ji
úřadu a občfinslví.

Roku 1356 pozval král Karel IV. pro veřejnou bez¬
pečnost. dne 10. února sněm do Prahy. Markrabě Jan
Moravský musel přislíbili Karlovi, že veškeré statky
zůstanou při královslví českém, kleré Karel sjednotil
a ani nejmenší část nebude oddělena. Dne 22. února,
při shromáždění velké časti pánií, rytířů a vladyk
pronesl řeč:

Moji věrní Čechové, kteří jste na můj rozkaz se
shromáždili, chci vám oznámili, proč jsem vás pozval.
Chci všem zjednali pokoj, protož vás prosím:

Pod vládou mého otce a dlouhou dobu před ním
nepokoj a nepořádek, kterým zem, zahrady, města a
osady mnoho škod trpěly, čímž mnoho osob jesl zni¬
čeno a zamordováno. Proto chci jako pán a král totéž
činili jako Lykurgos a Pompeius u Římanů před ča¬
sem Činili a laklo zabezpečili pokoj a zavésli pořá¬
dek jako římský císař Bohem propůjčenou mocí. Veš¬
keré vraždy, plundrování, pálení a raubířslví v celém

30

svém království dnešním dnem zapovídám a každého,
kdo by mé rady neuposlechl, pánové, smrtí trestati. A (i.
kteří by mne jen jednou neuposlechli, loupež neb krá¬
dež podnikli, svoji česl a statky zírali. A takový raubíř,
i kdyby doslal milost od krále a učiněný raub uhra¬
dil, ztratí svá práva lak dlouho, dokud živ bude.

Toto nařízení i mimo tri předměstí pražská j na ven¬
kově a v celé zemi ohlásili dal, a současně Cechy na
12 dílů či krajů rozdělil a tylo měly proti jmenovaným"
raubířslvím celili. Od doby té povstaly župy. V každém
kraji ustanovil dva popravce pro bezpečnost lidu. jed¬
noho hejtmana a jednoho rytíře, aby potrestali pro¬
vinilce. Každý pán byl nucen podepsnti, že na jeho
půdě, statcích, kde by se lup stal, má dáli rozkaz a po¬
stavili se mocí brannou.

Sám Karel táhl s vojskem svým ke Hradci Králové,
kde se nejvíce raubíři zdržovali, mezi kterými byl ry¬
tíř Pancíř, na pevném hradě Zampachu se zdržoval a
přepadal lidi na ulicích a statcích a tylo lupy i na
Moravě prováděl. Karel obsadil hrad, oblehl jej a do¬
byl. Zajal Pancíře i celou bandu jeho a druhý den
nechal 12 raubířň pověsili, a jejich vůdce Pancíře,
klerý byl v minulém roce povýšen na rytíře v Itálii a
obdržel zlalý řetěz, vhodil sám Karel jemu provaz
na krk s poznámkou: „Králové nerozdávají jen zlalé
řetězy.* 1

Roku 1335, dne 28. srpna, markrabě Karel opustil
s králem polským a uherským Trenčín a přijel do Ně¬
meckého Brodu a zde udělit král Jan městu Třebíči na
Moravě svobody, že smí město obehnali zdmi a příkopy.

Jan z Vardenbergu, zvaný též Ješko, oženil se se slez¬
skou vojvodkyní Botkou a vyměnil své dvory. Tento
pán byl purkrabím vyšehradským (Urkunden Buch.)
Roku 1318, dne 12. Novembris. Kníže arcivojvoda Mi-

31

kuláš ze Slezska a pán Míslenbergu město Frankšlejn
s klášterem Camenei s muži a městy postoupil Jin¬
dřichu Haugwítzovi, předku našich pánů molielských.
Psáno Breslav nad Chrysly gcburl dreicehnhundrt und
acht. vircig (Vide Ludvik Č, G. D. Tom 1 Pag 1058.
Codice diplom. Noslicano.) Tvrzení, že rodina Haug-
vilzu pochází z Prus, jest mylné, neboť lenlo Haugvitz
byl za krále Karla hejlmanem. Roku 1320 byl majile-
lem Želelic u Znojma Jaroslav ze Zbraslavic, klerý
hradiště a louky prodal Burkharlu z Mohelna, hraběli,
za 750 marek. R, J 304 zmocnilo se našeho kraje vojsko
rakouské pod císařem Albrechtem I., zničilo Ivančice
a zapálilo hrad v Moheluě. 1352 markrabě Jan, by mu
dlouho neplacené dávky z vinohradů byly odevzdány,
ustanovil poplatek z vinohradů 1 džber vína a sprostí!
občany následkem stálých nepokojů od dalších po¬
platků. Co svědek jest podepsán farář Markvurd.

Roku 1371 markrabě Jan přenechal svému druhému
synu Soběslavu, klerý držel po otci r. 1372 měslys
Ivančice, na vše svaté, načež po smrti obdržel měsiys
tento markrabě Jošl. Roku 1370 dle městského archivu
znojemského markrabě Jan Jindřich polvrdil masné
krámy Kramolské. Dle starých listin r. 1221 odbývaly
se v Mohelně soudy die slarých zvyků slovanských
a dle § 95 nesměla bytí žaloba opravována a jen proli-
ůlok směl býíi souzen, jak se dovídáme dle městských
práv inohelských.

Tálo práva mají nápis: „Kniha městských práv mo-
lielských královsUí Českého a jiných, kterémuž právu
náležejících vedle císaře lušlění, kteráž v sobie roz¬
ličné przihody zavírají konšelských nastávajících sou¬
zení spravedlivému rozsuzování všechny polrzebné,
jakož pak každý pilně czasné lomu vyrozuměli a s u-
žilkem hledati bude navždy hájili. Aristoteles praví:
napomiená loklo: Dvanáct jest cnoslí. Regislrum práva

32

mohelského spočívá na 72 kapitolách Cžo jesl spra¬
vedlivost a cžo právo a kolikero jet právo ? Sprave¬
dlnost jesl vjejná každému jeho práva uděluje Právo
konšelmu náležitá kterak se mají chovali a v radách
míli A, Z. Konšel má býli posluŠen purkmistra. Konšel
v rádie nemá mluvili, leěž mu purkmislr rozkáže A. z.
ty z. Konšel v rádie nemá s obecným czlověkem v rad-
nie světnici mluvili, ale má-li on czo skym mluvili, pak
má zase do rady przijílí. Pak-li by kdo v radnie svět¬
nici mluvil, ten má 70 haleržu pokuly dali Azly. XXXII.
Kdo nechce se podrobili ma od Miesta hnán byli pod
zodpovědnost pod stracením hrdla hlavy.

Kapitola dvacéládeválá. Žhářství. Kazdy koli zmínili
zharšslvim a votom vskutku zapalil a ulekl bude po¬
lapen a svědeclvim przemožen bude lem ohněm ma
zjili (upálen). Pak-li by se sám dobrovolně postavil
o sám nevinu dokáže przi ohni, kdo by koho zelkol
má sliat býti a neb ruka uťatá. Kapitola člariadesátá.
Násilí panen a paní. Násilník uradnie przemožený má
stial býli. Kdož by znásilnil a neb paní žena poctivá
jednoho svědka na poli ten budto paslíř a neb jiný
pakli v místě potrzebovali bude a neb kdo by se k ně¬
komu vloudil jsa pravém przemožen má na kul stržen
byti. Zajímavá kapitola jest Svědkem nemůže býli len,
kdo dvakráte pro zlodějslví byl obviněn, obžalovaný
kdybi i zlodějslví nebylo nalezeno a se očistil nemůže
za svědka dokonalého býli. Svědkem nemůže býti na
koho narzek jest vzkázán. Azty. VII. Jestli je kdo ob¬
žalován s kterého provinění ohlíženo smilství nemá
byti dopuštěn svědectví. Otec nemůže svědčili synu
svému. Czlověk osoba urzadnie na pána Boha vspo-
minutí a na sve przisahy soudy spravedlivé činili chu¬
dému jako bohatému potom stovarišslví a bratrství se
svojiti, aby lak za jedno všichni byli mohli. Mladší
staršímu sloužili, jedni druhých nemají posuzovali ani

33

zle o sobe min viti przed lidmi obecnými konšelé o
co jednomu libo ma byli druhému, protož se lidem
vysazuje.

Knpiloln Irzidesoia o przistihácji vůbec. Przisaludi
možno czlovck sám neb skrz rzeěníka. Aziy I. Ten,
kdož przisahu učinil skrze rzeěníka, jeslli by ze spů-
sobu od konšel vydaného przísaze zachová zle na
przí padá Pakli by mel rzeěníka od kobo je zjednán
aby czlověkit v przi bylo pomoženo jestliže jeho przí-
snhy od konšelu následovali nebude v przi padá. Pakli
by rzeěník spusobu pochybuje a len kdož przisahá
jeho slovech následoval pochybení Rzeěníka padá
v przísaze 12 malých penízku pokuly. A jeslli ten
kdož má przísahoti byli lakové opafrnosli že by Rzeě-
nilc pochyboval vyhrá przi. 2 léclilo práv jsou jen
cásli kapilol, nebol’ práva jsou velmi rozsáhlá a nelze
vše opisovali, nebol' by zabrala mnoho mísia kroniky,
na konci práv jest poznamenáno, že tálo práva opsal
Andrcas Nigrinus Moravo Kamensis Notarius Mohelna
Opiduli Anno Salvalor Jezuchrisly 1638. Jesl zřejrno,
že ona práva, která se nacházejí v archivu obce, jsou
jen opis a jsou velmi dovedně opsaná a v rohu jesl
poznámkn o nějakém výnosu gubernia brněnského,
ale neěilelná. Avšak dle starých listin a pojmenování
v právech zdá se, že tylo byly ve 13. století neb ještě
drive v originálu vypsaná. Neb jest psáno o svodu
n líci, což jesl asi dle prav Kunrálových. Dále j*e
mluví v právech o Cudácli, kíeré se odbývaly v Zu¬
pách dle zápisků knih pana z Rozenbcrgu. Poroty se
nazývaly slibný síid, při, těchto porolách bývalo 24
porolců n u menších pří dvanácl a u malé věci 6.
Porolei skládali přísahu před knězem v ornólě v ko-
sfeie. Porotce nesměl býlí pokrevníkem ani nepříle-
lem, což sc dosud uchovalo. Poroly se odbývaly v ko¬
stele. A také v právech tehdejších jesl; Žádný sok

34

nežaluj nikoho, jen leluly, bude«li pod jistým svědec¬
tvím souzen n škoda na jevě a budeli sok usvědčen,
budiž ukamenován od obecného fórum. Státní zástup¬
cové nazývali se povodové. Pak byli soudové boží
či ordnlie, od starých věků k těmto patřila voda a
oheň. Při vodě musel obžalovaný^ do hluboké vody,
pojula-li jej bázeň, ztratil hrdlo. Železo bylo v nej-
těžších přích neb obviněních. Obžalovaný musel ur¬
čenou dobu sláli na rozpáleném železe neb dva prsty-
na něm drželi, aby učinil dokonalou přísahu.

R. 1403 utekl král Václav z vězení ve Vídni, rozhněval
se Sigmund král uherský a český na knížata rakouská,
ale lato dokázala svoji nevinu a zavázala se Sigmun-
dovi znamenilou pomocí ve válce proti Václavovi.
Vytáhl v létě Albrecht rakouský osobně se Sigmun-
dem do Moravy, v měsíci červenci oblehli Znojmo a
celé okolí s velikým vojskem. Kdo byli hlavní bojov¬
níci krále Václava o Markrabata z Kunštálu, zvaný
Suchý čerl, pan na Rabšlejně a lan,Sokol z Lam-
berltu, prvnější též byl hejtmanem znojemským a byl
oženěn s dcerou Petra z Jevíčka, majitele Mohelna,
Markétou. Oba lilo byli výteční a obávaní vojevůdci.
6 neděl se pokoušela vojska Albrechtova a Sigmun-
dovn dobýli Znojmo všemi prostředky. Obleženci, pro¬
slulí bojovníci, Sokol a Hynek, smolou a sírou po¬
kazili jim všecky slroje a praky a lylo zůstaly i s děly
bezúčelné. Tímto naděje dobyvatelů se zkazila, neb
vojska Sigmundova a Albrechtova slihla cholera a léž
Sigmunda i Albrechta. Koncem měsíce srpna 1404
nechali obíéhalelé vše na míslě a prchli. Albrecht
zemřel na choleru, Sigmund se uzdravil. Král Václav
se pak spojil s králem Vladislavem Polským. (Dle
Dlugoše.) R. 1404 dne 20, prosince vyhlášen tresl
smrti nn kupování věcí ukradenýchA-R, 1406 dne 24.
listopadu zemřel markrabě moravský, Prokop a na-

35

stoupil markrabě Jošt, poslední vládce a panovník
moravský, klerý byl brair krále Sigmunda. R. 1411
zvolen Lucek z Kravař zemským hejtmanem morav¬
ským pod pravomocí českou. Markrabě Jošt byl též
bratrancem krále Václava. R. 1410 byl Sicjrnund pro¬
hlášen římským císařem. Jošt zemřel dne 17. ledna
r. 1411. Byl Iři o půl měsíce římským císařem, aniž
se dočkal nastolení císařského. Byl asi otráven od
podplacených vrahů Sicjmundových jedem v kaši. Je¬
likož Jošt neměl potomků, byly jeho země rozděleny.
Branibory dostal Sigmund, Lužici a dolní Moravu král
Václav, zemi lucemburskou jako manství král. českého
manžel Elišky Zhořelecké vejvoda Brnbanlský z Bur¬
gundu. Od lé doby byli češlí králové též markrabaty
moravskými.

Po Locku z Kravař byli zemskými hejtmany Hanuš
z Lichtenšlejna, Vilém z Pernštýna, W. Herald Skotský
z Kunšlálu a Petr Strážnický z Kravař. Majeslátem
16. února byla potvrzena všecka privilegia moravská.
Lacek byl veliký pří lei Husův a Morava v tom čase
cele husitskou.

Král Václav měl veliké spory s papežem Janem
XXIII, klerý odsoudil Husa. Dle Pelzl's Urkundbuch
1229. Roku 1431 hejtman Mikuláš Sokol z Lamberku,
vládce řečičky a jiní vypravili se se svojí čeledí po
sv. Václavu 600 jezdcův a 4500 pěšími a se 360 vozy
do Rakous na lup vína, neb jinak nebylo možno se
zásobiti, neboť papežem byla vyřknuta klatba na celou
Moravu a tok obchod zakázán. Takto byli Moravané
a Češi nuceni zboží a vše si opatrovali krádeží a
loupeží. V okolí Perneku nabrali si vína. Avšak na
zpáteční cestě u Bítova byli napadeni silným vojskem
Lipolla Krajíře a Jiřího z Puchheimu n byli úplně
poraženi. 1000 zobiiých a mnoho znjatců. Též mladší
bratr Sokolův byl zajal.

36

Roku 1432 bylo mnoho sněhu a táním nastaly ta¬
kové povodně, že prý takových nebylo od potopy
světa. Od 23. Aprlla do 19. ěervence nepršelo čtyři
neděle a byla tak velká horka, že mnoho lidi zahy¬
nulo. V sobolu večer dne 19. července otevřela se
nebesa o déšť trval nepřetržitě až do úterý svaté
Magdaleny dne 22. července. Nastaly hrozné povodně
ve vší zemi, jakých dějiny nepamatují. Karlův most
v Praze se protrhl v pěli obloucích (Bartošek 281).

Roku 1407 zmocnil se Jan Sokol z Lamberka města
Lávy proti Leopóldovi a porazil jej. Leopold musel
platit válečnou náhradu markrabímu joštovi 23.000
dukátů.

Roku 1408 řádili v okolí Mohelna lupiči z Kraví
Hory Vlček o Sibal. Byli pohnáni před soud do
Jihlavy, odsouzeni a popraveni. Roku 1410 bratří Jin¬
dřich a Petr na hradě Rabšlejně u Mohelna pod¬
nikali loupeže po celém okolí, čímž obec Mohelno
Irpěla. Konečně byli spoutáni a odvedeni do Brna,
kde byli popraveni. Hrad Rabslejn byl přiřknut pánům
z Perštejna, kteří jej drželi až do roku 1437 (staré
zemské desky). Roku 1410 bylo sněmováno ve Znojmě,
neboť v Cechách bylo bezvládí a mislr Rokycona byl
uveden na arcibiskupský stolec v Praze. Roku 1414
Hus byl postaven před soud církevní v Kostnici. Roku
1415 byli odsouzeni theologové pražské university
Jeroným a biskup Albrecht z Iíabšlejna a Pusta z
Caslolovic. Roku 1420 byli pozváni králem Zikmun¬
dem Kumáni na český lid, ale byli Žižkou u Prahy
poraženi. Roku 1437 zemřel král Sigmund dne 9. pro¬
since a královna byla jala a společně se Sigmundem
zavezena do Uber. Hrob Sigmundův je vedle hrobu
sv. Vladislava ve Varadíně. Sigmund vládl 18 roku,
z toho však pobyl v Cechách pouze 4 a půl roku.
Několikrát zničit naši zem vojskem. Zanechal pověst

37

Iiýrilo a mnrnolrafmka, Nebyl hoden jména českého
krále. Jeho ncjvyšší vojevůdce byl Pípo Spaná a ko¬
moří Václav z Lešlna a kardinál de Ia Scala a Vindek
z Moluiče. Všichni slejní nepřátelé českého národa.
Roku 14 44 zvolen sněmem Českým Jiří z Poděbrad,
nejlepší muž a panovník, v den sv. Jiří na Horách
Kutných, který proslul. Kmolrem jeho byl Jan Žižka.
Jiří nastoupil hned soud pro slělí p. Heralda Slcal-
skélio z Kunštálu 1451, na usnesení zemských stavů
ve velkém Meziříčí pro páchanou loupež z okolních
hradů Holoubka, Rebšlejnu, Kraví Hory a Laniberku,
Tylo hrady dal zbořili, ale pro odpor majitelů hradů
slalo se lak až roku 1448.

Rok 1424 jesl trapný, neboť zemřel nejlepší český
spravedlivý bojovník Jan Žižka dne 11. října. Roku
1459 Unanov u Znojma patřil pod panství mohelské,
které držel Hynek z Kunštálu dědičně od Petra z Je¬
víčka á jeho choť Macha z Mohelna, která linanov
žádala. Tenlo Hy nek z Kunštálu byl též nazýván Boček
(Scluvoj, sir. 432 111). Roku 1399 Lacek z Kravař nebyl
pobytem v Mohelně ani později, neboť se nemohl v
panství mohelské uvázali, neb jej násilím držel Pro¬
kopův příbuzný Leva z Náchoda až do r. 1409.

Roku 1423 oblehl Žižka celé okolí, rozbořil hrad
na vůlích, neboť zde bylí tehdejšími pány sťaty tři
osoby, na jichž paměť Jsou vsazeny kamenné hlavy
do zdí věže. Jedna hlava je dvojilá, což značí hlav¬
ního vinníka. Pak láhl Žižka k Ivančicím, kde bylo
obyvatelstvo většinou husitské. Zabral je bez boje a
lak se pomslil za vydání měsl a přepadení Albrech-
Icm Rakouským. Polapil a polepil protivníky své, kteří
chtěli Mohelno ovládnouli a za Iresl popravených íří
osob, které prý chlěly vydali Husilům Mohelno. Jméno
jejich jsou neznáma. Nato husité ovládli opěl Ivančice

58

0 Molielno, v krátké době poťazílí Albrechta a tak
byl zničen molielský brod. Husilé se pak pevně usa¬
dili ož do r. 1455 v Mohelně. ]on Sokol z blízkého
hradu Lamberka pocházel z rodiny Valdšfejnů a správně
se jmenoval Hynek Koldšfejn rodem z hradu Kold-
žlejno v kraji olomouckém. Jméno z Lamberka vyne¬
chal n jméno Sokol obdržel pro svoji hbilosl válečnou.

Roku 1480 bylo od jesuitů vyhledávána všecka akta

Znak Petra z Jevíčka, Znak městečka Mohelna z r, Í417>
(Dle oyohrazení na domněle nejstarŠf listině.)

polilická a zničena, čímž utrpěl náš národ hroznou
zírálu, nebol' zůstalo jen lo, co sobě knězi přáli.

Farní kostel v Mohelně jest zbudován r. 1512. Se¬
ji o hrad ská kaple přistavěna na žádost obce Senohrad-
ské r. 1612. Jmění kostela jesl dle Hrudičkovy topogr.
jcšlě r. 1908 koslelní vlastní 4168 K 80 hol. Zádušní
17.967 K 48 hal. Dane a popi alky 48 K 50 h. Dů¬
chody z pozemků 22 heklarů, 65 arů, 24 m :i . Doplněk
náboženské malice 7.751 Kč. Vydržování kaplana

39

745 K 72 h, Příjem z pronajatých pozemků cini! 1907
7000 K. Roku 1550 patřily pod faru niohelskou Harl-
víkovice do roku 173d ř puk byly přifařeny k Náměšti.
Koku 1622 přidělen byl Jinošov pod Faru mobelskou
do r. 1739. Mohelský farář Oiulřej Němec zřídil v Ji-
nošově exposiluru, již roku 1784, slala se lokali! a
1845 farou. Tak též po r. 1620 po nastolení Habs¬
burku byl přifařen Březnik ku Molielnu, což Irvalo ož
do zřízení fnry v Březníku roku 1784. Též Kralice
přináležely pod faru mobelskou od r. 1622 do r. 1785,
kdy byly přifařeny do Jinošova. R. 1622 uvězněn od
Habsburku pro povstání Bernard Zaslřizl a zemřel na
Špilherku. Zdeněk z Konice a ze Svábenic, kléry se
úěnslnil povstání proti Habsburkům 1620, obdržel pe¬
nězi Ion pokutu, majetek mu byl zabaven.

Důležité listiny mohetské .

Ty, které se dosud uchovaly, jsou asi od r. 1500,
nebol' dřívější historická alda jsou zničena slálýml
změnami v obci. Nejdůležilější lislino mobelská Jesl
německý pergamen z roku 1417. Tálo listina nese znak
Pelrn z Jevíčka azmik měsleěka Molielna. Král Sigmund
v ní uděluje znak Molielna v Kostnici na den sv. Jakuba
1417. Obsah listiny jest následující: Král Zikmund na
žádost obyvatel měsleěka Molielna, aby měli své pe-
celi a léž svůj znak, uznávaje zásluhy Petra z Jevíčka,
držitele Molielna, svolil, aby měšťané obdrželi znak
městský. Za znak vyvolen znak Pelrův, dvakrát kosmo
dělený slít, rozšířený v proslředním poli sedícím daíí-
helem na pažilo.

Druhá lislina z r. 1508.

Povolení jarmarku v Mohelně, v níž jesl Irh potvrzen
od krále Vladislava. Tenlo převádí na urozeného pana

40

Zdenka z Kralic a na Mohelně i na jeho dědice a
budoucí držitele Mohelna, kde dává dobrou vůli,
aby občané lěch jarmakův a trhu učívali bez překážky
mé, lo jesl pana Viléma. Za svědky jsou Bohuslav
Beškovec z Her, Jan Kobík z Opálová, Oldřich z Pa-
řízku a Karel z Bezděkova. A praví: a pro lepší jistotu
připojil jsem pečeti k tomuto listu sobě a erbům mým
bez škody jenž jest dán a psán na Pardubice v sobotu
před svalým Ambrožem teta od narození božího 1508.
Svědci hořejší. Občané jarmarky a trhy znpovrhli a
jen jarmarky se odbývají v míře nepatrné. Dobytčí ani
obilní se vůbec nekonají, a tak zapovrhují starou vzácnou
památku.

Listina týkající se vinařství v Mohelně.

Syn Viléma z Pernšlýna, tehdejšího hejtmana morav¬
ského, který svým poddaným v Mohelně bez něho a
jeho dědiců by mohli založili vinohrady na pozemcích
„Novosádkách," tehdy zvané Nové hoře. Vinohrady
ve Staré hoře byly již založeny a lim laké byli usta¬
noveni dva horní, až do doby té byl jen jeden horní.
Také já pan Jan jakožto vrchnost' jejich to míti chci,
□by li, kteří lu vivohrady mají neb míli budou, svým
obyčejem a řádem Horenským právem, jehož i při
jinších místech, kdež vinohrady mají, náležitě se řídili
a spravovali, lak, aby mezi nimi vždy sousedská svor-
nosl zůstala. Podpis. Na Tovacově v úterý před svalým
Stanislavem roku 1515.

Vinohrady však byly zrušeny a horenshé právo co
slará památka zašantročeno, a nojde-li se, zajisté jej
zabere obec co vlastnictví.

Dále jsou obnovená privilegia od Marie Teresie
z roku 1770 vydaná ve Vídni dne 25. srpna na 10
pergamenech s velikou, Zachovalou pečetí císařskou.

41

Na druhém lislě od umrlí u darování Mohelně, Senohríl-
dum, Lhánicím, Kremolnu. Starším Václavem z Lomnice
o svobodu kupu vína mimo 20 věder na vyšenkování
ve prospěch vrchnosli. Dané Janem z Vardenberku.
Hlavo privilcr|ia zní: Já, Václav slarší z Lomnice o na
Náměšli i s erby svými vyznávám .ze pfedsloupili přede
mě Rychtář a konšelé i všecko obec z měslečka Mohelna
a vedle nich moji lidé ze vsi Popůvek, Lliánic, Kra-
molna a Kladeni), prosíce mně všichni vespolek, abych
jim dal odmrl, kterouž na lom městečku niém.Ajá...
dal jim a moci list li toholo dávám svrchu psaným
lidem všem ve spolek obyvatelům téhož městečka i ve
všech na domech, mlýnech, vinohradech, rolích a lukách,
zahradách a burgrechlech na slalku movitém, lak, aby
oni lidé moji svrchu psaní mohli své slalky... poroučeli
n dávali přátelům jiným komu by se jim nejlépe zdálo
a líbilo. Však podmínkou,... by takové stolkové na
domech, na rolích, neb jiných věcech svrchu jmenovaných
pres poučení, aby loho brali, leč by mě a erbu a
potomkům mým v prvé řadě člověkem hodným grund
osadil a jeslli by kdo jakkoli sešel ženy a dělí nemaje
a poruceuslví neudělal na přílete spadnouli má..Pakli
by žádný přítel doptali nemohl, ledy rychlá? a konšelé
svrchu psaní mají ve slalek uváželi a toho do půl
léto chovali a polom po půl lélě vyšlém s panskou
vůlí a radou mojí no kostel neb na chudé lidi... naložili.
No Náměšli ve středu po svalem Tomáši 1535;svědci:
Jan Ousovský z Doubravice a 11 a Hrotovicích, Smi!
Ousovský z Doubravice a 11 a Válci, urození „vladikové.
Burian z Jemnický a na Evanči pod Tasovem, Václav
Olešinku z Kladna a Velké Byleši a Jan Březnický
z Náchodu u no Jinošově. Tilo páni Ousovšlí jsou
všichni pochováni v Třebíči, léž i Snili z Doubravice.

Výsada z roku 1681.

Jan Filip z Vardenberku, osvobození občanů jne-

42

stecka Mohelna od povinnosli kupovali víno z jeho
sklepů o dovolil jim nakupovatl kde jim libo a nařídil,
že jen 20 věder, klerá se šenkovalo ve prospěch
vrchnosti. Na Náměšli 1. října 1791. Z polvrzení se
dozvídáme, že císař Josef 11. 1781 dle listiny na per¬
gamenu německé polvrdil výsady mohelské ve Vídni
30. listopadu 1781. Císař a král Leopold II. polvrzuje
všechna nadání, svobody a obdarování mohelské 30.
září 1791.

MČslská kniha z roku 1400. Jesl lo kniha záznamů
na obci o má dala od r. 1441 až do r. 1624. Kniha
lálo má 230 lislů. Mezi těmito jsou výstřižky ze 14.
a 15. sloleií a jistě nejdůležitější a nejcennější pro
naši obec o snad byly zničeny rukou nepovolanou.
Lisly byly podle zbylých výslříhů latinské. V knize
léto jsou úryvky méněcenné a v druhé knize též, knihy
jsou vázané. Taktéž ani ve farním archivu není nic
cenného. Vše bylo zničeno. Jmenovaná kniha obsa¬
huje kupní smlouvy, poruěenství a různé záznamy, ze
kterých některé uvádím. Tak nu příklad : Radliús (obecní
hostinec) prodali konšelé Maluš Řevuška,Jíra Konečný,
Jan Chrastů, Havlíček Švec, za 25 kop vídeňských
grošů Bočkovi. Radhus koupila obec 1541, ale v roce
1546 jej opět prodala za iýž obnos na den sv. ?
Léta 1546. Koupili opět od Pechové, ale dali 45 kop
grošů vídeňských. 5 kop složili a uvolili se, že budou
ročně spláceli po 5 kopách při vánocích. Roku 1545
obec koupila za hotové od pánů starších vinohrady,
na kterých vázlo 19 kop grošů vídeňských za 14 kop.
Roku 1552 od Juna Slušky 60 zl. za 25 zl. Od Matěje
Voščipa 52 zl. za 25 zl, od Urbance 5 kop vídeň¬
ských za 2 a půl kopy. Sedmé peníze od Blažka, se¬
dláka ald. Sirotčí peníze se ukládaly v obecní tru¬
hlici, která se dosud uchovala a činí se o ní zmínka
již roku 1580. Ale dnes jesl v ubohém slávu, ač jesl

43

na dobu 1ti velice umělecké tlilo. Dále z Ondrákova
domu poručil no koslel Mariin Machél 10 kop grošů
vídeňských. Tylo se měly spláceli asi z domu dnešní
číslo 56. Říha Burek r. 1553 odporučil kostelu 85 kop,
kleré byly zajištěny na staré hoře v Ivančicích. Téhož
roku byl přestavěn koslel, který shořel. Ve spise slojí:
v sobolu před svalým Vilem vyšel oheň od Kašpara
Kaliče mezi 17. a 18. hodinou na celém orloji, shořelo
16 domů, krov na kostele, ve věži se rozlily zvony a
jeden zvon na radnici o hodiny. Zvonce na radnici se
nžívnlo k obecní potřebě. Shořel i panský dvůr a všecko
co bylo ze dřeva. A laké dosud jesl jeden zvon, na
věži kostela n nese nápis: Léta panie 1517 lenlo zvon
slil jesl ke zti Pana Boha všemohoucího po neslies-
ném ohni, kterýž przisel lela 1515 v sobotu przed
svalým Vilem MC MO a znak Mohelna, Na obecní
radnici musela býli věž, neboť se mluví o orloji a
zvonu, který byt používán k obecní pofrebě, Dále jest
jisto, že celé okolí kostela a náměstí shořelo, neb
dle zápisků v této knize bylo v obci roku 1612 10
půltónů, 6 čvrtlanů a 13 chaJupníků, I s dvorem bylo
celkem 89 domů. Uchráněny zůstaly Kladerubky a
čásl Kozí hory. — Další zápisky jsou: Anna Zomáška
poručila ku záduší 30 zL, Hubalá kovářka 10 rýnských,
Mikeš 10 rýnských o mnoho jiných. Roku 1580 mlu¬
ví se o starých knihách rychtářských, kde jsou zmínky
o písařích obecních. V roku 1580 byl písařem Augu-
slin Nikodém Kotrba, písař a radní. Dále jsou různé
kupy. Z lěcli jsou nejdůležitější: R. 1588 stal se kup
vinohradu v Nové hoře (Novosádky). Augustin písař
prodal v Nové hoře za 50 zl. vinohrad. 1569 prodal
Adam, kněz z Horních Dubňan své požadavky, jež
měl na vinohradech a gruntech a jež činily 227 zl.
obci za hotovou cenu 84 zl. Léla panie 1611 z naiv

zení urozeného pána Tomáše Soběhrda, úředníka na
Náměšti a Voslrově náčiní kovářské.

Ze svatebních smluv jesl roku 1579 tato: Urozený
pán Jurman z Krásenska. Lela panie 1609 vMěslečku
Mohelně při přítomnosti dvojclihodného kněze Bratra
Daniela Stražka a dvojclihodného kněze bratra Elama,
církevního správce na Kralicích, slala se smlouva, že
jesl dána za manželku dcera Mariina Hlavy z Nesovic,
dvojclihodného kněze, bratru Slěpánu Rašovskému,
I. ě. církevnímu správci v městě Dačících.

Roku 1608 občané MoheiŠlí něco řekli proli bratru
Danielovi s unáhlením, před osobami úředními lo od¬
volali. R. 1611 jsou označeny smlouvy Čeňka Džba-
novského ze Džbanova na dvoře mohclském. Smlouva
1569 celá a dokonalá mezi pány prostředníky urozeným
pánem Janem PruŠákem lCříkovským z Kříkovína, úřed¬
níkem na Náměšti. L. P. 1607 Blažej Člverák dal do¬
brovolně dceru Zuzanu urozené paní Bohdalické z
Bolulalic, aby ji k dobrému vésti mohla.

1592 nařídil urozený pan Věncik Osiňsky z Osin,
úředník na Náměšli, aby každý purkmistr dluhy ze
svých rešlátů do sv. Václava vyupomínal a z reštátu
jejich s dovolením pana úředníka vsazeno býlí mé,
L. P. 1600 Jest zřejmo, že v Mohelně byly nějaké
lázně, které úřad Mohelna koupil od Jana Lazebníka
za 7 zl. Syn lazebníka se oženil 1591 a jeho dcera
Ludmila se provdala za Pukaná z Tokovan.

Další zápisky jsou při úředních výkonech, odbýva¬
ných v Mohelně. Obce Lhánice, Kladeruby, Popůvky
dávaly, nechtěly-li chodili na zámek, Lhánice 12 grošů
a 2 slepice, Kladeruby a Popůvky po 6 groších a
1 slepici.

Tato městská kniha, které schází lilulní list, jest
z roku 1577. Kniha za purkmistra Blažeje Sandery 1731

45

byla převázána a pak opěl za purkmistra Šimona
Cliylky z roku 1805. Obsahuje koupe a prodeje domu
od roku 1591 do r. 1823. Dále jest poznámka, že
11. února 1742 přijeli do Mohelna Brundeburcf. Mě-
slečko jím muselo dáli 20 zl., 30 měr žila, 20 měr
ovsa, 12 měr režné mouky a 20 vozu jelo foršponem.
A opěl dne 12. února mašírovalo měslečkem 1500
Brandeburáku a dne 18. přišlo sem 400 Sasů, Icleří
po dvě neděle lu zůstávali, jeslě 5. března 900 grn*
nálníků saských po 6 dní u nás zůstávalo.

Roku 1612 byly přelity dvn zvony v Jihlavě a kostel
pokryl deskami do jislého času. 1628 byl zjednán
Jakub, mistr řemesla zednického z Velké Mezifíce,
aby zdivo věže povýšil a gronec udělal o polom krov
cihlami udělal. Roku 1626 uhodil hrom do věže ko¬
stelní dne 8. máje mezi 5. a 6. hodinou na polovič¬
ním orloji.

Na obálce knihy jest poznamenáno: Roku 1721, dne
11. prosince, na den sv. Datnaza, papeže, vyšel oheň
v městě našem z rybářské ulice z domu [Růžicky^ko-
vnre a spálil 48 domů, faru, školu,^jen radní dům
zůstal bez porušení, i z čehož buď Pánu BoluTvěěná
chvála, zůstala jen Dlouhá ulice. Roku 1609 daroval
pan Džbanovský vinohrad své paní Anežce Bohdalické
z Bolidolie, y, vinohradu ve Sloré hoře n druhou^ělvrl
v Nové hoře, kleré zdědil urozený pan Jindřich Subíř
a prodal jej Vavřinci Vostrýmu. Roku 1679 koupil
vinohrad od záduší Jan Hruško za 3 zl 30 kr. r j, Roku
1616 ve svatodušní sválky koupil kněz bralr Jun Scdi-
liiis v Mohelnc aclilel vinohradu, ležící vNovélhoře
za 15 zl. Do roku 1619 až 1621 bral splátky pro si-
rolky po Bralru Danielovi Jan Sedilins, *pnk Bratr
Eraslus n lyln splátky posílal na Kralice ještě v r.
1626. Tilo jmenovaní byli českobrodskými kněžími.

46

8. Jedno 1625 přijelo komise no Náměšť, zvaná refor¬
mační a žádala podruhé Karla ze Žerotína o propu¬
štění českobratrských knězi. Zerolín nesměl ani sobě
kněze ponechali. Komisaři zavolali zámeckého purkrabí
a ryehláře Tosenpacha a purkmistra Křivánka a Jiřího
Svobodu, obecního staršího. Zámecký úředník musel
udali jména všech knězi na panství, komise jim nařídila
vyvěšení na dveřích patentu po 14 dní. Když přemlou¬
vání knězi nepomohlo, by přistoupili na víru římsko¬
katolickou, bylo jim nařízeno do $ dnu vystehovali se
z vlttsli. Z Mohelnn vypovězen byl kněz Jan Záboru,
klevý byl poslední českobratrský kněz v Mohelně.
Všichni knězi na náklad Zerolínův byli odvezeni do
Uherské Skalice.

R. 1601 v senohradském mlýně mlynář Mariin Pykal,
který ženil svého syna do Mohelna. R. 1612 koupil
lento Pykal dům v Mohelně. Téhož roku koupil Jakub
Sobal s povolením pana Simona Vídeňského z Čes¬
kého Oslrova, úředníka na Náměšti kus pole na pan¬
ských struhách za 22 a pul grošů bílých. 27. listo¬
padu 1654 slal se kup domovní s povolením uroze¬
ného pána Volfgonga, Helzera z Arachu, úředníka na
Náměšli, za sumu 100 zl. poctu moravského. R. 1597
byl starosto mohelský Václav Cáp zvolen na den obě¬
tování Panny Marie.

Roku 1646 byli obecními staršími Ondřej Bříza a
Ondřej Slivín, R. 1599 prodal grunl Vávra Smollák.
R, 1632 Mariin Kocáb koupil podsedek od Kohouta.
R. 1710 dne 13. februara slato se přátelská porov¬
nání mezi Jakubem Kodontem a jeho manželkou Otce
Havla Stonka vedle obecního rathouzu a na druhé
slroně vedle Stonka Horáka za sumu hotových peněz
4 kop la Ví míry pole zasetého žita takové dobro¬
volné handl za pana Jiřího Lambrechla. Dále prodej
vinohradu roku 1608 v neděli po Třech králích koupil

47

Daniel Slražek, církevní správce na Mohelně od Havla
Duchoně, aclilel vinohradu, ležící v Nové hoře. Roku
1609 urozený pan Jiřík Džbanovský ze Džbanova své
manželce Bohdalické koupil cl vrt vinohradu. Sedilius
správce církevní, koupil zo 15 zl. R. 1613 stala se
smlouva celá a dokonalá mezi clihodným knězem
Brnlrem Danielem Slražkem a Bralrem Sediliusem o
clvrl vinohradu, ležícího na nové hoře z a sumu 81 zl.
Závdavku položil Brnlr Jan 8 zl. Jan Sedilius, církevní
správce nn Mohelně, prodal vinohrad Bočkovi a Ka¬
šparu, kněžím.

Syn Kašparův Vondro koupil si v r. 1618 jiný vino¬
hrad od léhož kněze za 16 zl. R. 1618 poručila Marie
Sidlová chrámu Páně 6 kop grošů. R. 1678 koupil
Jakub Holý ho 2 achlele vinohradu s povolením cli-
hodného pana faráře Kaliny. (První kněz římsko-ka-
lolický ve Zdám). Tylo zápisky však nesouhlasí, neboť
mramorová deska ve sloupě v kopli senohradské
uvádí, že již dříve jmenovaný zemřel. Roku 1721 koupil
Václav Slánek vinohrad v Nové hoře od dvojetihod-
ného kněze Pavla Bochníčka za 25 zl. 25 kr. Dle
listiny Tovněovské 1515 vládli čeští Bratři na pnnlství
náměšťském a v Mohelně. Dle soupisu dat bible Kra¬
lické není úplně jasné. Neb dílo loío bylo tisknuto
v Benátkách r. 1506 a kališnický kněz Oplál rozený
v Telči nn Moravě, byl ucilelem v Náměšti a nechal
přeložili Nový zákon z řccliny společně s Pelrem
Gzelem z Prahy a urozená paní Johanka z Boskovic
na Náměšli, lolo jesl nejdůležilější dílo původní. Itoku
1750 byl hrozný mor, klerý sobě vyžádal za 6 měsíců
mnoho životů lidských. Jen ve Znojmě zemřelo 1300
lidí, V r. 1779 obsadili Rusová celé okolí nž po Znojmo,
Souslředěné ruské vojsko cílolo 32.278 mužů a v
listopadu léhož roku přišlo dalších 7.062 mužů pod
velením generála Lvova, Dne 17. IX. francouzské

8

vojsko sevřelo Rusy mezí zdmi znojemskými a po
krátké přeslřelce přešlo pres mosl no Dyji, kléry byl
spálen. Napoleon na Špici svého vojska vtrhl do
Znojma n maršálu Vašenovi a Saforelovi předalo
vojsko, kieré pak ku míru prešpurskému (bratislav¬
skému) oclláhlo a městu učinilo výloh 119.978 zl. R.
1809 císař Frnnlišek přijel do Znojma a počal boj
mezi francouzským a rakouským vojskem. K večeru
dne 11. července Francouzové obsadili pod velitelem
Vašenou n pod generálem Desirem Moiílorem a Dli-
masem Legroiulem Sázavským Pernelym a Legvajem
celé okolí a dne 14. července bylo učiněno s Napo¬
leonem příměří. Nepřílel učinil škodu 256.548 zl.

R. 1831 objevila se cholera. Onemocnělo 10% lidí.
1848 melo Mohelno 147 domu a 846 duší. A to 450
mužů a 431 žen. Pozemků mělo 1186 jochů (Schvoj.
lopogr.)

Horní právo se v Moltelně neuchovalo o dosud
psané různé poznámky o horních lejsirácli molielského
archivu jsou báje. Ale ze zápisků starých knih nio*
lidských v obecní radnici se dosud nacházejících
se dočítáme o těchto Horných:

První jest Jarolím Kožušník, 1602—1609. Až do r.
1627 později dva horní. 2. byl Bartoň Koukal 1603—1606.
Třetí Jan Jelínek, 1610—1613. Čtvrlý Barloloněj Ko¬
márek 1614—1616. Pátý Vavřinec Přepýřit, 1617—1620.
Šeslý Bartoň Burda, 1621—1624. Sedmý Pavel Švanda,
1625. Osmý Tomáš Sídlo, 1626—1640 a 1642.^Deválý
horný Václav Chmelíček, 1627—1631. Desátý horný
Barloloněj Komárek,1633—1645. Jedenáclý horný Vil.
Procházka, 1634—1636. Dvanáctý horný Martin Lu-
kavecký, 1643. Třináctý horný Jiří Machaly, 1 [1646—1647.
Člrnáctý horný Václav Čuda, 1648—1652.vtPalnáclý
horný Pavel Botelka 1655. Šeslnáclý horný v Pavel Ma¬
loučký, 1654—1661. Sedmnáctý horný Pavel Sídlo, 1664.

49

Osmnáctý horný Jun Vaslalek, 1666—1668. Devate¬
náctý horný Matouš Janáček, 1670—1690. Dvacátý
horný Šimon Křeček, 1673—1678. 21. Václav Novotný,
1675—1691. 22. horný Jmi Sídlo, 1679—1685, 23. horný
Václav Sídlo, 1684—1705. 24. horný Štěpán Svoboda,
1688—1714. 25. horný Mariin Holý, 1698. 26. Horný
Stanislav Voslnlek, 1700—1704. v 27, horný Jan Krejčí,
1708—1715. 28. horný Ondřej Čech, 1711—1720. 29.
horný Pavel Šířemi o Mikuláš Hošek 1721—1734, Tři¬
cátý hornýjJayel Bula, 1722—1726. 31. horný Jjří Holý
a Václav Čecíi, 1727 —1728. 32, horný Blažej Šandera
1737—1746. 33. horný Václav Čech 1739. 34. horný
Vávra Jurka, 1737—1746. 35. horný Kašpar Nejedlý,
1747 -1748. 36. horný Jan Přibyl, 1749—1753. 57.
horný Pohlu Voslntok, 1764—1773. 38. horný Jan No*
volný 1767—1773. 39. horný Jan Sídlo 1774—1784. 40.
horný Jakub Hošek, 1785—1789, 41. horný Joseí Chylka,
1781—1788. 42. horný Jan Přibyl 1790—1791. 43. horný
Kašpar Voslrý a Joseí MutouŠek, 1792—1798. Tilo dva
byli posledními hornými.

Vinohrady v nové hoře „Novosádkách" byly založeny
roku 1515, a ve staré hoře mnohem dříve, ale o dří¬
vějších není zmínky. Taktéž jesl ve knize obecní
poznamenáno:

Urozený pnu Jindřich Subí? no právě horenském,
v knize nn sir. 17. Tnklcž Irhy spočívaly dle poznámky
na právě horenském, neb jesl poznámka trii na právě
hořenském. (Podle práva horenského na sir, 36. a léž
mi sir, 139 jesl zmínka o právu horenském.

Dále Marie Terezie jako královna česká a mark.
moravská potvrzuje dne 25. srpna 1770 mohelské vy¬
snily. Potvrzení jest na 10 pergamenech se Zachova¬
lou pečefí. R, 1752 držána generální komise na Ná-
měšli. Bylo lu 40 půlláníi, 6 člvrllónů a 43 clmlup-
níkil. Mezi [rolemi byly: Jedna trať Na spravedlnosti,

50

pak u Hanini a Kolzberg ald. Komisař byl urozený
pán Pilát. R. 1769 rozkazovala Marie Terezie, aby
každá obec její privilegia dala si ohnovili a potvrdili,
klerá obec lo zanedbá, nic jí plalné nebudou a ne¬
mají se napříště hlásili. Purkmistr Poldn Vosiatek a
ouřad Městečka Mohelna zavolali celou radu do rad¬
ního domu a radili se. Obnovení stélo velké peníze,
jak sobě pomoci. Sousedé složili za r. 1769 po jed¬
nom zlalém 86 sousedů 86 zl. o za r. 1770 po Jed¬
nom zlatém, 86 zlatých. Obecní písař Jan Hubert a
sousedé Polda Vosiatek a Bórla Fraňka jeli do Vídně
lc milosfpámi Heimerovl, královskému agentovi. Prolo,
že 234 roků nebyla privilegia obnovena a mnoho věcí
se oni čísl nemohlo, musel písař Jon Hubert z Vídně
do Brna k slavnému guberniu, aby privilegia nechal
vidirovali. R. 1771 dostali jsme privilegia z Vídně, a
úl roly činily 342 zl. 31 krejcar, kdežto suma, složená
od sousedů, nedostačovala. Obec si ledy pomohla
lim, že prodala role a pastviska. R. 1806 svalební
smlouva Vincence Balzara, řezníka a Alžběty Hlouš¬
kovy. Dne 27. února 1817 zemřel Mariin Vosiatek, a
1. března byl pochován. Ve staré bibli rodiny Kern-
dlové jest poznamenáno: Tato kniha palří Francovi
Voslalkovi v Mohelně, číslo 3. Vyhořel jsem dne 9.
ledna 1821. Další poznámky v pemátnosli hodny przí-
davky Já Mariin Vosiatek rozený z městečka Mohelna
r. 1754, dne 6. listopadu, lam bydlící až do r. 1794
koupil jsem dum v předměstí na Křižovský ulici v Brně
N. 3. dne 13. června 1794. R. 1805 byla veliká dra-
hola. Ve slředu před Nanebevstoupením Páně byla
míra žita za 13 zl. 30 kr. V tom roce se víno málo
urodilo, a lo oni nebylo k pili. V tom roku byla fran¬
couzská vojna, Rusí o císařství byli naproti Francou¬
zům. Dne 19. listopadu přitáhli Francouzi do Brna a
dne 2. prosince byla u Slavkova a u Sokolnic pafálija.

51

Jok Rusi, lak císařští museli s ponížením. V pokoji
odešli Francouzi z Brna 14. ledna 1806. Po jejich
odchodu byla míra žiía za 7 zl. Roku 1807 dne 20.
Aprila nnpndl sníh, ledy už bylo na vinohradech hrozny
viděli. Sněhu bylo lulik, že vinné hlavy byly Iři dny
sněhem přikryly. Vína všnk bylo moc n bylo lak do¬
bré, že prázdné nádoby neslacily. Vědro vína bylo
zn 8 zl. R. 1809 urodilo se víno proslřední a bylo ky¬
selé. Vědro bylo za 20 zl. Roku 1817 dne 10. Maje
znbil hrom děvečku u France Přibyla. Rozené byla
z Býskopek. Dne 9. ledna vyhořel můj dům r. 1821.
Ja Anton Voslolek oženil sem se léla páně 1821.

Konec dílu I.

52

DÍL DRUHÝ.

Zemští hejtmanů moravští.

Od roku 1642 počínaje Kryšloí Povel Lichlenslein
n Jmi Rollnl, 1643 Lichlenslein, 1648 hrobě Jan RoUaI,
1655 Sezeny Gabriel, svobodný pán, 1664 Ferdinand
kníže Dilríchstein, 1667 Jiří Slěpán, hrobe z Vrhnu,
1667 hrabe Karel Kolovral Libšlenský, 1701 hrabě
Karel Max z Thurnu, 1705 hrabě Oprsdorf Fráni. Josef,
1774 limbě Jeroným Coloredo, 1719 svobodný pán
Posloclcý z Prusinovic (provisorně), 1747 hrobě Heisler
z Harlensheimu (provisorně), 1748 lentýž definitivně,
1753 Bliimogen Jindřich Kojelán, svob. pán, později
hrabe, 1763 hrabě Antonín Schratlenbach, 1770 hrabě
Ernesl Kaunitz, 1773 lirobě Krišlof Bliimogen, 1782
hrobě Ludvík Govriam, kubernální presidenl, 1802
hrobě Josef Karel Ditrichslein, 1805 hrobě Prokop
Lažonský, 1813 hrabě Jan Lariš, zmocněný dvorní ko¬
misař hrabě Ignác Horinský, 1815 hrabě Bedřich Mi-
trovský, 1827 hrabě Karel Juzaghi, 1834 hrabě Alois
Ugarle, 1845 hrabě Rudolf Sladion, 1848 baron La-
žanský z Bukové jíž jako míslodržilel.

Nej vyšší soudcové.

1642 Pelrzvoldský Bernard, 1644 baron Jindřich
Weillmťihle, 1647 baron Jan Jagardavský ze Sudic,
1667 Jan Kobilka z Schonweinu, 1694 Ondřej z Hir-
zenau, 1700 Pruskauer z Treifels, 1719 Salava z Lippé,

55

1746 Bedřich Žalkovský z Zalkovic, odsouzeni od
Habsburku n uvězněni za Ferdinanda II. Pokud známo
Bernard Prakšický. Zaslři/l byl vzal do vězení a roku
1622 zemřel na Špilberlui. Dále Ferdinand Konický
ze Šváhenic, který se zúčastnil povstání roku 1620,
obdržel pokutu.

Různě přesuny statků a majelníků těchto jsou za¬
psány v zemských deskách, liteře zasahují az do r.
131íh Tato nejstarší kniha zemských desek jest došli
důležitou, nle není ještě vše známo ze zápisu se v ní
nalézajících: sahá do dob pánů z Kravař čudy olo¬
moucké. Nadpis léto knihy jesl: Liber Domini Johanis
tle Cravar de Tycin el Helfenslein Crnmau a Roznau
Camernriri supremi Olomucensis. Jesl 70 lislů, ze
kterých posledních 8 jesl věnováno komořímu Beneši
z Kro vař. Dále ly nejdůležilější zápisky zemských de¬
sek jsou z dob markraběte Jano, které čí lají 1114
ciscl záznamných o tri doklady od markrab. Jana dle
fot. 31, kde markrabě Jan předává Tovacov Ctiboru
z Cimbuřím a jeho dědicům jako léno na sírane 38,
(tne 21. února 1360, kde jsou popsány různé změny
na Bystřici, Vojelmu ald. Podivín pak převádí na Jana
z Boskovic, na sir. 63. Druhá kniha jest z r. 1373 až
1371. Nadpis knihy jesl: Secundus liber domini Be-
nisi de Cravar domini de Slraznic el Plumlov come-
rarli supremi Czude Olomuccnsis; jest 22 listů a na
každém lislě jesl zapsáno 352 případů. Na w sírane 2.
jesl obdarování Autjustlnskému klášteru ve Slernberku
psáno česky n má odznak pánů z Kravař. Třetí kniha
jest od r. 1376—1379. Nadpis jest: Tolus liber usque
finen el liber domini Venceslei de Slrasnilz uncipil
mino domini MCCCLXXIXj má 34 listů se 572 zá¬
znamy, kde jsou zanesené výmínecné případy i pro
nás. První jesl Petro zc Šternberka a druhý Litomyšle
a biskupa Alberta ze Šternberka. Oba lyto záznamy

56

jsou z r. 1375, Kniha čtvrtá nese dala 1381 až 1386.
Nadepsaná jest: Liber domini Vokonis de Craver do¬
mini el Tycin supremi camerarii Čude Olomuc. Pak
máme mnoho jiných knih, z nichž nejzajímavější jsou
zvané půhonní: pameli, naučení a výpovědi.První kniha
označená AA, druhá BB. Jedné se zde o různé pře¬
stupky a vyšetřování. Knih zemských desek jest 11.
Dále brněnské kvalerny mají 5 knih od r. 1348* až
do r. 1372 a máji značky: a, b, c, d uld. až h, i.
Obsah těchto knih jest velmi zajímavý a má tolik
látky, že by bylo třeba dlouhou dobu studovali. Avšak
pro nás jsou důležité kvalerny (ukazovatelé, kde jsou
zapsány jména osob a slalků o označení předmětů).
Desky lylo poznáváme dle barev. Kvalerny pro nás
jsou zajímavé. Oranžové nebo záznamní lýkají se vý¬
hradně Znojemska, jenže zápisy počínají až r. 1412,
až do r. 1794. V těchto máme mnoho zajímavého z
našeho okolí. Zajímavý zákaz kouření byl vydán od
zemského hejtmana Jana Rollala; usnesli se moravšií
stavové při zasedání 2. prosince 1652 v Brně. Usne¬
sení lolo bylo nařízené zapsali do sněmovních pomé-
lek. Jest zaneseno na Fol. 168, kleréž zní: Jest vskulku
shledáno, že za len ěas prošlé vojny Iřicelileté od
r. 1618 až do 1648 do loho markrabslví moravského,
jako i do jiných zemí ohyzdné užívání zvlášlě kouří¬
cího tabáku, jakož i všudy mezi obecným lidem vznik
přišlo, o čem ani prve slíbáno nebylo lak, že netoliko
soldáli, ale i sedláci a čeleď s ním stále se obírají,
odkudž v sobě netoliko rozličné nemoci vzbuzují, aíe
laké zalrousíce v slavení uhlí neb luntem nenabylé
škody vypálením měst, dvorův a vesnic tudy působí,
což chudí lidé na některých místech žalostivě pocítili.
Pro uvarování toho zlého, zemští stavové na lom se
usnesli, aby každá duchovní i světská vrchnost pod
jislou a neprorninulelnou pokutou užívání toho tabáčku

57

mezi lidmi a poddanými svými opravdově zapověděli
a přestupky slále a skutečně trestali dali.

Přísahy, které bývaly pro přijímání do stavu panských,
byly prováděné takto: Já, Jiřík, na tom přísahám, že od
dnešního dne chci řád a slav panský vedle obyčeje
a práva koruny české a zemi moravské velebili a vedle
nich pánu ve všem slušně a spravedlivě stáli, sám
sehe ani synem svým ani od nás pošlými erby až do
třetího kolena pánům a rodům starožitným v jejich
obyčejích nepřekážet] oni se na ně tříli; lak mi pomáhej
Matka Boží a všichni Svolí.

Smrt a pohřeb krále Vladislava Pohrobka, R. 1439
v podzimních měsících zemřel na mor, který zde řádil,
Albrecht Rakouský, který byl nástupcem Zikmunda
Lucemburského. Vdově íéio narodil se dědic trůnu,
dávno po smrti manželově v únoru 1440. Byl to La¬
dislav, řečený Pohrobek. V Cechách a na Moravě
vzniklo bezvládí, kterému učinil konec Jiří z Poděbrad
r. 1418, který v noci přepadl Prahu a zmocnil se celé
země a lak zmocnil se I Moravy, načež byl uslanoven
zemským správcem. R. 1457 přišel Ladislav naposled
do Prahy, aby vyčkal příchodu své francouzské nevěsty
z Paříže. Tu mladý 17ti lelý král se roznemohl, na
nebi prý se zjevila zlověstná znamení, dve kornely,
které prý nepřinesou nic dobrého. V zahradě na hradě
Pražském prý ani lvi nebyli spokojeni o řvali mnoho
dní bezpřeslání. Dne 20. lislopadu 1457 vrátil se z
návštěvy z Prahy, měl bolesli hlavy a druhý den prý
měl vředy. Byli povoláni lékaři, kleří prohlásili, že není
nebezpečí. Ale jeden lékař prý prohlásil, že král jest
v nebezpečí. Ač král necítil bolesti, předsedal jesle
komornímu soudu, ale byl již smulný. V noci se mu
dostavily bolesli žaludku. Lékaři použili prostředku na
průjem a dávení. Teprve 23. lislopadu mu pustili žílu,
ale marně, Lidé obléhali hrad. Tu se dostavil správce

58

Jiří, s nímž se umírající již král rozloučil a odevzdal
moc i krulovslví do rukou p. Jiřího, co správce. Ode¬
vzdal Jiříkovi své zlaloskvoucí vlasy. Po krállté mod-
lilbe zemřel na den sv. Klimenla 23. lislopadu 1457
před západem slunce. Cizina se chopila jeho náhlé
smrli a počalo podezřívali, že Jiří krále otrávil, že mu
slál v cestě Irůn. Ač bylo zjištěno, že král zemřel
morem. Při králově pohřbu kráčeli nejdříve řemeslníci
se svícemi, pak žáci a universita, za nimi 9 koní po¬
krytých černým suknem a konečně královi rytíři v
černém odění držíce každý černou svíci. Konšelé ze
Starého města nesli mrtvolu až na Karlův mosl, pak
rytíři ji odvezli na hrad. Na Hradčanech byl přijal
nebožtík kapilulí a nesla jej ku hrobu do chrámu sv.
Víla. Správce arcibiskupský Jan Rokycan, chleje mlu¬
vili pohřební řeč, byl zakřiknul kapilulárníin děkanem.
Kralování Pohrobkovo Irvalo od r. 1453 až do r. 1457.

Znojmo, v dědických sporech Přemyslovců po smrli
těchto, král Albrecht 1. prohlásil za léno království
českého a prosadil, že se slal králem českým jeho
syn Rudolf, proti Jindřichu Korulanskému, manželi
Přemyslovny Anny, dcery Václava II. Aby Rudolf mohl
dojiti uznání od slavů, bylo sněmováno ve Znojmě
v lednu 1307. Na sněmě panů českých i moravských
vymohl sobě Albrecht souhlas, aby i léno české bylo
dané mladším bratrům Rudolfovým, kteří by v případě
smrti Rudolfově mohli v Cechách nastoupili. Veškerá
města moravská i Znojmo podporovaly Albrechtův
záměr, jako Němce. Znojmo obdrželo od Albrechta
mnohé výsady. Rudolf však zemřel brzy r. 1307 v čer¬
venci. Nastaly nové spory o Irůn. Hlavně počal uplat¬
ňovali svá práva na trůn Jindřich Korulanský. Němci
však poukazovali na lednové usnesení ve Znojmě.
Vojsko Albrechla, vedené jeho synem Bedřichem Ra¬
kouským, obsadilo Jemnici a proniklo 17. října 1307

59

až ke hra tibám Znojemským. Albrecht pak znovu po¬
tvrdil Znojmu jeho výsady a jesle obdařil novými. Ale
věrnost Uilcomýcli Znojmáků nebyla stálá. Sotva odtáhl
Bedřich se svým vojskem do Rakous, získal Reinuind
z Lichienburka 'různými sliby a doi*y měšťany zno¬
jemské pro Jindřicha a po Znojmu připojila se i Ji¬
hlava o již v prosinci 1370 celá Morava jižní i zá¬
padní přidala se ku Jindřichovi. Zac Lichlenburg do-
sltd hrad Bylov od Jindřicha i s velkými sialky i právy.
Již r. 1308 v květnu byl uvězněn král Albrecht od
svého synovce na hradě Habsburků, čímž byla moc
Jindřichova posíleno o Již v srpnu sjednán smír na
Znojemském hradě, Rudolf vzdal se nároku na trůn
pod podmínkou, že bude míli zástavou Znojmo a Ji¬
hlavu, dokud neobdrží 15,000 hřiven. Přísaho, která
sc prováděla u stavů pánů Moravských při přijímání
nového panslva: já N. N. nn lom přísahám, že od
dnešního dne chci řád a slav panský vedle obyčeje
a práva koniny české a zeini Moravské velebili a vedle
nich pánu ve všem slušně a spravedlivě stáli; sám
sebe oni synem svým, ani od nás pošlými erby až
do třetího rodu pánům a rodům starožitným v jejich
obyčejích nepřekáželi ani se mul ně tříli. Tak mi do¬
pomáhej Matka Boží a všichni svalí. R. 1768 o dvou
hodinách v noci bylo zemětřesení v našem okolí,
klére trvalo dvě minuly. R. 1647 byli zde Švédové,
kteří přIláhli v od Jihlavy. R. 1522 patřil hrad Rabšlejn
Zdenku ze Šarovie. R. 1596 měl v držení Senorady
Clibor Zerulský z Holénc. R. 1459 palřil Únanov
u Znojma Hynku z KunŠlálu, Suchému čerlu, klerý byl
současně pánem na Mohelně. Ten byl též Boček na¬
zýván. R. 1547 povstalo vojsko české a moravské o
nechtělo uposleelmouti manifest Rudolfův i se slovy,
poněvadž měli bojovali proli Sasům. Za velilele vojska
byl zvolen Ktišpur Pfiug z Rabšlejna. Nejvělší ulisko-

60

vání a olroclví bylo v Mohehiě za pánů z Varden-
burku, kleré Irvnlo až do potvrzení výsad, které tento
rod neuznával a uznali nechtěl. Dle zápisků kronikáře
Petra Zbraslavského po zničení Ivančic o zeměpanské
Ivize v Senorodech láhli Kumátii k Mohelnu. Starší
lidé, kleří se nemohli spasili úlekem, byli povražděni.
R. 1312 dle slerého leiopisce 290 na sírane 163 stál
slrich žila 2 1 / 2 groše, 14 vajec za 1 penízek, 20 he-
rinkov za 7 penízkův, slrich ovsa za 3 groše male.
Věřící piva 7 grošů, 1 žejdlík malvazi 6 peněz, Sta¬
rého uherského vína žejdlík za 4 peníze, 60 krov za
100 grošů, 100 ovcí za 1 kopu grošů. Kamen vlny 15
grošů. Postav sukna (1 oblek) žitovskélio 7—8 grošů,
loket sukna 15 penízků o 1 loket sukna hrubého 7
peněz. Slrich hrachu 4 groše. Velká hušce chleba
(bochník) za 1* peníz, 3 kopy ptákův velkých (husy)
12 grošů. Věr lei soli 4 groše. V Cechách se však
počílalo na haléře. 1 dobrý slříbrný groš čítal 14
haléřů. Polska hřivna 60 do kopy. R. 1420 pozval Ku-
rnány na český lid český král Zikmund. Dne 9. pro¬
since r. 1850 dopuslil pan Bůh sirašné krupobití až
byla úroda ve dvou Ira lích zničena. R. 1835 vyšel
oheň z číslo 65, vyhořelo 73 domů, kostel, škola,
fara a radnice a veliký zvon pukl. Roku 1759 ozna¬
muje naší veřejnosli brněnský lýdenník německý zvláštní
novinku (ínlelligeníz-Zelíel), že se vyskylla nová ro¬
stlina, klerou přivezl admirál Drake, Angličan. Mé se
sázeli, obrlělávnti a že jesl výbornou polravinou. Bram¬
bory v Německu však již byly, ale lid se je štílil jisti
a dával je jen dobytku. Za války sedmileté donutil
hlad Němce sáhnouli k nim po velkých epidemických
nemocech, kleré povstaly z hladu. Slovo brambory
pošlo ze slova „Branibory“. Přišly na Moravu přes
Slezsko, pak do Cech. Moravské Gubernium vydalo
zvláštní nařízení dne 22. dubna 1771, jak nulno bram-

61

bory pěslili. Těmito se tvrdí, že jsou zdravotní či jídlem
bramboru že se odstranily ríízné nemoce. R> 1784
bylo vydáno nařízení proli vzmáhajícím se krádežím,
vraždění n loupení ti nebyl nikdo životem Jisl a zvláště
byly vykrádány kostely a úřady. Až bylo vydané zvláštní
nařízení lohoto znění: by byly zřízeny kostelní vorly
n prohlášeno, že potulující se čeládka loupí, krade.
Ve kterém mčslě by se něco stalo, aneb rnubířslví,
ihned prohledali židovské krámy, stodoly a dohlíželi
no zlatníky a podezřelí, zdali jsou v noci doma. Nařízení
jesl ze 7. října 1784. R. 1811 byi purkmistrem Fráni.
Horák. R. 1819 byl vyloupen zdejší kostel a za čtyři ne¬
děle nalezeny ukradené věci. Kalich, pontifikál o jiné
věci ve skrýši u Mohelskélio mlýna. Krádež provedli
Syslové z Hnrlvíkovic. Roku 1844 obec pů|čila Josefu
Knolkovi, číslo 23, obnos 500 zl na 5°/ 0 úrok. Roku
1846 obec půjčila Jakubu Skáloví, číslo 71. obnos
150 zl. no 5'Yn úrok. Roku 1848 zastavili sedláci vy¬
konávání roboly po druhé a též desátky. Následkem
korunovace císaře Front. Josefa 11. Ale pravý odpis
robot stal se skutkem roku 1851. Povinnost roboly
byla v Mohelne lálo: Síaročlvrlníci robotovali V/., dne
s potahem týdne. Novočlvrlníci robotovali 3 dni práce
pěší (nódenické). Po roce 1851 páni počali prodá¬
vali své právo robolní a jesle na zubožených lidech
o poddaných vyssáli poslední krvavou krůpěj. Za výkup
z robot brali výplalek od storočlvrlníků 126 zl. 38 kr.,
od novočlvríníkú 115 zl. 32 kr. Za desátek brali kněží
80 zl. stříbra. Téhož roku prodala obec les stojatý;
7.n loprálku se platilo 2 zl. 30 kr., za oprátku pařezu
se platilo 15 kr. Dan domovní z 1 domovního čista

1 zl. Na rechlora 1 občan 3 kr., no kominíka 20 kr. ř
na bujaře 6 kr„ na vybavovací komisi z roboly a de¬
sátku 5 až 10 kr. Obec Senobradské připlácelo na

2 hlídače u kostela v noci 9 zl. 39 kr. Obec Lhánicc

62

platilo mi kominíka paušálně na rok 54 kr. Kladeruby
2 zl. 42 kr,, Kramolín 2 zl. 42 kr. Roku 1850 přestaly
vrchnosti vykonávali soudní o jiné záležitosti a byl
zřízen vrchnostenský úřad* Tentýž rok bylo zřízena
národní straž pod jménem národní garda, ale neosvěd¬
čila se, neb v roce 1851 byla již zrušena. Zřízen byl
podkrujský úřad v Moravském Krumlově a soudní
okres v Náměšti* Obec Lhónice patřila ješlě do Mo-
helna. Purkmistrem byl Ondřej Matoušek, radní Jan
Knotek* Obecní výbor skládal v kostele přísahu. Qle-
riové obecního výboru byli farář Polášek, Front. Od¬
várka, Fr. Němec, Bílý František, Papoušek Frank,
Fr. Horák, jakub Kučera, Karel Pyjan a Fr. Němec.
Obecní písař Augustin Růžička. Obecní výbor se usnesl
24. prosince, by se noční hlídka platila. Starosta měl
ročně 40 zk, radní 20 zl. a členové výboru 6 zk Obecní
hostinec pronajal Jindřich Mohelský za 917 zl* 30 kr.
Obecní příjem v roku 1850 byl 5001 zk 53 kr. Purk-
mislr měl ročně 100 zk, radní 50 zk a členové výboru
15 zl. Oučlovaný čili písař 200 zk ročně. Výlohy
kancelářské činily ročně 12 zl. Obec půjčila z přeby¬
tečných peněz Jakubu Kopečkoví dne 8. března 1000 zl.
na 5°/ n úrok. Obvodním lékařem byl jmenován Ber¬
nard kecímer. Roku 1851 obec prodala ve Skřípině
les no stojalo, 7 Čísel. Za ulržené peníze za les kou¬
pilo 6 černých plášťů soukenných, do klerých se odívali
výboři při slavných službách Božích. Obci připadla
vlastní honiUm a byla vydražena za 60 zk Zvolen byl
první lesník Jan Karlúk a od doby lé má obec svého
lesníka. Roku 1852 počaly se zřizovali po okresích
četnické stanice. Obec Mohelno dala příplatek na zří¬
zení čeinické stanice v Náměšli 5 zk 45 kr. Obec
dávala pro školu 8 sáhů dřeva* Učitelé dostávali každý
2 sáhy dřeva. Obecní písař 6 sáhů dřeva, pro obecní
kancelář 4 sáhy dřeva. Obecní serbus, sluha 2 sáhy.

63

Myslivec Karták 3 sáhy, purkmistr pul sáhu, R. 1853
od nepoměli býval zvyk rozdělili mezi sousedy (ne
domkaře) kus obecního lesa a každý zaplatil za lo
do obecní pokladny 1 zl. Tolo jednáni bylo domkářům
nespravedlivé a proto podali nu podkrajský úřad
v Moravském Krumlově slížnosli, klerý loto bezpráví
zakázal predslavcnsivu obce. Lovci lioslé a sousedé
pořádali ples v obecním hostinci. Měna v Šejnech
byla zrušena o zaveden slříbrný zlatník] tento se rovnal
2’/n zl. šnjmi. 1 zl. šajnu měl 50 hr. slříbra. Obecní
invenlář byl lenlo: Rodní dům č. 84, vinný sklep,
obecní pastouška. Pole '15 jiler, 169 sáhů. Louky:
12 jiter 971 sáhu. Lesy vysoké 360 jiter, lesy nízké
71 jiler 1594 sáhy. Dále výroční Irhy. Invenlář cenných
papírů, úpis číslo 989 na 100 zl, založeno z vyproštění
domku a 10 zl. Půjčka z r. 1845 znějící na 160 zl.
Půjčka Fráni. Iiornko 52 zl. Půjčka Frank Říhy 100 zl.
Roku 1854 byla subskripce na půjčku ve stříbře; každý
člvrfník musel dáli 120 zl; tato půjčka se splácela
50 roků. Obec nechala dělali od c. k. podkrajského
úřadu katastrální mapy a výpis za obnos 43 zl. ve
stříbře. Roku 1855 byla v Mohelně cholera od 7, června
do 9. září, zemřelo 52 osob. Na poděkování, že cho¬
lera přestala, zřízeno sobolní požehnání o poslaven
kříž na měsiečku od Jurky číslo 107, bývalého radního.
Obecnímu písaři zvýšilo se služné z 80 zl. na 100 zl.
ročně. Dukovanskému myslivci za přehlížení lesů platilo
se 8 zl. (Merlíčkovl). Krajské úřady byly znovu upra¬
vené n Mohelno připadlo pod Znojmo dne 28. dubna.
Roku 1856 byla opět pronajala obecní honiiba za 32 zl.
náměšfské vrchnosti. Odhad obecního majetku byl pro¬
veden dne 6. ledna v celkové sumě 18887 zl. Téhož
roku prodán obecní les na slojulo, strženo 608 zl, 30 kr.
Obecní pozemky se pronajnly dne 5. dubna za 131 zl.
30 kr. Zn obdělání 1 sáhu dřeva platilo se nádeníkům

61

30 kr. Bylo zde konlrolo od berního úřadu 2 Náměště
a za prohlížení knih se platilo zo 2 roky, loliž za roč¬
ník 1853 — 1855 celkem 8 zl. 52 kr. Dne 1. srpna pro¬
najal obecní hostinec Karlu Mohelskému za 100 zl.
ročně. Přislěhovol se do Mohelno Ferdinand Kviolkov-
ský, bral obvodní služné 100 zl. ročně. Roku 1857 dne
17. března vyšel oheň z domu číslo 120 Josefa Hoška,
hrnčíře, následkem velkého povětří vyhořelo na Dlouhé
ulici na horní straně 13 domu a na dolní 9 domů,
celá Dlouhé ulice. Každý vyhořelý doslal od obce
20 slromú borových za 6 zl. Dne 8. října vyhořel dům
číslo 141, patřící Františku Machalovi. Dne 23. října
opět vyhořeli: Jakub Jílek, Tomáš Máchni a Jan Řího.
Rok byl lak suchý, že po celé léto ani nekáplo. U rad¬
nice se postavila kolna a stáje, kterouž stavbu pro¬
vedl zednický mistr Kratochvíl z Ivančic za 1684 zl.
stříbra. Roku 1858 nastala nová měna (mince), byly
to bankovky 10 zl. a 1 zl. a rakouské dolary. Dne 11.
ledna vyhořely stodoly Ondřeje Matouška číslo 27,
dále 128, avšak hned na to dne 3. kvělna vyhořelo
6 stodol a čísla 102, 103. 104, 105, 106 a 107. Roku
1858 opravila se obecní hospoda, nebol'nevyhovovala,
ana obec žádala zájezdný hostinec. Proto nechala
radnici zvýšili na jedno poschodí, dáli schody a po¬
stavili pohostinnou světnici, která byla mimo sál nod
žundrem a od té doby má radnice žundr.

Roku 1859 vypovědělo Rakousko válku Sardinii
dne 28. dubna a Francii. K palriolickým účelům obec
dala eráru 200 zl. na kup koní. Tentýž rok byla do¬
hotovena silnice z Kladerub ku silnici vedoucí z Mo¬
helno přes Skřípinu a byl poslaven ve Skřípině dře¬
věný mosl. Válka s Francií a Sardinií byla po málo
bitvách zakončena, dne 24. června přikročeno k mírov.
jednání, které bylo dne 17. července definitivně ujed¬
náno. Roku 1860 byi purkmistr Andreas Matoušek,

65

měl služného 42 zl. méně; bylo 7 clenu obecního vý¬
boru a každý měl ročně 6 zl. 30 kr. Obvodní lékař
měl 105 zl. ročně. Obecní písař léž 105 zl. Učitel Karel
Dusík měl 137 zl. 90 kr. ročně, obecní lesník 63 zl.
ročně. Oberní serbus Knolek 30 zl. ročně a za na¬
tahování hodin na kostele mimořádně 7 zl. 50 kr. Roku
1861 byl starostou Povel Vondro, kupec, rodní Jan
Sídlo; při volbě nového slarosly dalo se z obecních
peněz na použili (propití) výborům w 42 zl. Na náklad
obce byly postaveny 2 kříže, 1 v Červenicích, druhý
ve Vodavcích. Opraven hřbitov od Františka Odvárky
za 236 zl. Obecnímu písaři zvýšen plál ze 105 na
125 zl. ročně. Roku 1862 hrozné tání ledu na Jihlovce
v Ivančicích a Dob Kounících, sebralo s ledovými
krmní 120 domů. Roku 1863 následkem velkého sucha
nebylo vůbec, sena, a jen málo obilí; mlynáři neměli
žádné mleli. Reky jihlnvka a Oslavko úplně vyschly.
Mléči přijížděli sem do okolních mlýnů z daleka a
pro málo vody a nával mleli museli koně pásl a če¬
kali nn semletí obilí až 3 neděle. Vyhořel dům číslo
136, který měl Josef Jurka. Roku 1864 obec ztratila
pnslviny, Ideré do toho roku patřily obci. Velkostatek
se domohl společného práva na pasení a dokázal,
že prý lom také pásávall dobytek a ovce. Zemským
výborem ustanoven školní a kostelní patronát. Sta¬
rostou byl Joseí Sebesla, radní Joseí Horák ze Lliánic,
výbořl Josef Tkaný, mlynář Mohelský, Karel Kašpar
11. radní číslo 117. Zemřel farář Potáček. Obecní
výbor doslal za nesení mrlvoly p. Poláčka na propili
16 zl. Roku 1866 dne 23. května byl tak veliký mráz,
že led byl clo ráno nn prst tlustý. Vypuklo válka
s Pruskem a Ilalii; dne 13. července přitáhli Prušaci
do Moheliui, obec jím musela dáli kontribuci: 200
mír ovsa, 300 bochníku chlebu, 2 centy krup, 1 / i centu
soli, 6 cenlů pšeničné mouky, kterou daroval papír-

nik Loss, 2 klobouky cukru a 8 mázů rumu. R. 1853
byl obecní inventář lenlo: Radní dům číslo 84., vinný
sklep, obecní pastouška. Pole 45 jiter 169 sáhů. Louky
12 jiler 971 sáhů. Zahrady 381 sáhů. Pastviny 302
jilcr 774 sáhů. Lesy vysoké 360 jiler, lesy nízké 71
Jiter 1594 sáhů a výroční trhy. A předešlé úpisy lak,
že majetek byl neztenčen. Roku 4868 byl zvolen obec-
ním písařem František Němec. Dne 18. února zemřeli
obecní písař Augustin Růžička; za donešení rakve
s mrtvým data obec na použili výborům 6 zl. 98 kr.
Dráha jezdila Jen z Brna do Tečic a platilo se 5 zl.
za osobu. Roku 1870 obec platila na postavení školy
obecních přirážek 58 zl. 75 kr. z obecní pokladny, aby
poplatníci nemuseli platili přirážek. Roku 1871 byl
starostou Josef Záměta, radní Fráni. Matoušek. R, 1873
povolena Irojtřídní obecná škola v Mohelně. R. 1846
bylo na celém panství náměštském v Mohelně, v Ná¬
měšti a ve Velké Byleši řemeslníků a živnostníků všech
396 a sice; 2 sládci, 5 palíren, 5 hostinců, 17 řez¬
níků, 11 bednářů, 2 sklenáři, 4 páleníci cihel a vápna,
4 zámečníci, 23 mlýnů, 24 pil na desky, 46 krejčích,
52 ševců, 13 slolařů, 49 kovářů, 3 koželuzi, 6 sedlářů,
3 borvíři, 12 kolářů, 18 kanmařů, 2 hodináři, 5 pro¬
vazníků, 8 kožešníků, 3 koželuzi, 3 rukavičkári, 53
Ikalců, 3 lesaršlí mistři. Mohelno mělo r. 1848 147
domů a 846 obyvatel, 450 mužů a 431 ženských. Ho¬
spodářství 1186 Joch (Schvoj). Roku 1898 dne 10. září
byla zavražděna císařovna Alžběto z nařízení dvorní
kamarily, která se usnesla za každou cenu se jí zba¬
vili. Roku 1893 dne 30. ledna zaslřelii se korunní
princ Rudolf Habsburk v Meyerlincju u Vídně na svém
loveckém zámku se svojí milou Marií, baronesou Ve¬
čeřovou, protože mu otec František Josef nechtěl do¬
volili rozvod s jeho nenáviděnou chotí Štěpánkou,
klerá se mu stala odpornou pro podezřívám z nevěry.

67

Roku 1868 nastoupil služhu obecního lojemníka na
obci František Němec, rolník, číslo 107 z Mohetna
s ročním služným 180 zl. o bezplatné užívání pole
u Jezero n padělku, louku a jiné naturnlie. Roku 1888
obdržel službu nově zvolený obecní tajemník Jcín Ko-
slclník; nastoupil s límléž plotem jako jeho před¬
chůdce, klerý zemřel. Starostou byl Josef Hošek, cis.
39. a radní Karel Ostrý. Dopis podkrajského úřadu
v Mor. Krumlově ze dne 18. února 1855, kde se před-
stavenslvu obce nařizuje výstraha z přinesených pri¬
vilegií z roku 1791 nž 1881, kleré obec Mobelno ne¬
předložila, nic jeden je udal, že Inkových žádné pra¬
vidlo neb vybírání peněžitých platů jarmarečních není,
zač ledy představ, obce vyzývám peněžní povolení
k vybírání lohnlo pintu ze slánku u cis. král. vrchního
úřadu v Náměšti, zvláštní kolkovanou žádost podali
a při lom žádného přemrštěného plnlu ze slánku u c.
k. vrchního úřadu nevybírali, o kterém obsahu se už,
aby se plály za slánky nevybíraly, neb se v okolních
osadách nevybírají. V Mor. Krumlově, dne 27. dubna
1885 podkrnjský Vlczek.

Na clmrlobný špilál připadá za len čas od 1. března
1813 až do posledního března 1841 na obec Mohelno
22 zl 48 kr., kteréž peníze do 8 dnů do konlribucenské
pokladny odvedeny byli musejí. V Náměšli 30. září
1841. Konlřihucní f3ohm.

Obec Mohelno dle nařízení hlavního krajského při¬
spívá no brněnský dum, co li luláci jsou, pro celé
ponslví nn rok 18 zl 49 kr., které peníze do konlri-
bučenské kasy odvedeny byli musejí. V Náměšli 30. září
1846. Obdržel 21. března 1846 Dočekal. Roku 1742
dne 17. srpna byly lyto ceny: ž.ejdlík mléka 12 Icr.,
1 funí koňského masa 15 kr., žejdlík soli 21 kr., funí
hovězího uuisn 2 nž 3 zl, zajíc 4 zl, husa 9 nž 10 zl,
kopa vajec 15 zl, slrieh mouky 20 zl, kráva 200 zl

68

vfil 500 7 . 1 . To byla veliká drahota, jakou před lim
nikdo nepamatoval a byla veliká bída, jaké není pa¬
měti. Rok 1821. Selské povstání proti robote. Tento
rok byla první selská vzpora proti robotám* Přes opravy
a snahy Marie Terezie o jejího syna Josefa IL byl
selský lid v poddanství přetížen daněmi a ač si rol¬
nici stěžovali, nebylo to nic platné; stížnosti úřady
krajské zadržovaly, aby se panovník nedověděl o ná¬
silnostech velkostatkářů; pro neisnesilelnost břemen
připadlo několik rolníků na myšlenku pomoci si sami,
ani soudili, že dle úpravy pozemkové daně něco se
stáli musí. I obec Molielno se vzepřela proti robotě.
Nesprávnostmi rozbouřený lid se postavil na odpor,
počaly se konali schůze v lesích a zavazovali se pří¬
sahou, ze robotovali nebudou, a kdyby některý šel
robotovali, budou mu statky zapáleny, čímž byli vyzváni
všichni k odporu proti robotě. Dne 21., 22. a 23. března
1821 konali schůze na tajných míslecli bez překážky.
V Radlicích u Znojma bylo celé okolí zúčastněno a
laké vyslanci sedláků prohlásili, že více roboiovati
nebudou. Moravský mislodržitel hrabe Milrovský byl
proti pánům bezmocný, neb věděl, že ve Vídni u dvora
nic nespraví. A zvlóšlě se vyznamenal Jindřich Haugwilz,
který byl největší násilník selského lidu. Zažádal
o potrestání. Nejvíce se bránili obce Koněšín a Slu-
denec. Kněží hlásili na všech okresích, aby lid dával
císaři, bohu, pánům co jim potři, hrozili peklem a
věčným zatracením. Krajské úřady nařídily, aby lid
byl násilím donucen k robotě. Dne 9. dubna 1821
přijel krajský komisař Linhard s generálem Fleischrem,
s vojskem obsadili Náměšlsko, ale lid se poddali
nechtěl. Kdo se proti postavil, byl vojskem byl holí.
Někteří byli spoutáni okovy n uvězněni v Brně na
Spiiberku a ostatní se poddali. Z Mohelna občan Horký
Fráni, byl léž donucen holí k robolě. Oslatní se všichni

69

vzdali odporu ~ jako při všem v Molielně, Avšak až
roku 1848 lid zbaven roboty. Tedy se ještě dlouho
Irépilk Roku 1842 byl obecním písařem v Mohelně
Jiří Padrla a slaroslou Frank Kašpar, čís. 117. Tilo
úřadovali jen německy. Roku 1848 zaslavili sedláci po
novém roce opěl robolu. Následkem korunovace císaře
Praní. Jos. I., ale úplné odepsání robol slalo se skulkem
teprv 1851. Roboiy se v Molielně vykonávaly: Slaro-
čivrlníci robolovali 1 a půl dne s potahem lýdně, Novo-
člvriníci 3 dne pěší roboiy. Roku 1850 byly domy
v Molielně obydlené laklo; číslo 1 dvůr, číslo 2 panská
polírnn, č, 3 Oslaiek Josef, č. 4 Šibral, 5 Jindřich Mo-
lielský, 6 Jan Švec, 7 Bílý Franlišek, 8 Kopeček Jun,
9 Knolek Fráni., 18 Žák Frank, 19 Brázda Karel, 20
Přibyl Ani., 21 Kostelník Jan, 22 Staněk Anlonín, 23
Sobotka Josef, 24 Nováček Franlišek, 25 Hošek Karel,

26 Tkaný Bedřich, 27 Hošek Jakub, 28 Horák Jakub,
29 Hošek Ondřej, 30 Hošek Jakub, 31 Holý Franti¬
šek, 32 Zelníček Josef, 33 Hošek Ondřej, 34 No¬
váček Josef, 35 Odvárka Tomáš, 36 Němec Frank,
37 ílorl Frank, 38 Slejskol Fráni., 39 Hošek Josef,
40 Horák Jabub,41 Soukup Jon, 53 Kašpar Fr., 34 Horák
Jos., 55 Sídlo, 36 Horák Frank, 58 Kryška Jan, 59 Hošek
Jan, 60 Říha Frank Majilelé oslalnícli čísel domovních
v lomlo roce nelze zjislitiJ Mohelno dle ubylovocích
soupisů roku 1851 jsou dne 4. září: 1 dědici Haug-
wizovi, 2 vinopalno, 3 Oslaiek Frank, 4 Oslátek Josef,
5 Jindřich Mohelský, 6 Švec Jan, 7 Bílý Franlišek,
8 Kopeček Jan, 9 Knolek Frank, 10 obecní pastouška,
11 Ráčil Josef, 12 Sídlo Josef, 13 Remiš Josef, 14 Mi¬
kulášek Jan, 15 Juřica Frank, lóTvrzník Franz.,17 Žák
Fr., 18 Žák Fr., 19 Brázda Fr., 20 Přibyl Anlonín, 21
Koslclník Jan, 22 Slunek Antonín, 23 Sobotka Josef,
24 Nováček Fr., 25 Hošek Karel, 26 Rouchovanský Fr.,

27 Hošek Jakub,, 28 Horák Jos., 29 Hošek Ondřej,

70

30 Jašek Jail, 51 Holý František, 32 Zelníček Josef,
33 Hošek Ondřej, 34 Nováček Josef, 35 Odvářka Tomáš,
36 Neměc Frant,, 37 Horl Franlišek, 38 Stejskal Fr.,
39 Hošek Josef, 40 Soukop František, 41 Horák Jakub,
42 Dokulit František, 43 Konečný Karel, 44 Povolný
František,, 45 Šibral Josef, 46 Burian Jan, 47 Chytka
Jan, 48 Pokoj Vojtěch, 49 Sejbal Josef, 50 Dobrovolný
Martin, 51 Sejkora Karel, 52 Polášek Josef, 53 Kašpar
František, 54 Horák Josef, 55 Horák František, 56 Jurka
Karel, 58 Jan Kryška, 59 Hošek Jan, 60 Pajata Jan,
61 Růžička Josef, 62 Burian František, 63 Říha Jan,
64 Růžička Jakub, 65 Hošek Jan, 66 Vodička Václav,
67 Maso František, 68 Ostrý Jan, 69 Hošek Anton,
70 Šídlo Jan, 71 Skála Jakub, 72 Ostrý František,
73 Koloul v František, 74 Kopová vdova, 75 Kraus Fran¬
tišek, 76 Šibral Antonín, 77 Menda ígnác, 78 Chyba Fr.
79 Knotek Antonín, 80 Svoboda František, 81 Lazar
Antonín, 82 Sibrol Jan, 83 Beránek Vincenc, 84 obec.
radnice, 85 Kocourek Jakub, 86 Horák Matěj, 87 Žák
Anlonín, 89 fara, Staněk Jan hostinec, 90 Macek Jan,
91 Neruda Frant., 92 Maršálek Anlonín, 93 Papoušek
Fr., 94 Šídlová vdova, 95 Sobolka Karel, 96 Šišula
Antonín, 97 Suchý Karel, 98 Follýn Jan, 99 Šídlo Fr.,
100 Horák Fr., 101 Matoušek František, 102 Janáček
František, 103 Eleáš Jan, 104 Břinek Cyril, 105 Chytka
Jan, 106 Horký Leopold, 107 Knotek Jan, 108 Chytka
Anton, 109 Pražák August, 110 Jílek Jakub, 111 No¬
votný Fr., 112 Dobrovolný vdova, 113 Odvárka Fran¬
tišek, 114 Horký Josef, 115 Mohelský Karel, 116 Še-
besla Josef, 117 Vostrý Karel, 118 Brázda Vdova, 119
Hlavatý Tomáš, 120 Hošek Josef, 121 Horký Josef,
122 Nováček Anton, 123 Kučera JoseL 124 Němec
František, 125 Staněk Václav, 126 Holý František,
127 Chmelíěek Frallšek, 128 Matoušek Ondřej, 129
Juráiiek Václav, 130 Rybníček Jan, 131 Ostrý Karel,

71

132 Kučer Jakub, 133 Knotek Karel, 134 Tkaný Josef,
135 Loss papírno, 136 Jurka Josef, 137 Nováček vdova,
138 Janáček kamnář, 139 Starosto František, 110 Hoří
Jan, 141 Mnchál František, 142 Machál Jan, 143 Hanzl
Jan, 144 Sídlo Jon, 145 Franěk František, 146 Říha
Jan, 147 Jindra Jan, 148 Nerudo Mariin, 149 Žák Jan,
J 50 Bruža Jakub, 151 škola, 152 Šišulo Kare!, 135 Ja¬
náček Jan, 154 Kermll Vilém.

Počet pokojů důstojnických byl 6, počel komor 149,
obydli pro muže 227, chlévu pro koně 85. Dle sou¬
pisu podpis Brodský, podkrojský v Mor. Krumlově 1850.
Kvltauce na půjčku ve slríbře, úroky od 1. února do
31. července 1869. Podepsaný starosto obce Mohelno
na půjčku National lehus obtigolion 1. Februar 1856
n 31797 znějící na 1100 zk, skrz berní úřad v Náměšti
dnešního dne holově obdržel, což potvrzuji v Mohelně
roku 1869 Josef Sebesta, starosta; kvitnnce jest ně¬
mecká. Další smlouva německá mezi obcí Molielnou
a panstvím Náměšť na pronájem lionitby od 1. března
1863 do 28. února 1869 na šest po sobe plynoucích
roku za 124 zl. Jan Sídlo, starosta, Jan Burian, radní.
Vondrn, výbor. Roku 1873 platili mohelsli řemeslníci
tylo doně: dle katastru berního: čís. 13 Remiš Josef
2 zl. 95 kr., Franěk Frank kovář 2 7.1. 59 kr., Koníková
Julie 5‘19, Tesař Josef, kovář 2*59, Brínek Václav, kolář
2 zl. kr. Hošek Karel, hrnčíř 2 zl. 59 kr., Beránek
Vincenc, slolnř 5 zl. 18 kr., Prager Leopold, obchod¬
ník 8 zl., Tkaný Josef, mlynář, 15 zl., Pokoj Fráni.,
krejčí 2 zl. 59 kr., Bílý Fráni. 2 zl. 15 kr,, Holý Josef,
kovář 2 7.J. 59 kr., Bruža Kare], obuvník 2 zl. 59 kr.,
Chytka Auloníu 2 zl. 59 kr., Burian Fráni, 2 zl. 59 kr,,
Zigeš Frank 2 zk 59 kr., Sejbal Josef, obuvník 2 zl.
59 kr., Jan Burian 2 zk 59 kr., Vondrn Kalerinn, obchod
10 zl., Kainun Karel, mlynář 2 zl. 59 kr,, Eduard Neuer,
řezník n hostinský 2 zl. 59 kr., Neruda Korei, krejčí

72

2 zl. 59 kr., Slumer, nájemce dvoru a lihovaru 38 zl,
90 kr., Leopold Prnger 8 zl. 83 kr., Kostelník Jakub,
pekař 5 zí. 29 kr., Říha Jan, kolář 5 zl. 28 L / a kr„ Pospí¬
chal Joseí, kožešník 2 zl. 95 kr., Papoušek Antonín,
krejčí 5 zl. 28 '/b kr., Kerndl Vincenc, bednář 2 zl. 70 kr.,
Mohelský Jan 40 zl. 58 lu\. Horli Fridrich, slolar 5 zl.
28 kr. Neuer Eduard 2 zl. 54 kr., Senský Josef, obchod
o Ikalcovství 21 zl. 16 kr., Konig Julie, obchod 5 zl.
39 kr., Tesař Josef, kovář 2 zl. 64 kr., Kateřino Vondra
19 zl. 74 kr.

Seznam daní z r. 1858. Daně pozemkové v Mohelne;
Jan Osiolek 15 zl. 52 kr., Josef Oslátek 14 zl. 30 kr.,
Jindřich Mohelský čís. 5 14 zl. 40 kr., Jan Švec čís. 6

17 zl., Fráni. Bílý 19 zl. 3 kr., čís. 8 Karel Hošek 14 zl.
27 kr„ čís. 9 Josef Horák 14 zl. 27 kr., čís. 18 Kašpar
Nováček 14 zl. 43 kr., čís. 19 Bárla Brázda 15 zl. 46 kr.
čís. 20 Přibyl 32 zl. 1 kr., čís, 21 4 Filip Kostelník 45 zl.
6 kr., čís. 22 Mariin Staněk 17 zl. 5 kr., čís. 23 Josef
Sobolko 14 zl. 56 kr., v čís. 24 Franz Nováček 13 zl.
38 kr., čís. 26 Tomáš Šibrtd 15 zl. 26 kr., čís. 27 Jakub
Hošek 16 zl. 51 kr., čís. 28 Josef Horák 16 zl. 58 kr.,
čís. 29 Andres Hošek 16 zl. 45 kr., čís. 30 Jakub Jašek
16 zl. 38 kr., čís, 31 Franz Holý 18 zl. 1 kr., čís 34
Josef Nováček 17 zl. 1 kr., čís. 35 Tomáš Odviřka

18 zl. 40 kr.. čís. 36 Fráni. Blažek 17 zl. 34 kr.. Čís.
37 Fr. Hoří 17 zl, 24 kr., čís. 38 Jakub Novolný 15 zl.

3 kr„ čís. 39 Josef Hošek 1,6 zl. 19 kr., čís. 40 Soukup
18 zl. 7 kr,, čís. 41 Andres Horák 15 zl. 7 kr., čís. 53
Fráni. Kašpar 15 zl. 42 kr., čís. 54 Andres Horák 15 zl.
33 kr., čís. 55 Josef Sídlo 15 zl. 10 kr., čís. 56 Franz
Horák 18 zl. 33 kr„ čís. 58 Jan Kryška 15 zl. 49^ kr.,
čís. 59 Malěj Hošek 14 zl, 24 kr., čís. 63 Fr. Řího
16 zl. 41 kr., čís. 64 Malěj Růžička 17 zl. 17 kr., čís.
67 Fr. Tkaný 16 zl. 38 kr., čís. 68 Jan Ostrý 19 zl.
9 kr., čís. 69 Anlon Hošek 15 zl. 16 kr., čís. 70 Jan

73

Sítllo 15 zl. 35, kr., eis* 71 Jakub Skála 16 zl. 55 Kr.,
cis* 82 Franz Šibral 15 zl. 3 kr,, čís* 86 Molěj Horák
17 zl, 18 kr., cis, 87 Josef Žák 15 zl. 26 kr., čís. 90
Karel Kotoul i5 zl. 49 kr,, cis. 92 Anlonfn Maršálek
16 zl. 15 kr*, čís. 94 Fr, Sídlo 15 zl., čís. 95 Franc
Vráno 14 zl. 34 kr., čís. 96 Franc Šišulo 14 zl, 46 kr.,
čís. 101 Fr* Růžička 13 zl. 54 kr., čís. 102 Janáček
14 zl. 20 Icr., čís. 105 Chytka 14 zl. 40 kr,, čís. 106
Filip Horký 17 zl. 57 kr., čís. 107 Jurka 19 zl. 49 kr.,
čís. 113 Fr* Odvárka 15 zl., čís. 114 )osef Horký 14 zl.
14 kr*, čís, 115 Karel Mohelský 14 zl. 43 kr., čís. 116
Fr. Šebesia 14 zl. 4 kr., čís. 117 Jan Macbát 16 zl.
46 kr., čís. 118 Karel Brázda 14 zl. 46 kr., čís, 119 Jan
Šebesia 15 zl., čís. 120 Frank Přibyl 15 zl. 42 kr., čís.
121 Josef Horký 17 zl. 34 kr. ( čis. 122 Aulou Nováček
16 zl. 22 kr., čís. 123 Fr. Brázdo 15 zl. 13 kr*, čís. 124
Fronc Němec 17 zl. 50 kr„ Čís. 125 Venci Stanek 18 zl.
10 kr„ čís. 126 vdova Holá 17 zl. 27 kr., čís. 127 Fr,
Clunelícek 16 zl. 53 kr., čís. 128 Andres Matoušek 16 zl,
55 kr., čís. 129 Jakub Holý 16 zl* 55 kr„ čís, 130 Jqii
R ybníček 17 zl. 8 ltr, ( čís. 132 vdova Vyskočilová, čís.
133 Anton Maršálek 17 zl. 50 kr. Tolik bylo čfvrllánů
v MohelnČ.

Tak zvaní achlelníci (osminu lánu) Jakub Kocourek
číslo 85 plolil 7 zl. 53 kr,, čís. 93 Fráni. Papoušek
9 zl., 45 kr., čís. 57 Mulěj Růžička 6 zl. 21 kr., čís. 60
Venzl Palalu,čís. 6í Josef Růžička, čís. 66 Franc Knotek,
čís. 97 Karel Suchý. Domkáři bez polí čís, 12 Josef
Sídlo, čís* 14 Josef Růžička, čís. 15 vdova Chnielíčková,
čís. 42 Fráni. Dokulil, čís. 43 Josef Kotoul, čís. 48 Tomáš
Kryška, čís. 51 Karel Sýkoro, čís. 75 Jan Švec, čís. 76
Anlon Šibral, čís. 80 Franz Svobodo, čís. 83 FR Ne¬
rudo, Josef Šibral čís. 91, Franz Neruda čís. 104, Cyril
Brlnek čís. 138, Venzl Janeček čís, 139, Josef Suchý
čís. 141, Franz Maclml čís. 142, Jakub Hošek čís. 145

74

Jan Říha čís. 147, Jan Jindro* Tylo domky píofiíy 40 kr.
domovní dnně ročně ve stříbře. Roku 1838 poplatky
jednotlivých rolníků a jejich povinnosti obci za dříví
a různé: Jan Ostatek platil obci za borovou oprátku
čisto lesa) 2 zl., za pořezy 12 kr., za druhou oprátku
2 zl* n za pnřezy opět 12 kr, ř zn Iři prodané borovice
u Kláskové stezky 19 zl. 30 kr., na hul a re 6 kr*

Urzednf solarimu.

lCašpar Nováček, putkmisir, 35 scheinu, 14 stříbra.
Andres Horák 15 scheinu, 14 zl. stříbra (dvo radní)
Konšel Karet Kotoul 6 šajnu, 2 zl. 24 stříbra. Franc
Žák, totéž Jan Ostrý, Mariin Stáních dtto, Franz Šídlo
dtto, Josef Horák dtto, Fronz Bílý, hospodář. Filip
Kostelník 16 zt. sajn. Martin Růžička dtto, Franz Mrna
starší, rychtář 16 zl., mladší Andres Matoušek. Písařovi
patří celoroční solarimu 200 šajnu 80 zl. stříbra, škol¬
nímu ucí lei i palrí 31 zl* Od natahování hodin 12 zl.
šafnu, servtisoví 7 zt. slříbra. Obecnímu hojnému 7 zl.
stříbra. Dvěma hlasným Josefu Růžičkoví a Františku
Novotnému, polnímu hulařovi Janáčkovi 8 zl. stříbra,
Hulařovi na vinohradech Josefu Sidiovi od vinohradu
jednoho 5 snfnu 2 koláče. Pastýřům zo selata á 12 kr.,
od služby býka 15 šajnu. Mimo příjem obecních pe¬
něz. Kramolín Huluř 1000 cjhel 11 šajnů. Prachař,
Johan, Zelníček 1000 cihel 11 šajnů 30 kr. Josef Zel-
níček 400 cihel 4/48. Joseí Hošek 300 3/36 a jiní.
Zde jest patrno, že obec mělo cihelnu ve vlastní režii.
Extra příjem J839. Karel Molielský, pacht z vinného
šenku 106 šajnů. Vydání obecních peněz listopad 1837*
Slirzem nádeníkům od loňska 12 dní a 30 grošů šajnů.
Antonínovi Maršálkovi ze 2 kominéřské žebříky i‘40
grošů šejnů. Kupcovi za 15 kusů hřebíků 1*40 grošů.

75

Od nošení obecního dříví do radhouza nádeníkům
i'03 groše. Námešlskému poslovi skrz obec Seno-
hradakou. Tilul pana vrchního. Almužna na pohořelé
7 . dědiny Opolova 15 grošů. Bylešskému poslovi od
česly skrze stěhování nového písaře Jiříka Padrly, za
večeři, snídani 1*30 gr. Za přistěhování nového písaře

2 /.I. 48 ve stříbře. Josefu Kololovi dalo se od 1500
kusů cihel 2 zl. 30 kr, za 1000 kusů 3 7 . 1 . 45 šajini a
neb 1 zl. 35 kr. ve slřibře. Jos. Losovi, papírníku za

3 knihy papíru (velký koncel.) á 30 kr. a za 25 knili
velký kaneel. á 21 kr. Pulkmistrovi za cesiu k Excel,
pánovi 30 grošů. Johanu Osirýmu s rychlóřem za cesiu
do Náměště 54 kr. siříbrn. Na pojišlění ralhoza se
vyploliln 6 zl. 55 kr. Myslivcovi Kladerubskému se vy¬
platilo za varlování lesa 2 sajny, od dělání 28 sáhů
dříví ň 54 grošů, Šajnů jesl 22 šajnů 24 grošů, za

3 štětky na bílení ralhoza á 1*15 grošů cíli 130 kr.
stříbra. Anlonín Maršálek dovezl 2 krát písku 16 kr.
stříbra. Od dovezení obecního dřiví 28 sáhů Kašparu
Nováčkovi, piilkmistni 5 sáhů. Filip Kostelník, obecní
hospodář, 3 sáhy, Jos. Horák n konšelé 3 sáhy, Andres
Horák 3 sáhy, Jan Oslrý 3 sáhy, Karel Koloul 3 sáhy,
Andres Matoušek 3 sáhy, Vincenc Mrňa 3 sáhy, od
jednoho sáhu 48 kr. Za 2 putynky a vandličku 17 kr.
šajnů, 7>a bleisliťl 5 kr. stříbra, za sigllack 14 kr. stři*
bia. Od dělání cihel 19.500 á 5 šajnů jesl 47 grošů
siříbrn neb 19 zl. ve stříbře, 11.800 kridlice na rnlhoz
59 šajnů neb 23 zh 36 kr, ve stříbře. Od správy Špi¬
čáku 1 kr. stříbru. Za kování 3 oken 30 kr. stříbro, za

4 nové panty o háky n 16 hřebíků 25 kr. stříbra.. Za
dvířka ke sporáku 42 kr, z« svorník k obecnímu vozu
30 kr. Zn truhlu pro nalezenou ulopenou. Nejvíce po¬
ložek jesl však za cesty piilkmislrn a rychtáře do
Náměště, V lonilo vydání není součtu, jen pokračo¬
váno ve vydaní.

76

Vydání obecních peněz 1839.

Od papírního za papír 2 knihy (velký lcancel.) □
30 kr. 136 šajnů, Pnlkmislrovi za cesiu s obecními
účly do Náměště a od prohlíženi lesa panu mysliv¬
covi 9*40 grošů šnjnň. Sousedům od prohlíženi lesa
s myslivcem (8 sousedů) 4 šnjny. Přitalování těchio
numer při licitaci 84, 30 a 42 šojnů. Panu lechtorovi
od loňského roku zapomenulo od novoroční mše 2
šajny. Dále Gwilung przes 12 rensk. 30 kr. stříbra, to
jesl dvanacl rýnských a třicet krejcarů stříbra, kieré
já od 1. máje až do 31. Července roku 1850 od mě¬
stečko Mohelno z obecné kasy za Čtvrl roku obdržel.

Mohelno dne 28. března 1850. Bernard Lechner,
lékař. V roku 1839 bylo v obci 89 rolníků, R. 1835
dne 28. června vyšel oheň z čísla 65, vyhořelo 73
domů, kostel, škola, fara, radnice a veliký zvon pukl;
roku 1819 koupeny damaškové korouhvičky za 140 zl.
27 kr. No zaplacení těchto prodala obec kus lesa.
Roku 1820 koupil zdejší občan Antonín Hruška kří¬
žkovou cesiu za 210 zl. R. 1597 byl rychtářem Václav
Čada, zvolen na den obělování Panny Marie. R, 1599
prodal svůj grunt Vávro Smollák. Roku 1632 Mariin
Kocáb koupit podsedek od Kohouta. Roku 1710 dne
13, februara stalo se přátelské porovnání mezi Jaku¬
bem Kodnntem a jeho manželkou a otce Havlu Staňka
vedle obecního ralhoze. Dále jsou obecní záznamy,
regislra obnovená zn purkmistra Blažeje Sandery,
Jano Přibilo, Tomáše Holýho, Bartoně Fraňka, Tomáše
Boudnýho a Karla Jaška za horních, Havla Svoina,
Mikuláše Hoška, za písaře Jana Kašpara Mendla dne
13. prosince 1731 za purkmistra Václava Čády, Jakuba
Koláře o bratří jejich a za horného jorolima Kožuš-
níka, zn písaře Nikodéma Kolrby. Regislra lálo byla
opravena dvakráte. Roku 1713 byl v Mohelně farář
František Kostelník.

77

Dražební prolokol pronájmu obecního hostince
roku 1869. Obecní hostinec pronajal Leopold a Josefa
Taschmoier; tito žádají hned po nájmu o slevu z ná¬
jemného 501 zl. ročně, následkem čehož se předsta¬
venstvo usnáší jim slevili no 300 zl. dočasné do po¬
sledního zóří 1869 n po uplynulém čase dle náhledu
predsluvenslva. Josef Šebesta, slerosla, Jiří Loss, výbor.
Prolokol z 10. kvélna r. 1869. Obec Mohelské má
u prachaře Antonína Žehlička v Dukovanech pohle¬
dávku od 7. ledna 1868 obnos 177 zl., kteréž Jako
nájemná cena od roku 1862 a 17. března 1869 exe¬
kučně mobilární dražbou vymohla, avšak víc pohle¬
dávky, klerá se circa na 1.500 zl. rak. čísla páčí a
vzadu slojí a na naše fantování a suprfanlování se
nejisté zdá. Načež p. Max Bauer z Krumlova lulo po¬
hledávku v cestě cese píevzíti chce, lak splnomoc-
ňuje celý výbor obce zastupitelstvo luto pohledávku
177 zl. 25 kr. cese jemu, ale bez jakéhokoliv závazku
síran vyinožení tohoto dluhu odprodali; kupní cena,
kterou p. Max Bauer za tuto pohledávku zaplatí: ho¬
tově vyplnil 105 zl., kterážto poslední do obecní po¬
kladnice složena byla; prolokol se podepsal a uza¬
vřel. Josef Sebesto, slaroslo, Jiří Loss, Josef Kovařík,
Karel Oslrý, výboři.

Vyjádření z roku 1863 dne 23. března, klerým my
podepsaní stvrzujeme, že Jsme od celé obce Mohel¬
ské, t. J. od našich údu obce zvoleni za splnomocníky
k zastávání při c. k. komisi Moravské, vybavující ko¬
misí na obecní pasunky proti velkostatku Náměšlského
za mopy, cesty a zaneprázdnění našeho hospodářství
žádali slušnou mzdu, při které žádosti se nám řeklo:
každému denní cesiu 80 kr. r. č. a pak za celý čas
každému 10 zl. od obce vyplatili; kdyby ale předsta¬
venstvo o obecní výbor skrz tyto výlohy nějaké nesná¬
ze Irpěli měl, lak my splnomocní se na každého místě

78

advokát a obecní úřod, víme, zaplatí jemu, což my na
důkaz tohoto vyjádření svými podpisy stvrzujeme. V Mo-
helně 23. března 1863 podepsoní Antonín Maršálek,
Franz Horák, Leopold Horký, Johan Knotek, Antonín
Přibyl. Roku 1768 bylo o 2. hod. v noci zemětřesení
v celém okotí, které trvalo 2 minuly. Roku 1647 byli
zde Švédové, klerHáhli do Jihlavy. Roku 1522 patřil
Robšlejn Ctiboru Žerutskému z Hofěřic, Roku 1459*
patřil Únnnov u Znojma Hynku z Kunšlátu a na Mo-
helně. Roku 1405 Sokol z Lamberka táhl do Polska;
pak byl znojemským kastelánem, avšak po krátké době
počali okolní loupeživí rytíři v cele s Hynkem z Kun¬
šlátu, pánem z Rabštejna, přepadali brody svých od¬
půrců a odvlekli majitele těchto do Znojma, kteří se
museli vykupovali; byli to přélelé (Rakous). Sokol
z Lamberka opuslll Znojmo o odcestoval se svým
vojskem do Polska. Tu hned přešlo Znojemské ob¬
čanstvo na stranu murkr. Jodorka, který nechal 70 pří¬
vrženců Sokolových pověsili a Hynek z Kunštálu, hejt¬
man a purkrabí byl odsouzen k smrti provazem a 12
jiných přívrženců jeho mečem popravili dal, mezi kte¬
rými byi též Petr Vorašieký z Paběnic. Na paměť toho
slojí dosud osmihranná věž strážní, které se dosud
lupičská nazývá. Tylo spisy, které se týkají jmenova¬
ných, netýkají se však loupeží, ale více méně odměn
za zradu vůkolních hradu klášterních, které jmenovaní
napadali a jen tímlo se dělí náhledy a těžko správ¬
nost dokazovali, a poněvadž se mstili jednou ti e po
druhé jiní. Na příklad, když oblehl Matyáš Uherský
Znojmo a okolí, pobral statky nekatolíkům a dával
jiným na př. Konice, Medlice, Rakvice, Kínice, Přeskač,
Tavíkovice, Plenkovice, Mohelno, Práč a Dolní Ves.
Roku 1542 oblehli Turci Znojmo a celé okolí, což vše
zničili a Znojmo 1697 teprv bylo obnoveno. Roku 1570
zuřil v okolí hrozný mor. Roku 1442 král Matyáš přišel

79

s velikým vojskem o obsadil celé Znojemsko. Tu se
měšťané přidali ku Matyáši a šli proli králi Jiřímu.
Celé okolí bylo vojsky Matyáše zpustošeno. A pak
Znojmo upraveno n obnoveno v roku 1697. Dle Pěšiny
se Ivrtli, ze brati Znojemský již stál v roku 947 po
Kr. a praví, že bylo Znojmo napadeno od Uhrů, až
král Boleslav o 2 roky později Uhry porazil n zvolil
svého učitele Margvardn za purkrabího a tento jesl
dle zápisku jmenován ještě 1054. 70 roků nebylo řeči
o znojemském hradu a míslo Znojma byl hrad Bytov.
Až po vítězství Čechů roku 1201—1220 byl komoří
a purkrabí Ben, 1226 Vrš. Dle odevzdaeí listiny krále
Olokarn 11. klášteru Bruku. Roku 1547 povstalo vojsko
české a moravské proli manifeslu Rudolfově, poněvadž
měli bojovali proli Snsům a jako velitel spojených
vojsk českomoravských byl zvolen Kašpar Pflug z Rab-
šlejna. Největší utiskování občanů Mohelských bylo
za pánů z Wortenburku až do potvrzení privilegií,
klerá tito páni nechtěli uznali a pohrdali s nimi. Dle
kronikáře Pelrn Zbraslavského po zničení Ivančic o ze-
měpanské Ivrze v Senoradech láli li Kumané k Mohelnu
u kdo se nespasil útěkem, byl zavražděn. Roku 1312
(Dle slarého lelopisce na straně 163) slál strich žila
2 '/ t groše, w 14 vajec za 1 penízek. 20 herinkov zo
7 peněz. Srtich ovsa 3 groše malé, věrtel piva 7 grošů.
Žejdlík molvazi 6 peněz, slarého uherského vína 4 pe¬
níze, 60 krav 100 grošů, 100 ovcí za 1 kopu grošů.
Kamen vlny 15 grošů, Poslav sukna žitovského 7—8
grošů (poslav na oblek) 1, lokel sukna hrubého 7 pe¬
něz. Strich hrachu 4 groše. Velká hušce chleba za
1 peníz, 3 kopy velkých ptáků 12 grošů. Variet soli
4 groše; 1 dobrý stříbrný gros čílnl 14 haléřů. Roku
1420 opět pozvol kumény ne český lid Král Zikmund.
Dne 9, prosince 1850 dopustil Bůh slrnšné krupobití
v Mohclnč n úroda byln ve dvou holích úplně zničena.

80

Důležité v našem okolí jsou slaré liratly. Hrad Rab-
šlejn, Templšlejn, hrad Lnmberk, Kraví hora, hrad Sed¬
lecký, hrad Kufšlejn, hrad Kelkovský a Holoubek, Zde
bydlela Sledila a rylířslvo a není na Moravě místa,
kde by v okruhu několika kin bylo folik hradů. Hrad
Templšlejn. Jesl postaven roku 1281 a založen řádem
Templářů, klen se zde usadili za krále Václava II.
Nejdříve bydleli v Jomolícíeh v číslech 43—44 a polili
jim těž půilán číslo 10 v Jamolicích. Templšlejn při-
pomíuú svou mocnou slavbou slávu a moc Templářů.
Slojí nad řekou Jihíavkou na strmé skále. Řád tento
byl založen roku 1180 v dobách křižáckých válek,
jehož konec učinil Filip sličný, král francouzský, když
dal mnichy pro urážky s úmluvou papeže Klimentn
V. 1307 uvěznili a pak upálili a církevním sněmem
23. března 1312 řád zrušili. Po Templářích připadl
hrad se slolky Berdholdovy Pirknerovy z Pirkenšiejnu,
kovkopu z Kulné Hory, jenž byl mezi 38 českými
n bioruvskými pány 1317 popraven. Proli pánu Lu¬
cemburskému, českému králi vedli boj ve spojení
s Bedřichem, králem rakouským. Synové jeho Václav
a Oldřich prodali hrad lenlo Pribíkovi 1349 a později
přesel ku prodeji za 3200 hřiven panu Jindřichu zLippé*
ho. Hrad lenlo byl obýván do roku 1139. Také byl
v držení panů Osovských z Doubravice roku 1482, až
konečně byl zbořen pro loupeže. Tenlo Pirkner pod*
nikal rýžování zlato u Mohelna a byl majitelem obce
Senorad. Zlnlo bylo rýžováno snad na Bolenískácli no
vrcholu Kočičáku. Konečnč přešel Templštejn opěl
v držení pánů z Lippého. K tomuto hradu patřily osady
Čučíce, Ketkovice. a Sudice, Roku 1298 uvádí se jako
svědek AI šik z Tokovan na listině pro nejbližší brad
Templšlejn a jako dědic svého bratra jesl uveden
r. 1279. Páni Templáři byli majitelé Dokován, které
byly přidělené lomu řádu dle polvrzeuí biskupa Bruna.

81

Po smrti Itrále Jena jesl připsán podíl Jindřichu z Lippé
150 marek, druhý díl po zrušeni Templářů a jejich
řádu od téhož krále i se dvorem Gmicemi. Roku 1334
potvrdil markrabě Korei vlastnictví za fěchže podmínek.
Truksási z Kešinku. Řád Templářů. Bratří Ábel a Vi-
cemil z Dohřinskn roku 4295 přistoupili ku řádu Templá¬
řů a darovali více vinic a jednotlivé lány nacházející

Pohled na Tcmplšiýn a Brabci ho kopce.

se v Dobřinslcu o Pelrovicích. Avšak třeli bratr Ing¬
ram o jeho švagr Ebehord ze Sleindorfu zakoupili
Ještě další majetky. Nejmiadší bratr těchto Mikuláš
potom 15. července 1298 odstoupil ve prospěch Tem¬
plářů veškeré nároky, které měl na Pelrovicích n Do*
brinsku. V roku 1301 Jesl uváděn co svědek Alšík
z Merlími po svém otci AI berlu. Roku 1303 uvádí se
Judita z Hodíc, které odstoupila svůj podíl na kostel

82

v

v Zeleluvě n podíl na Radonínu. Dále se objevují
Ábel a Bcrdhold jako svědci. Po rozejití řádu 1312
hrad a dvůr Templářů přešel no Pirknera Berdlioldo
z Pirknovn, který 27. prosince 1317 spolčil se s ra¬
kouským císařem římským Bedřichem a učinil spolek
proti českému králi Janovi. Synové Berdlioldo Václav
o Ulrich dvůr roku 1349 prodali Přibíku ze Selen-
berku a jeho bratřím. Hrad tento byl jesle roku 1448
obýván a pak zbořen, kým není známo. Ale soudí se/
že pro loupeže. Blíže Jainolic mela slóli osada Boliu-
slavice, ač ani po nějaké obci u Jamolic neb budově
není památky a snad dříve osada neb hrad mohly se
nazývati Bohuslavice, aneb Jamolice měly jméno Bo-
huslavic. Snad klášler nazvali neb hrad tak Templáři
a po usazení Templářů dle řádu nazván Templšlejnem.

Hrad Rabšf&jn.

Pokud známo, siávnla zde osada se stejnojmenným
hradem n dvorem. Osada Rabšlejn datuje se jistě
v 15. století, která měla 22 domů se 119 obyvateli,
58 mužského, 61 ženského. Kdo hrad Rabšlejn postavil
není známo, ale domněnky jsou, že to byl Aleš z To-
kovan, neboť jeho syn Jindřich z Lipého byl později
majitel. Ale lato tvrzení se nezdají byli správná a zprávy
si odporují. Roku 1350 byl majitelem Rabšlejna a Du¬
kovan (Tokovau) Pešek z Janovic, klerý držel osady
Dukovany a Dubůany. O 9 roků později měl hrad
Vok z Holšlejna a Drslav ze Selenberku, načež roku
1360 měl Rabšlein Reivaltl z Rabšlejna, který hrad
postoupil marltr. Janovi n lenlo přenechal jej poslední
vůlí svému synu r. 1371 Soběslavovi a v roku 1486
král Mulyáš a Vladislav tolo zboží a hrad Rabšlejn
Vilému z PerŠlejnn a íeprve přešel na Jana z Lippé.

83

Avšak divné jesl. že se nic neuvádí o Hynku z Kun-
Šlélu, Suchém čertovi, klerý byl léž majitelem Rab-
Stejná. Praví se, že král Vladislav ústním darem Rab-
šlejn a Horní Dubňcmy daroval Jindřichu Březnickému
?. Tulešic. A konečně se dvorem Tulešicemi a Válčí
u celé zboží na Ferdinandu Leopolda, hraběte z Ná¬
chodu, který prodal dne 16. února 1658 Dukovany

Hrad Robštcjn a Sk rejsky mlýn.

i s farou a hrad Rabšlejn Janu Múlerovi, zemskému
písaři za '1250 zL Roku 1402 Jan Soběslav hrad da¬
roval zři věrné služby Hynkovi z Kunšfólu, Suchému
čertu a pánu no Moheluě roku 1402, Iderý byl maji¬
telem až do roku 1408. Tenlo však po smrli markr.
Prokopa počal jako purkrabí Znojemský pro podpo¬
rovaní svých nepřátel po odchodu Sokolově z Lom-
berkn bojovali proli zrádným pánům n s Pelrem

84

Vorašickým byli lapeni nn návrh morlu, Jodoka. 70
prishišnikíí Hynkových bylo lapeno, Hynek sám oběšen
a 12 jiných slulo ve Znojmě a lak asi přešly do rukou
jiných osob* A praví se o brnlřích Hynkových Pelru
a Jidříchu, kleří měli z Rabšlejna prováděli loupeže
n byli z rozkazů pánů moravských popraveni a hrad
1448 zbořen, Tenlo Hynek, purkrabí Znojemský obdržel
polovici Molieino a polovici řeznických krámů v Kra-
inolně, kterou držel do roku 1510, Druhou polovici
měl Víl z Krelic, dědictvím a tento ji prodal Vilému
z Pernštejna dle fol. 2 r krále Malyáše zem* desek
ve Vyškově ve středu sv. Frouliško, Roku 1486 n fol.
2 v krále Vladislava v Próze nn den svol, Šlěpána
26. prosince r, 1486 byly Ivančice, Roucho vany, Lilo-
bročice o Mikulčice s hradem Rabšfejnem ze svazku
léna osvobozené n jeho vlasiniclví Vilému z Peršlejna
prohlášené* Cvolerno zemských desek prvních brněn¬
ských knih z roku 1480 a 1482.

Hrad Caniberk.

Jesl postaven roku 1360 Jaroslavem z Kynic, Tenlo
zakoupil majelek v Březníku. Hrad tenlo jest v úzce
spojen s Breznikem roku 1337, Koupil osadu Znělky
Jaroslav z Lagenberku (Lamberku) s výjimkou mlýna
od Ježko z Kraví Hory, roku 1330 na skalnaté a vy¬
stouplé šíráni nad řekou Oslavou poslovil hrad Jaro¬
slav z Kynic a nazval jej Lagenberk a nechal se lilu-
lovati z Lamberko. Po smrti 1385 zanechal dva syny,
Artleba a Jaroslavo a vdovu Markétu. Ne počátku roku
1500 byty zde časté výpady loupežné čeládky. Tvrzení,
že Jnn Sokol byl syn z prvého manželství, jesl ne¬
správné a chybné. Jan Sokol měl jméno zcela jiné,
pocházel z Olomoucká z rodiny Vuldšlejnů, jmenoval

85

sc správně Hynko Knldšlejn, rodem z hradu Kol cl-
šlojnii. Slovem z Lomberko vynechal své původní
jméno. Byl jako hejl man hradu Znojemského pro různé

Hrad Lmnberk.

rozmachy poslán do Polsko, by loklo mohli se zba¬
vili n popravili purkrabího Hynka z Kunšfáfu, klerý
byl popraven ve Znojmě. Přidružil se kil Vladislavu
v Polaícu, u kterého 5 roků proli pruským rytířům

86

bojovní o znamenité služby Vladislavu prokázal. Ko¬
nečně byl od nepřátel otráven rybami. Jan Sokol
n Hynek z Kuušlátu uchránili Znojmo jak proti Júšlovl
tok proti králi Zikmundovi a také zůstalo markrabímu
Prokopovi v rukou. Roku 1405 zmocnil se Zikmund
Prokopn a zajal jej, který brzy zemřel. Za nepřítom¬
nosti Sokola ubytovala se loupežné čeládka na Lam-
berku o tak usnesením zemských stavů bylo usneseno
léž Lamberk zbořili i s mnohými jinými hrady v okolí,
což se slalo roku 1418.

Kra uf Hora .

Zemské desky kvaterny fol. 37 Blud z Kralic. Tálo

Hrad „Kriaví Hora*.

Kraví Hora nese dějiny Březnílca. Hora rozbořena léž
1448 a mé tylo dějiny: Roku 1408 konaly se za Jin-

87

flřiclm 7 ;e Šelenberku loupežné výpady, za lo byl
polmnn Václavem z Domamyslic pro loupež dobytka
malého i velkého. Král Vladislav daroval 1494 Kraví
Horu Dludovi 7 Kralic dle odkazní listiny, která, zní:
Před některými Idy nejspíše pro loupežný živol z hradu
doby! byl od mých předků o obyvatelů markr. Morav¬
ského n laké zbořen, od doby lé pustl a v držení
byl panoši z Kralic. Jiří, jako král český právo, kleré
mu markrabímu přísluší, dal Janovi z Peršlýna a lýž
Jan dal dobrou vůli na len hrad Viloví z Kralic a jeho
dědicům, kleří luad len drželi a drží dosud. Prošek
jsa od slovulného Bluda z Kralic, syna svrchu psaného
Víla po všelijaké sešlosli o ztróly lisln, který na lo
má milosli královské, jemu svrchu psaný hrad zbořený
a ves Kůroslepí se vším k lomu příslušenstvím vepsali
v zemské desky čudy Brněnské roku 1495, kniha 11
zemsk. desek pana Proška z Kunšléíu. Dle neurčitých
a nezaručených zpráv tvrdí se, že hrad Kraví Horu
slávol již na konci 10. slolelí a v roku 1446 byl zbořen.
Avšak dle záznamů víme, že hrad lenlo byl již v 15.
slolelí poslaven.

Hrad Holoubek.

Holoubský zámek, Kdo hrad lenlo postavil, není jisto,
avšak dle posudků vnikl za krále Lucemburského a
měl býlí postaven od Konráda Payera a bratra jeho
Bohuše ze Starce, který kdysi patřil mezi první stavy
moravské a zemřel 1576. Odlud byly páchány od če¬
ládky krádeže a proto byl zbožen s předešlými brody;
roku í371 přešel hrad na Adama z Lipníku, klerý
zemřel 1375, zanechav slaíek svým synům, Janu, Mi¬
kuláši a Rulonlu z Hol. Z lěclilo poslední Mikuláš
dal připsali vdovství své malce 500 kop grošů. Tentýž

88

Mikuláš přichází 1381 jako samostatný mojilel společně
s Bohušem z Evanče a dovolil vdově po Bohuši z Hol-
Siejnu Adelhaldě 1385 být na hradě Holštejně, Iři

Zříceniny hradu Holoubka.

pozemky a 20 marek ročního nájemného z osad Plešic
a Vilímovic na dobu jejího života. Avšak 1390 postoupil
všechen movitý a nemovitý majetek a dvory Bohuši
z Evaeče dědičně, který dva roky později hrad [Ho-

89

loubek s blízkou stejnojmennou osadou o osadami
Plešicemi, Vilímovícemí a Sinvělícemi, 3 mlýny a hrad
ve Slavělicícb i s dvory markraběcím mimominislru
Mnriinu z Jemnice prodal, který nalo mnrkr. maršálu
Filipu ze Svojanova a Atberlu ze Slatiny společně
převzali, Avšak následkem sporu mezi Martinem a
Arnoštem Flaškou z Rychenburku připadl hrad a vše
Flaškoví r. 1410. Tenlo však prodal vše i s hradem
1415 Bedřichu z Říčan. Po smrti léhožměl hrad Okresky,
který ale 1430 násilím se jej zmocnil. Celé okolí naše
a díl západní Moravy a sousedních Rakous s jeho
hordami ničil lak dlouho, až byli tilo pro bezpečnost
obou zemí ve Znojmě 1446 spojené stavy Moravské
n Rakouské, loto lupičské místo rozboří ti poručili.
Skutečně však již roku 1447 Jindřich z Říčan roz¬
bořený hrad s příslušným zbožím na Jana z Rajce,
načež slolek byl spojen s Válčí. Mrk dlto Znojmo 1446.

Naše další hrady :

linul Sedlecký, o lomto není žádných zpráv, dle
všeho byl bezvýznamnou Ivrzí,

Hrad Kufštein, dříve nazýván Kokslein, o kterém
víme, že v roku 1555 patřil pod Třebíč a byl Již jako
zřícenina.

Hrad Kelkovský, bezvýznamný o byl na ochranu
zboží kláštera Třebíčského.

Věrnosl a nevěra znojemských pánu za Jiřího krále.
Když byl Jiří poděbradský dne 2. března 145$ zvolen
českým králem, měl různé políže s jinými uchazeči
o český trůn a Jejich podporovateli. Také moravští
siavové byli proti Jiřímu, jelikož nebylí pozváni Ic volbě.
Hlnvní odpor nu Morově kladla měsla, jež byla ně*

90

mecká, zejména Olomouc, Jihlava a Znojmo. Nebol
Znojmo bylo vázáno sliby knížatům rakouským, hlavně
Albrechtu rakouskému. Tu Jiří hned po korunovaci
vypravil svá vojska na Moravu ku poli ocení odboje.
Jihlava se vzdala bez boje, i opatrní Znojmáci poznavše,
že jest jejich rněslo osamoceno, otevřeli brány a při¬
nesli klíče do Jemnice králi Jiřímu. Tu když Jiří vtáhl
do Znojma, zovázalí se znojemští přísahou věrnosti.
Ate Jihlavo za několik dnů ji zrušilo. Zůstalo jen Znojmo
na cos vězněno. Avšak když Jifí byl dán papežem
Piem II. do klatby roku 1467, propustilo papežského
legáta, vyslaného přesto, že vyhrožoval peklem, sírou
o klatbou. Avšak Již roku 1468 přidali se znojemští
ke králi Matyáši Uherskému o podporovali ho penězi
a brannou mocí, Zn to dostali Znojemčané velkostatky
Plenkovice, Unonov, Domčice. Veliký rybník Plenko-
vioký, z něhož se dodávaly ryby do Znojma o váno¬
cích, zůstal dosud v majetku město Znojma. Znojmáci
sobě zajisté nepamatují, že ryby tyto jsou památkou
nevěry ku králi Jiřímu. Dne 2. ledna 1785 navrhlo
v Trianonu královna Marie Anloinelto čtvercový ka¬
pesník, načež král Ludvík XVI. královským dekretem
nařídil, že délka kapesníku musí souhlasili se šířkou.
Od lé body uplatnil se tvar kapesníku čtvercovilý. Jak
se provádělo přísaha a co měla znamenali pro různé
úřady v roku 1867 dle soudních arliklů obceMohelno:
Komu by k jakékoliv věci učinili přináleželo zvláště leh¬
komyslným o opovážlivým lidem napomenutí potřebno.
Poněvadž závazek přísahy pánu Bohu všemohoucímu
všech věcí tajných i zjevných, Spasiteli činili máte,
vyznamenávají velebnou a důstojnou Trojici Svatou,
jako skrze palec rozumí se Bůh Otec a skrze třeli
Bůh syn a Duch svátý. Ostatní sehnutí prstové dolů
značí druhou duši Kristovu v těle člověka, pátý malík
znamená život člověka, kterýž je menší než duše. Ruka

91

vzhůru zdvižemi znamená Bolio Slvořilele všech věcí
zemských i nebeských. Prolož každý člověk krivopři-
sahající iolo se zaklíná a říká: Jestliže já dnes křivě
a falešně přísahali budu, dej svata Tro|ice ř abych od¬
loučen o vytržen byl od spoleěnoslí obcování všech
svGlýdi božích a přišel na věcné znlraeení, zlořečení
podle duše i lěln. Druhý odslavec: Budu-li křivě pří¬
sahali, dej Bůh Olec, Bůh Syn, Bůh Duch svaly, aby
všecko milost a milosrdenství o drahé zásluhy akrve-
prolilí zn mě hříšného Pána Ježíše Krisla navěky ku
polěšení n ku pomoci mé nejvyšší ouzkosli a potřebě
nic platné nebyly n to dobře ke mne nepřináleželo
ani při poslední hodince ani při vzkříšení zlých I dobrých.
Třetí forma: Budu-li křivě přísahali, dejž to Bůh Otec,
Syn o Duch Svatý, tehdy aby duše má í lělo, oboje
skrze čtvrtý n pálý prs!, což znamená den posledního
soudu, oněměla a když já bídný křivopřísežník před
soudcem spravedlivým i jinými hříšníky hroznými a
spravedlivými se postavili musím, chci také, abych
tehdáž od soudu všech vyvolených svalých odloučen
a z kněli života vymazán byl a naposledy jsa připra¬
venou vinou, abych všeho nebeského dobrého u Ivaře
nejjasnější, Spasitele našeho Krisla Ježíše, kterouž
všichni svulí nasyceni budou, navěky zbaven byl. Tento
odslavec o poučení přečetl soudce před složením
přísahy ve věcech hrdelních.

Dle Schvoje II 220 abatyše kláštera Znojemského,
zakladatelka téhož kláštera, byla vdova rylíře Kadolla
z Mohelna Alžběla. Tenlo klášter milosrdných sester
pod jménem Mnlka Boží byl vysvěcen biskupem Brunem
z Olomouce roku 1273 dne 1. května. Změnila vdova
Alžběla Knloldové Molielno za stolek Tosvice u Znojma
n darovala pak s povolením krále Václava II. klášteru
Znojemskému, načež roku 1299 přešel do rukou světs¬
kých, proti čemuž se postavil papež Bonifacius Vil.

92

Dle tvrzení PeŠinova hrad Znojemský byl již znám
roku 947, tile starých zápisků byl napaden od lilirů
919 o dobyl a celé okolí Znojemské až po Čáslavu
bylo zničeno. Načež král w Boleslav Uhry porazil, což
po osmi lelech nn íece Svarcavě a Svilově. Boleslav
Rekovný pak učinil svého učitele Markvarda purkrabím
Znojemským* Roku 1048 jest znám jako vojvoda mo¬
ravský. Roku 1054 rozdčlil Moravu mezi své Iři syny*
Znojmo připadlo Kunrálu, nejmladšímu synu aodloho
času jesl nápis no hlavní bráně Provincio Znoiemsis,
až do roku 1068. Zde bydlela vždy knížata Znojemská
o purkrabí, neboť se připomíná Soběv roku 1088jako
dobrodinec kostela sv. Petra v Brně. Roku 1086 Český
král Vratislav, který učinil obdarování koslelu a be¬
nediktinům daroval 9 výročních Irhů. Při obsazování
trůnu českého připadající právo Kunrálu II. proli čes¬
kému Vladislavu II. přidato se město Znojmo ku vítězi,
až byl Kunrál poražen. Vladislav pak daroval Znojmo
jemnickému vejvodovi Jindřichu. 70 roků nebylo pak
řeči o Znojmu a za hlavní město byl považován Bylov.
Až po bitvách s Rakušany o Cecily s Moravou po
vílězslví Čechů a Moravanů 1201—1220 byl komořím
a purkrabím Ben 1226 Vrš.

93

PANSTVÍ NÁMĚŠŤSKÉ.

Pod správou Haugwilzu, z nichž Jindřich hrabě
Hnutjwilz, lajný rada, majitel rádu Leopolda, převzal
nuijelek po sinrli svého olce cis. král. polního slréž-
mislrn Viléma Haugwllze dne 19. ledna 1795, co svě-
řeuské panslví. V r. 1400, před klerou dobou jsou
jen skrovné záznamy a sice pokud zjištěno, roku 1360
byl majitel loholo hradu Bohuslav Povel z Holštejna,
který koupil zboží Náměšťské za 200 morků. Náměšť
musela býli součástí, patřící ku hradu Vel. Meziříčí,
neboť v roce 1407 pozůstalá seslro Johanka, svob.
Anežka z Meziříčí, všechny své nároky na Meziříčí,
Namést’ s hrady o měslysi, měsly a osadami od¬
stoupila no Lacka z Kravař. Děli Václav a Jiří z Kra¬
vař vlaslnily hrad a měslo Byteš, fary a hrdelní soud,
rybníky; osady: Vznólky,^Caslolice, Zahrádky, Ocma-
nice, Naloučany (fary), Cíkov, Záblalě, Březky, Her-
manslag, a dědičné právo Zbyňka z Doubravice dává
viccnickou faru a darované Odratice, Krokočín, dvůr
Velké pole i Přibyslavice Svamberku z Kříno připsali,
svojí choti Anně z Benešovo a Strážnice 3000 kop
grošů na zboží loto upsali dal. V rokli 1440 předala
Alžběla z Milic svému choli Ctiboru z Cimburka na
Tovačově na hrade svém. Poručníku sirotka Václava
z Lomnice a na Meziříčí, Markvardu z Lomnice, klerý
uznal právo na panslví tomuto sirotku, že mu přináleží.
Teprve ruku 1476 přiznal Jen z Lomnice Ctiboru z Cim-

97

burka nároky, pníc Štěpánu z Lomnice a jolio brnlřím,
Konečně roku 1480 postoupil Clibor z Cimburka po
své smrli králi Vladislavu tolo panství darem 3000
kop grošů. Stupán z Lomnice z Inholo darování po*
ncclml všecky nároky své manželce Alžbětě pro pří¬
pad sporu s jejím oleem Zrnitém z Melič Prus. Bratrům
Štěpánu, Janu Václavovi z Lomnice daroval roku 1521
osady Jedov, Tasovíce, Hodonín, Oujezdeček od Jana
z Peršlýna. Odprodal tentýž Janu později dvůrMohclno
s měslysem Mohelnem i s obcemi Lhánicemi, Klade-
ruby, Kromolno a podíl na Popovicích, (snad Popuvce).
Taktéž Margareta z Jesenic odstoupila osadu Lhotku
její erbům a bratřím Znatu a Ulriehovi. Roku 1537
koupil od Adama z Lomnice a Blumová polovici města
Byleše s osadami Niliov, Březky lilricli, klerý se jme¬
nuje jako majilel dle posledjií vůle 1563 pro jebo díl
na panstvo Jano staršího ze Zerotína a Rosic dědicem,
který roku 1557 věnoval no Náměšti další díl svému
oleí. Bedřich sřtalkem s Annou z Lomnice převedl nn
sebe. Jati však vedl dědičný spor o Lomnici s bralry
Jnuem a Jaroslavem z Lomnice, Iclerý byl zemským
právem rozhodnul, že Jan dvory obdrží, ale musí Ja¬
roslavu z Lomnice 500 zl. vyplatili a lok byl spor
urovnán, Roku 1505 lenlo ponechal pak zboží svému
synu, známému výtečníku a učenci IČarlu z.e Zerolími,
který roku 1593 byl jmenován co majitel dvoru Ro¬
sických. Ve středu před Václavem roku 1628 prodal
arcivévodovi z Frklloufu Albrechtu z Valdšiejnn za
350000 zl., který veškeré zboží 30, ledna 1629 lajnému
radu a rakouskému dvornímu kancléři Janu Bab loví,
hraběti z Vcrdeubergu; tento přenechal jej poslednímu
dědici, hruběli z Vardenbcrgu 16. března 1666. Tilo
mnjnrnlové nezanechali mužských polomků; Alexandr
hrabě z Vordenhergu zemřel 1682, Jan Filip, hrabě
z Vurdeiibcigu zemřel 1732, oba bez mužských po-

98

lomků, načež zboží Náměštské připadlo na Václava
Adr iana v. Eulcenvorlu, klerý jižhoku 1738 bez mužských
potomků zemřel a pozůstavil Marii Anlonii z Roílal,
Marii Amin, hraběnku z Auérsbergu o Marii Františku,
hraběnku z Kulšlejna, které poslupem roku 1739—1713
a 1711 slřídaly se jako dědičky inezijmnohajženskými
polomky z Kufštejnu a Osin. Dne 30. června 1752
připadla Náměšti s dvorem Kynickým Fridrichu Vilému
Haugwilzovi za 460.000 zl. a 500 dukátů klíčného. Tenlo
převedl své slezské panslví na Velké Němčíce a Ur-
špice. Hrabství Náměštské učinil svěřenskou správou
z kapitálu 222.000 zl. v roku 1756. Tenlo Haugwizt za¬
nechal jediného syna Ollu Karla, klerý se v září roku
1765 oženil s dvorní dámou Josefou z Osin z Fran-
kenbergu a zemřel jako první slátní ministr, zasloužilý
o stál. Načež nastoupil na panslví Karel Vilém, klerý
zemřel 1795. Poněvadž bylolMolielnorspojeno s pan¬
stvím Náměšťským a lolo v dobách pozdějších bylo
lak rozsáhlé, jesl léž nutno popsali celý okres Ná-
městský a jednotlivé osady. Jen lak možno celkový
obraz sobě představili.

B řezník.

Dle uvedených záznamů, které dokazují, že osada
patřila ku domu Berků z Dubé a Lipé v druhé polo¬
vici 17. sloledí, Ferdinanda Leopolda z Náchodn pří¬
jmením z Náchodo, vymřelého rodu šlechtického z Ná¬
chodu a Rřeznickéhn. Jan Ješek z Náchoda jeden díl
osndy Brezníka po jeho nejmenovaném olei zdědil a již
v roku 1338 bylo v Březníku faro. I tehdejší lán, klerý
byl darován převoree Herburské a klášterním sestrám
v Brně a osadu Kynice, jak ji sám od svých bratrův
Hrona a Matyáše čáslečně na sebe převzal. Roku 1349
nechal své ženě na Břczniku a Kuroslepech zopsati

99

200 marek a 80 marek, jak je sám převzal. Roku 1352
daroval Matyáš z Březníka jeho první paní Anně, Petro-
více a Rosice. Roku 1360 zapsal Jaroslav z Kynic své
clioli Markétě 500 marek na dvůr v Březníku. Ješek
z Kraví Hory daroval 1373 sviij podíl na dvoře v Bran-
conzídi a Kuroslc|)í s hradem Kraví Horou o dvorem
své choti Stonce 350 marek a rokli 1371 zvýšil jí roční
renlu na 15 marek v Březníku a Kuroslepech, dceři
po jmenovaném Matouši díl na Březníku i LI Iridiu
z Bešnn jmenovanému Medku. Roku 1377 prodal Ješek
7. Kraví Hory Jaroslavu z lamberku (Lnrjenbergu) osadu
Zůálky s výjimkou mlýna. Takto dědictvím dvou dílu
hradu a pozemku a dvou dvoru o l'/s lónft v Kuro-
siepech o A poplatní lány v Březníku n k hradu při¬
náležející lesy. Naproll lomu přenechal Lev,e z Kraví
Hory 1379 eholl Jindřicha /. Verdenberku a své slu¬
žebné Anežce A lány v Březníku a uvedenému Ješkovi
2 lány v Březníku na Jaroslava z Kynic a Lamberku.
Tento léŽ své choli Anně na pevnosti stojící mlýn
v Březníku, dnešní Skřípinský mlýn 6 nik připsali dal.
Roku 1381 na sesli lehdejších lánech s dvěma po¬
zemky a hrady 250 mk připsal Vdova po Jaroslavu
z Lnmberka, Markéta, darovala 1385 svůj celý vdovský
majetek v Březníku svému synovi a choli Erliardovi
z Drahotouš. Anna usadila na své jmění v Březníku
1390 společně bralry Jana a Levi z Kraví Hory, Arl-
Icba o íéž osadu Zííólky a vyslrídala Jaroslava z Mezi-
říčc. Tento postoupil bratrům Pročku a Hynku z Olrndic
15 mk roční dávky na 10 lánů v Březníku. Tenlo synu
po Morkélě vdově Arllebovi dvorní svůj majetek (Wilum)
co dědidví ponechal. Markéta z Březníkn vzalo 1107
syny své dcery Ošity, na panství Březnické do spolcč-
nosll Konečně daroval Jindřich z Křoví Hory Leva
z Kralic 1412 v Březníku 6 nájemných lánů i s patro¬
nátem. Též Vlach z Olrodic připsal 1415 s dohodou

100

Hynka z Dřezníka své paní Anně v Březníku 75 mk.
Vaněk z Vigesleinu činil nárok na dva šenky platné.
Jindřich z Kraví Hory a Náchodu poručil své ženě
Anně ze Slížun 300 ink nn Brezníku, na vdovu Vla¬
chovou z Od rol i c 1420 a její dílky, Jindřicha z Jene-
šovtí a Dorotku ze Zhoře, která přidala jesle společné
jmění 5 Jánů Jakubu z Koněšína 1437 a zbývajících
5 v Kuroslepech, lékaři Janu ze Strážnice. Anna z Břez¬
ni ku vzalo svého syna 1437, Matyáše z Březníka a muže
Ulricha z Ilostákovn no svou výživu 50 mk společně
a podíl na dvoře v Rybnících, kaplích a patronátech*
Roku 1446 od meziříčského měšťana a lékaře 2 lány
v Brezníku a 5 v Kuroslepech odkoupila* Současně
připsal Matyáš své choli Markélě z Kokor na Pucově
nn pevnosli a dvoře v Březníku a nn 5 lénech v Ku-
roslepcch 125 kop grošů. Alžběta z Březníka sjednolila
se na její právo s její ses Iron Dorotou o Jaroslavem
z Sehelenberku. Anna z Březníka a Maléj z Náehoda
a Březníka obdžel od Mikuláše z Náramce osadu
Hroznélin. V roku 1453 slal se dědičný prodej na
Ondřeje z Vojsiovic a jeho bratry 1466. Krét Jiří po¬
nechal po Markétě z Lamberku připadající vdovské
právo a dědictví na Brezníku o Kuroslepech témuž
Matyáši připsali, který též osadu Pucov s jediným
dvorem přenechal 1492* Jeho synové Jindřich Ulrich
a Bricius společně převzali po své matce Machně
z Kokor bez pevnosli Březnické. Ulrich zajistil své
choti Anně z Tovíkovíc 1498 na Březníku o Kurosle¬
pech 800 zl. mor. Roku 1507 Jindřich postoupil na
nově vyslavené pevnosli s dvorem a Y* kostelního
pnlronálu v Březníku Zdeňku z Kralic, který 1510 od
Petra 13 cul a no zbytek osady poplatku společně pře¬
vzal. Anna z Tavikovic 1532 od zemřelého manžela
Oldřicha z Březníka své poručené dědielví v Brezníku
a Kuroslepech pro svého syna a strýce Bedřicha Břez-

101

nického z Náchoda společně. Jindřich změnil 1548 zbo¬
řený hrad Lamberg s pevností osady Brezníka a '/,
patronátu a osadu Kuroslepy na Bertholda z Lipé„ Za
dvůr a osadu Vllonice se zpětnou platností, neboť již
1554 Václav z Hodíc vše i s hradem Lomberkem 1515
Ulrichu z Lomíce, ku Náměšti postoupil. Tedy Lam-
berk patřil pod Mohetno od roku 1515 až do roku 1521.

Králice.

V roku 1310 objevuje se Mikuláš, 1343 Budivoj na
Kralicích. Bludo z Králic 1348 se svým bratrem Vi-
cemilem v osadě Hluboké a oběma dvory současně
s bratry Mikulášem a Buškem z Králic v těch to panstvích,
též Mikuláš s bratrem Jungramem z Pucovu. Bludo
byl 1356 a ještě 1364 zemský soudce v provincii Zno¬
jemské a jeho syn Vicemíl zapsal tehdy své choti
Juditě na svém podílu na Králicích, Pucově'i Hluboké
120 mk, které otec Viceinil syn Jimram z Králic za¬
jistil; své paní Alžbětě dal 1365, 1 dvůr, mimo tři lány
v Pucově a Jeden dvůr v Jinošově s výjimkou 30 mk,
které Jeho bratrům polrí. Mikuláš z Králic 1368 pošel
z dcery Běty z Králic. Roku 1374 prodala choť Fri¬
drichova z Drnovic, Oška z, Kralic bralrům Vítovi a
Bludovi z Kralic Iři lány, Černínovi z Petrovic, ale
po jejím olei Adalberlu dědt dvůr vdova po Bludovi
z Králic, Její majetek, 250 mk v Králicích Vít a Blude
postoupili. Blud postoupil 1376 odJungroma zanechal
své choti Alžbětě 1378 dvůr ve Lhoticích a 150 kop
grošů. Asi o rok později Ješek z Kralic na zboží a
dvoru 2 pozemky a 6 lánů své Choli Ošce 113 marku
připsali dal a od Bludy z Králic dvůr y Pucově a les
Černínu z Odralic a 1 lesík od Neldoso z Králic.
Roku 1381 pozůstalá vdova po Jungramovi z Králic,
Alžběia, darovala svému bratru lílrichovi z Levenau

102

fi Znatovi z Rosíc statek v Jinošove a ve Lhoticích a
Janu Mikuláši z Králic. Současné prodala rytíři'Viloví
celé dédiclví Jungrama z Králic i s patronátem, která
od Mikuláše 2 lány v Hluboké a louku v Králicích a
v Pucově 1336 obdržela. Ovdovělé Alžbětě po'Miku¬
láši z Králic připadl majetek' ve Lhoticích a zboží
s jedním Dvorem Jinošovským Příznaku z Lipultíc.
Markrabě Jodok daroval 1390 po Mikuláši z Králic t
připadající nároky na Kralice Míroví z Králic* Roku
1390 Vil z Králic prodal Černínu z Odradic . 3 lány
v Pucově, Mikuláši z Králic ale připsal na toto zboží
s dvorem, a dva lány v Pucově své nianželce Dorotě
100 mk, avšak prodal dva poslědjií lény i s jedním
nálevem v Pucově jmenovanému-Černínu. V roce 1406
zajistil Jan Morava z ‘Králic na zboží své paní Anně
100 mk a Míru z Králic 1414 dva a půl lánu ve Lho¬
ticích. Zikmundu z Meziříěe a Bludovi z Králic 3 lány
2 šenky a jedeij rybník. Jeden mlýn u Zňátek a Jednu
Lřelinu fary koupené, a postoupil Jatnrze Šeiénběrka
a léž Bludovi 2 dvory v Jakubově. 1
Jan Vlach osadu JinoŠov, 2 pevnosti, dvůr o faru
Arllebu z 'Říčan 1416 prodal. Bludo založil jménem
Mikuláše z Králic zboží, které bylo slíbeno, připsal
Jan Morava své choti Anežce z Valdštejnu na zboží
a jednom dvoru v Králicích' 100 kop .gr* a spoluob¬
čanu zemr. Mikuláši z Lamberka. Zajistil 1447 Alžbětě
z Néchoda osadu Brezník, 7 a čtyři. lénu. Vil 4 z Králic
postoupil své panství v Pucově na Hynka z Pucova
a Lhoty. Nato obdržel od sester Alžběty a Doroty
z Néchoda 7 Jánů se 4 šenky v Březníku. Obě tylo
sestry byly ovdovělé. Anežka z Valdštejnu na svou,
denní potřebu v Králicích převzala v roku 1476 Dorotu
ze Zeravic a její syny Jana Bludo, Zbyňka Petra á
Jindřicha z Králic no své vdovslví 300 mk v Hlubokém,
Lhoticích o Jakubově s ohledem na Zbyňka též statek

103

v Březníku. Jon z Králic prodal bratru Bludovi po
smrti zděděný podíl. Blud z Králic nechal sobě nárok
své choli Machny z Tvorkova na Moravské Nové Měslo
ku odkoupení a roku 1490 zboží a osady Králic se
třemi dvory, faru, dva rnlýny v Kuroslepech s Jedním
mlýnem a zbořený hrad Kraví Horu, kterou roku 1446
od zemských stavů bylo nařízeno zbořili, Jiří a Jan
z Pernštejna odstoupili dědičně i s osadou Kuroslepy
a se vším příslušenstvím na Bludy otce Vílo z Králic,
což král Vladislav leprv 4493 intubulovai. Tento ob*
držel od jmenovaného krále Vladislava 1496 2 lány
na Březníku po Jiřím z Brezníka a od jeho choli Machny
z Tvorkova na Králicích a Kraví Hoře společně. Ale
Již před XV, stoletím prodal Jan z Králic své stelky
Viloví z Králic na Jedově a Hluboké, Lhoiicích a Ja*
ku hově. Hron Bludo z Králic 1504 od Jindřicha Jan*
kovského z Vlašimi zboží a osadu Odratice se dvory
ve Lhoiicích prodal opět Mikuláši no Jestřábí o jeho
choli Aleně z Nihove. Roku 1582 připsal Jindřich
z Králic své choti Kateřině z Doubravice zboží a
osadu Králice i se dvorem ve Lhoiicích a Jakubově
a též podíl na Kuroslepech a Březníku 3800 kop. gr.
Avšak přenechal dvůr, zboží a osadu Králice s farou,
dvorem Lhotickým, Jakubovem s podílem na Kúro*
roslepech, hrad. Kraví Horu s jedním dvorem 1573
Janu stár. ze Zerolína a na Náměští, který později
své choti Magdaleně z Chlumu 7500 kop grošů za¬
jistil.

JínoŠou.

Na koslel tumější daroval roku 1349 Bohům z Hlu¬
boké 1 lán v Hlubokém a druhý jeho synové Mariin
a Vítoslav. V letech 1365—1368 a 1385 a 1406 byli
lilíž mujilelé jako na Králicích. Mezi těmito však roku
1374 prodal tehdejší dvůr Kunz z Tasova na Petra

104

:t Čoslolic, který 1371 no Zbyňka z Óujezda za 24 mr.
ponechal toto synovi Seidlovi o jeho paní Anně za
5 marku nájmu. Roku 1378 nato připsal Jaroš z Jino-
šova, spojil se 1381 s Buckem z Myslibořic. Bylešský
íoróř Pešek prodal jeden dvůr a farní patronát v Jl-
nošově 1385 Pročkovi z Otradic, kteří k tomu od Ješka
z Jinošova jeden selský dvůr, vdovslví Anny Seidlové
1398 od Petra Příznaka z Libodric na místní zboží a
dvůr příslušející vdovství Alžběty Králické nastoupilo
a převzal je společně se svým bratrem Hynkem. Proček
zanechal dědictví synovi Ješku Vlachovi, který osadu
se dvěma pevnostmi, dvůr, faru 1416 Arllebovi z Říčan
předal a též dědici Ondřeji z Říčan 1446 s dvěmi pev¬
nostmi, 2 dvory a faru. Janu Konšelskému z Pulic
prodal roku 1476 dvůr s Janem ze Lhoty a Pucova,
bratřím Markvordu a Sigmundu z Mírová a současně
Jiřímu Mukodělovi intabulováno jest, s výjimkou fary
r. 1481 jeho manželka Dorota z Bytová odstoupila.
Ale 1493 lotéž i s dvorem Košíkovém (Koškovein) na
Tomáše z Kojelína přešlo. Tento přenechal4496 osadu
Košíkov Janu z Vránové, jinošov a 2 pevnosti, 1 dvůr
a faru Janovi z Berbarce; po' jeho smrti fara azboží
r. 1530 Jan z Nachoda a Pucova odevzdal svému synu
Adamovi co dědici 1559. Jeho bratr Jindřich 1566,
který syná Jiřího dodatečného hraběte z Nachoda,
který později nastoupil tylo statky, zboží, osadu,faru,
dvůr, pivovar a osadu Pucov se dvorem křoví a selštví
ve Zhoři 1618 staršímu Janu ze Zerolína za 2400 zl,
moravských prodal a lak připadlo pod Néměšfské
panství.

Ocmanice, Vatiěč, Zahrádka.

Roku 1360 po smrti bratrů Sezimy a Tobiáše z Vanče
připadly markraběti Janu, který tylo osady 1366 Janu
z Meziřlče daroval; ale tento Bohuši z Vanče 1371

105

připsal, své paní Dorotě osadu Studnice 150 mk. Dva
roky později Ocmanice, Zahrádku připsat staršímu
Janu z Meziříče, roku 1415 vzala Anežka z Ocmanic
svoji matku Annu do společného hospodářství, 1437
lato ojpěl odešla a od roku 1481 zůstaly Ocmanice
nezměněny.

Pýšelo.

Judita, z Pýšela se objevuje 1349, jíž bratr Nohra-
doba daj 3 lány a prodal zbytek tehdejšího svobod¬
ného dvoru Vlčkovi z Pýšela’1354. Roku 1361 Buňku
z Mostic 1 lán za 7 marek, Ondřeji z Okarče připsal
1373 na Hermana z Medlova provdané sestře 30 marek.
Prodal Jindřichovi Benediktu z Okorce 1372 tamnější
tány o zajistil 1383 své choti Ošce 80 mk, 1406 její
synové Ondřej a Vlček převzali Pýšelo společně.
Poslednější 1420 své zené Alžbětě zapsal na celé
osadě 150 mk, načež 1446 svému synovci a dědici
Vlčkovi Ondřeji z Říčan s jeho dědici kapli a jeden
mlýn a dvě invasi v Harlvikovicích a Vicenicích, zboží
a dvůr Okarec, 1 dvůr v Pýšele a Řičanlcy předal.
O rok později připsal svoji ženě Dorotě z Zeravic
na Okarci a dvoru v Pýšele 150 mk. Roku 1532 pře¬
vzala Magdaléna z Mírová a její manžel Jaroslav
Osovský z Doubravice zboží na dvoře v' Okarci o
Pý§elu a zbořený hrad >s nájemníky v Harlvikovicích
a Ričankách, co spoluvlaslnictví 1555 přešlo toto zboží
na Oldřicha z Lomnice.

Popiwfta

palří 1415 k Mohclnu a 1527 k Náměšii. Roku 1492,
1537 a 1555 přešla na majitele v Harlvikovicích.

Nebšfych, dřlue Neusíiff.

Roku 1356 až 1365 byli majilělé Koškovšlí (Koši-

106

Icovšlí) 1398 při Meziříčí. 1409 prodal Lacek z Kravař
Sezimovi o Barboře z Tasova. Nato 1437 jejímu choti
Janu ze Upullic do společnosti přešel. 1445 byli ma¬
jitelé z Jedová a Zikmund z Chlevska připsal 4447
své paní Anné 75 kop grošů. 1481 daroval meziříčský
starosta Jan z Chlevska temnějšímu špitálu Všech
svátých toto zboží. Roku 1637 dne 19. ledna bylo zboží
zadluženo válkami.

Senohrady.

Pozůstávaly z 20 lánů a svobodného dvoru Smila
ze Senohrad. Roku 1320 a ještě roku 1426 klášteru
Milosrdných sester v Oslavanech potvrzen. Markéta,
dcera Vrchoslava ze Senohrad 1 malý dvůr, který pře¬
vzala za 55 marek. 1350 jeho choť Vrchoslava Bolka
zanesla na tamnějšf lán s příslušenstvím 130 marek.
Avšak již v roku 1355 usadil se Jindřich z Verden--
bergu na lélo osadě zároveň s dvorem Drnoholckým
a prodal Senohrady samotné Ptáčkovi z Pirkenšlejnu.
Ptáčkův pozůstalý neplnoletý syn Jan převzal s povo¬
lením markr. Jakuba staršího z Lipé a jeho syny se-
nohradskou tvrz a hřbitov 1398 jako spoluvlastnictví a
prodal 1414 celou osadu Janu z Lipé na Teplšlejně.

Jase nice.

Připomíná se jako 1400 jako 1 díl panství Tasov-,
ského, ale tehdejší svobodný dvůr, který byl prodán
1398 Ondřeji z Jestřábi a 1408 od bratrů Sezimy a
Jana z Tasova jejich podíly na Jasenici s polovičním
patronátem. 1466 mluví se o Adamovi; 1494 Jiří z Je¬
senice, který 1507 osadu s dvorem a farou Stiboru
z Janovic u Byleše a přiléhající obce prodal. Markéla
z Jasenice 1526 prodala Janu z Lomnice a Náměště
osadu Lhotku. 1552 držel Jasenici Adam z Janovic a
jeho dědíc Ondřej Jasenický z Janovic osadu se zbožím

107

a dvůr s farou 1567 Jiřímu Vaneckému prodal. Jindřich
Vaněk z Jemnice přenechal 1595 se 4 nájemníky ku
Vanči, 6 ve Sludnicích a 1 v Kamenném* Majitelka
VanČe, Anna Zámořská ze Zámrsku 1594 prodala
statek za 7000 zl. moravských. Zdeněk Zámrský Jme¬
noval poslední vůlí 1603 Kateřinu Dubskou z Trebo-
myslic jako dědičku, která poslední vůlí dne 1. čer¬
vence 1643 svému druhému manželi Grlinu ze Slicen-
berku dvůr odporučila, který propadl dluhům. Konečně
zemským právem zplnomocněn 1. říjne 1649 na pána
Náměště vrchního zemského soudce hraběte Ferdi¬
nanda z Verdenbergu za 4410 zl. rýnských a lento
prohlásil Jasenici osadu, faru, dvůr, ovčímu a zahradu
za sídlo rylířské.

Jedou.

Poiřil pod Tasov až do roku 1390, Polovice Janu
z Tasova, Zdenku a Petru z Liboric; tito prodali druhou
polovici svoji a Novou Ves a Nebšlych; byla od šlechly
1480 Zikmundu z Chlevsko přenechána, 1480 postoupil
Jan Bezděkov po otci nároky na Jedov v Janu z Chlév-
ska o pak celé zboží na Dorolu ze Zcravic, načež
roku 1500 připadlo zboží Icu Králicím o pak konečně
jednotlivě bylo prodáno pod Náměšť.

Jestřábí.

Dva tamnější svobodné dvory měl ve 14. sloletl Ví-
toslav z Jestřábí; jeden byl převeden na Předvora
z Meziříče a druhý koupil Ulrieli z Kozlova za 70 mk.
Roku 1371 prodal, nato své poní Zdeňce 50 mk zapsal
Vííoslav 3 Toky později Anežce na dvore Meziříčí, neb
již 1377 se objevuje. Roku 1390 prodal Dilrich z Je¬
střábí Ondřeji z Pýšela v 2 lány, delší dobu zamluvené
a dvůr Ríčanku (asi Říčky). Rodeř z Domominkn,

108

hřbitov v Jeslřebí; 9 roku. později přenechal však Be¬
nedikt z Libuně svůj celý stalek.

Lh čníce.

Týž osud jako Mohelno.

Lhotice.

Sdílely iýž osud jako Králice.

Lhotka .

Zde prodala Markela z Blažkova 1350 paní Hroz-
nelové z Březí Alžbětě 1 pozemek, l 1 /* lánu a 1 mlýn
s lesem, kolem roku 1371 Číkov, 1390 daroval Jaro¬
slav z Meziříče na svatopetrský kostel na Tasově obec
Lhotku, 1398 Březku o 1399 Jeslřábí. Pelr ze Sovince
prodal Fabiánu z Meziříče a jeho synu Janu Ješlě 8
lánů ve Lhotce, které poslední tasovský farář Zikmund
1446 Janu Moravovi a Jeho paní Alžbětě daroval, 1492
Marta Pavlovské a její syn Zikmund z Meziříče se
vystřídali a opět na Jana z Lomnice odstoupili. 1526
připadla tato osada ku Náměšti.

Nato uč ony.

1238 mezi dary rytíře Klementa na zemský klášter
v Tišnově a od Krále Václava 1210 bylo schváleno,
1360 byly v majetku Jana z Meziříče, 1447 při Náměšti.

Kramolín.

Týž osud Jako Mohelno.

Kiaderuby.

Spojené vždy s Mohelnem.

Kroko č(n.

Jakub z Krokočína daroval 1350 tehdejší dvůr na

109

Kunzlína z ByliŠky, jinak Horkého zvaného. Roku 1437
patřil dvůr pod Náměšť. Horký prodaljej Raškovi, 1437
byl darován tento dvůr klášteru ve.Zďáře, který roku
1492 jenu Kladnému z Olešnlěky proti dvoru Olešen-
ky vyměněn byl a tento později postoupil jej Stepánu
z Lomnice.

Křoví.

Prodali bratří Jan starší a mladší z Meziříče 1371
na Mojslava z Křižínkova, 1378 jeho paní Anně z Melič
16 mk připsal. Brzy na to bylešskému soudci Ondřeji
přepustil. Tento roku 1381 Hynku z Lippé předal jej.
Roku 1437 držel obec Křišťan z Kuříma, 1492 Vilém
z Pernštýna, který bratrům Benediktu o Tobiáši z Bos¬
kovic odstoupil, 1533 prodal Tadeáš Černohorský
z Boskovic Janu z P.erštýna a Jaroslavu z Perštýna,
1550 Alžbětě z Lipullovic. Poslední poznámka jest
z roku 1618, že, bylo Křoví přiděleno ku Jínošovu
a loklo připadlo ku Náměšti.

Dukovany .

1843 měl hejtman Jindřich Klaudius po stárli zemře¬
lé malky Antonie rytířské paní z Klaudiusu, rozené
Kinský. Roku 1279 patřily Dukovany pánům z Templ-
Štejnu a přiděleny byly řádu dle potvrzení biskupa
Bruna v roku 1298. AI šik z Tokovan jako svědek se
uvádí pro nejbližší hrad Tempíštejn a Jako dědic svého
bratra jest uveden. Po smrti krále Jana jest připsán
díl osad zemskému hejtmanu Jindřichu zLipé za 150 mk.
Druhý díl po zrušení Templářů a jejich řádu od téhož
krále i se dvorem Omicemi jest darován Truksasi LU-
richu z Kešinku. Tomuto potvrdil markrabě Karel 1334
vlastnictví za těchže podmínek — Jako ústní dar —
spojených dvorů považovali sluší. 1350 Pešek z Ja¬
novic s hradem Rabšiejnem o osady Dukovany a Dub-

110

ňany a vše prodal. O 9 roků později, paiřil Vokovi
z Holštejnu a Drslavu ze Selenbergu, načež roku 1360
Pavel z Holštejnu obě osady Reinvaldu z Rabšlejnu
dědičně odstoupil, který je se svým hradem sloučil
a hrad Rabštejn i s jmenovanými osadami na markra¬
běte Jana převedl, jenž 1371 dvůr poslední vůlí svému
synu Soběslavovi zanechal. Roku 1486 teprve ■ krói
Matyáš a Vladislav toto zboží postoupili Vilému z Per-
štejno. Vilémův syn a dědic Jan z Pernštejna postoupil
dvůr roku 1535 na Jana z Lippé a tento svému stejno¬
jmennému synu. 1596 císař ústním darem Horní Dub-
ňany i sRabstejnem na Jindřicha Březnického z Tulešic
daroval. Konečně bylo se dvorem Tulešiceml a Válčí
přeneseno na Ferdinanda Leopolda, hraběte z Náchoda,
který - prodal dne 17. února 1658 samostatné Dukovany
s farou a hrad Rabštejn, táhnoucí se po řece Jihlavce
a 3 mlýny: jeden z těchto byl zemskému písaři mo¬
ravskému Janu Vilému Mliierovi z Miillbachu za 4250 zl.
prodán. Po jeho smrti jeho dvě starší dcery pozůstalé,
Judita a Marie, provdaná Říkovská, dvůr s rytířským
sídlem o dvěma mlýny, rybník Dukovský a nedávno
poslavený pivovar o pa Hrnu, faru a vinohrady v, Krum¬
lovském kopci v ceně 1200 zl. v jednání ze dne 6. října
1681, která svému manželi Líburcovi Říkovskému, rytíři
z Dobříc, jmění přenechala, za což ke kupu přispěl
obnosem 4000 zl. Tento později přenechal panství dne
24. srpna 1722 Karlu Jiřímu Postalskému, pánu z Pru-
sinovic, za 47.000 zl., které dle poslední vůle dne
26. května 1/23 svému synu Janu Antonínu poručil co
dědictví a třem dcerám z prvého manželství: Anně,
Antonii, Korolině; Jako zástupkyně jmenoval dvě posled¬
nější, jež byly provdány. Tento dvůr 20. října na Va¬
lentina Veviraj rytíře z Blumenbergu za 55.000 zl,
a 100 dukátů klíčného převedl, načež poslední vůlí
21. června 1761 Jeho maůželka, Marie Rosina, rozená

111

Menheim, Jako dědička, Její syn, zemř., dcera Antonie
provdané za Sleiharda z Veisenthalu 1761 infabulováno
s kurátorem zastupujícím dědice, tento dvůr proti
8000 zl. Tato však jmenuje v poslední vůli ze dne
25. listopadu 1761 dědici svých 6 dítek* Dcera Antonie,
jako dědic Fráni. Xaverského z Veisenlhálu, v Duko¬
vanech s 1 domem v Brně před židovskou branou
za 65.000 z povinnosti převzala dluhy a dědické po¬
díly zavázala se vyplatili. Tato ale již 19. června 1773
dvůr bralru Karlu c. k. radovi a přísedícímu morav¬
ského tribunálu za tentýž obnos prodala. Tento opět
10 dubna 1774 hejtmanu krajsk. ze Znojma Janu Nepom.
rytíři z Hofru za týž obnos o 100 dukátů klíčného
prodal. Zemřel zadlužený a lak prodal dvůr s patro¬
nátem farním. Dvůr tento přišel pak do exekučního
prodeje, jejž koupil znovu za 48.554 zl. 31 kr. Ale opěl
12. ledna 1887 koupila Marie Brigita, hraběnka ze Sa-
nálu, rozená hraběnka Chotkova, za 60.000 zl., která
poslední vůlí 9. října 1809 a 1810 svého chotě Josefu
Malabajla, hrabě li z Análů, jako dědice prohlásila.
Tento jmenoval dědicem svého slrýce Josefa, hraběte
z Taffe, kterému 10. dubna 1818 bylo toto panství
připsáno, ale se zaslonpením hrnbéte Taffe. Po smrll
hraběte Canul jako poslední majitele připsáno, Tento
prodal Dukovany 20. června 1829 rytířce Klaudiové,
rozené Kůrnové. za 78.000 zl., která opěl tehdejšímu
, majileli postoupila je.

Listiny Mohetshé.

Pronájem obecního hostince v Mohelně 30. června
1874 nž do konce září 1888; pronajal Anton Petrdla
za 380 zl. ročně: Fráni. Matoušek, starosta, Franz
Kryška, radní.

112

Prolokol o dražbě obecního lesa 18. listopadu 1886,

V polohách na Pohanlskách nad Šibenicí a ve Skří¬
pině. Na Pohaňskách 10 čísel strženo 382 zl. 75 kr.
Nad Šibenicí 25 čísel, ve Skřípině 8 čísel, celkem
strženo 1737 zl. 75 kr. Fráni, Mohelský, starosta.

Prolokol: Eduard Neuner přenechává od obce na¬
jaté pozemky L. E. Pragrovi od roku 1885 na další
čas a sice na Rybníčku, nad Tlustým Vosouchy nestojí
zač. Hošek Fr., starosta.

Protokol prénéjmu dílku u Líšti čís. 28,

Obec prodává brambory a úrodu, ječmene, který
užíval Jan Holý a vydražil je Jan Švec čís. 47 za 16 zl.
Holý byl uvězněn a jeho žena nemohla zaplatili obci.
Jeho žena dala z lesní práce 4 zl. 33 kr. f při předvo¬
lání, že prý se Holý v krátkém čase nevrátí a tok obec
zabavila jí sklizeň za obnos 37 zl. 24 kr. t čímž přišla
o poslední sousto a o semeno a brambory, které
osázela.

Na protokole podepséni:

Karel Ostrý, radní.

Hošek Anton, čís. 33, výbor,

Franc Rybníček, výbor.

Jan Kostelník, svědek.

Počátky železnice .

První vlak vyjel roku 1824 mezi Liverpolem o Man-
cheslrem. Tento vynález zdokonalený tvůrcem, Ing.
Stephensonem byl přijat velmi nepříznivě. Angličané
protestovali proli železnici tvrdíce, že jiskrami zničí
města, obilniny a vše, a že zničí užitečné ptactvo,
splaší dobytek a zničí koňstvo a'toto vyhyne.

Do železnice vstoupili odvážil se málokdo a zvláště

113

i smělý Francouz, než vsedl do vlaku, dal sobě do
kapsy obrázek sv. Kryštofa, aby se mu nestalo neštěstí.
Sedláci láli na tuto ohnivou stvůru, že jim přivedla
neúrodná léta. Lidé v Bretagni a jinde modlili se, aby
se železnice při jízdě rozbily. Pověrčiví lidé věřili, že
lokomotivy se vytápějí vepřovým dobytkem. Jiní opět
věřili,-že kola železnic jsou mazána krví lidskou, aby
se : nastalo neštěstí. Švýcarsko zavedlo smuteční dni
a hudba hrála smuteční pochody, V našich krajích se
věřilo, že když se železnice udrží, zmizí každý den
jeden cestující, aby se nažral tento ďábel, který si
každý den vyhradit jednu duši za oběl. Slrojvůdcové
byli obáváni a považováni za vtělené ďábly. I ti nej¬
větší učenci varovali od zřízení železnice.

Léta Páně 1769 dne 14. dubna vyhořely tří domky
Fráni. Janáčka, Jana Mikuláška a Konečného; oheň
vyšel od Mikuláška, Neví se nic, jak se to stálo. Moje
děli, vždycky s ohněm opatrně zacházejte!■ Léta Páně
1857 dne 22. března Bůh všemohoucí ráčil dopustil
na městečko pád ohně; chytilo no Dlouhé ulici u Jo¬
sefa Hoška a vyhořelo až po Jana Žáka na horní straně
a na dolní straně od Eliáše až po Front. Papouška,
dohromady 22 čísel a Iři stodoly. Dne a roku dole
psaného Bůh dopustil pád ohně a vyhořel František
Machál, od něhož vyšel oheň. Poněvadž byl horní vílr,
dál to nešlo. Stalo se 12. října 1857. A hned 23. toho
měsíce vyhořely tři domky v Kladerubkňch, totiž To¬
máše Máchala, Jana Říhy a Jakuba Jílka. Oheň vyšel
u Tomáše Machála, Roku 1858 vyhořely dvě stodoly
Andresa Matouška a Frant. Chmelíčka, dne 11, ledna,
A zas roku 1858 vyhořela jedna stodola Leopolda
Horkého a to po velikonocích. Zase toho roku shora
psaného vyhořelo pět stodol. Jedna Johana Chytky;
z léto vyšel plamen, poněvadž lani byl oheň založen,
e druhá Frant. Janáčka a třeli moje (t. j. Antona Chytky),

114

člvrtá Jana Fullýno, pátá Fráni. Odvárky. To je palrný
důkaz, že bylo založeno o tak slalo se dne 30. máje
na svátek Nejsvělčjší Trojice, Roku 1863 vyhořel jeden
domek pod hospodou Josefo Jurka na svatodušní úterý,
dne 26. máje. Toho roku bylo veliké sucho. 5 až 6 mil
jezdili na řeku Jililavku do mlýna, všecky řeky byly
vyschlé a lak toho rpku bylo zle. Všecky „jabloška**,
když se mely kopal, pomrzly po druhé o bylo málo
píce. Toho roku nepršelo od Jana až na podzim. Ja-.
bloška pomrzly třikrál a lak se žádné neurodily. Bože,
chraň a opalruj- nás od takové nouzel Roku 1817'
bylo veliké draho; míro žita 30 f., ječmen 38 f., hrách
40 í, čočka 40 f. Roku 1821 vyhořely dne, 4, ledna
4 domy toliž jana Ostatku a Jindřicha Mohelského, mezi
Franckem Oslátkem a Jindřichem Mohelským chytlo,
A zas 11. ledna 1. j. vyhořel jeden domek; Václav
Horák měl jej založiti. Dne o roku dole psaného do¬
pustil Bůh, že v městečku vyhořelo 70 domů, celý rynk
a slodoly, také ve „Hlinsku" domky. Chýlilo u Janáčka.
Lidi přišli do velkých škod. Koslelní věž se' zvony
o v kostele varhany spadly, dne 28. června před Petrem
a Pavlem. Roku 1848 vyhořel Josef Síbra), Jan Kryška.
Roku 1866 začala vojna s pruským králem;, jak přejel
nepřítel hranice, byla veliké bitva u Hradce Králové.
Jak se ho zmocnil, veškerou silou táhl až k Vídni,
kdež se slal mír a nadělal škody. Všecko spJundroval.
Lidi do škody přišli a od jihu zase se sardinským
králem v Itálii. Toho roku také všecko pomrzlo: ovoce,
žito načisto, tak že lidé nemohli ani sázel. Takový byl
mráz toho roku dne 23. června. Roku 1725 byl zde
kněz Stepán Král. Roku 1873 utopil se při koupání
16li lety hoch, Anlonín Chytka dne 13. července, synek
pisatele těchto poznámek, pod papímickým stavem. .

Roku 1875 zemřel míslní děkan, farář Svačino. Roku
1876 byl obecní hajný Karel Jurka a měl 2 zl. ročně.

115

V lom roce stál sáh dříví 6 zl. 50 kr. Roku 1877 byl
starostou František Matoušek, k radní Kryška. Roku
1878 Karel Veigner byl jmenován správcem školy. Roku
4-8S5 byl obecním písařem Jan Skoda. Roku 1888 byl
obecní písař Jan Kostelník definitivně ustanoven se
služným 180 zl. ročně » mel bezplatné užívání pole
u Jezera a Padělku 1 kousek loučky lak, jak dřívější
písař užíval. Starostou byl Josef Hošek, číslo 39, Karel
Oslrý 1. rodním a obecní výbor byl rozšířen na 16 členů.
Roku 1891 slnroslou byl Antonín Hošek, čís. 33, rodní
Josef Němec, čís. 12-1. Roku 1894 vyškolila se obec
Kladeruby o postavila vlaslní školu. Starostou byl Fr.
Sídlo, čís. 70., 1. radní Fráni. Mohelský, 11. radní Josef
Gross. Roku 1895 vyškolila se obec Lhánice z Mo-
helna n postavila sobě vlaslní školu. Roku 1896 farář
Jan Svoboda postavil kříž ve Vodavcích u Senohrad-,
ské silnice. Roku 1897 stará škola byla zbořena o po¬
stavena nová, aby se docílilo kubatury, a obešel se
zákon, zvýšily se míslnosli. Stavbu prováděl Vilém
Rnčický, stavitel z Náměšti, za Kč 16.500. Použilo se
starého stavebního materiálu a dříví. Na lulo školu
vypůjčila si obec od Hypoteční banky v Brně 8.000 zl.
Téhož roku bylo zde biřmování. Kostel vymalován a
postaven gotický ollář, nákladem Jana Svobody, faráře.
Prá ce provedl Josef Svoboda z Velké Býleše a jeho
dílovedoucí Uhnán Štěpán. Starostou byl František
Sídlo, číslo 70. Toho roku měřila se o vyjednávala
silnice na Papírnu k Dukovanskému mlýnu. Zemský
výbor nařídil šelrení nn misie samém, neboťjosef Tkaný,
mlynář mohelský, žádal, aby lato silnice šla kolem jeho
mlýna. Ku komisi se doslavil Josef 'l kaný, mlynář mo¬
helský a Josef Tkanj T , mlynář dukovský, Ing. z Jihlavy
4. března 1897. Komise probrala oba směry. Mohelský
mlynář navrhoval silnici k jeho mlýnu přes městečku,
ku Anfoničku a k jeho mlýnu. Dne 16. srpna nechal

116

poslovili farář Svoboda kříž u Skripinského moslu.
Obchůzky komise na stavbu silnice zúčastnil se celý
obecní výbor. Navrhovaná IroTse nikomu nelíbila a tuk
v hosliiici Egrlově v Dukovanech bylo usneseno zů¬
stali při slutém projektu lny. Ješe od zemského výboru.
Slarosla Sídlo hájil trní' na dukovanský mlýn a výboři
a radní kývali jen no znamení souhlasu. Hrolovický
silniční výbor nehájil lenlo směr a choval se pasivně.
Skrejský mlýn a dukovanská obec chtěla silnici, ale
že prý nn ni ničeho nedají.

Správce velkostatku dukovanského, Jaroslav Panýrek
hájil silnici na mohelský mlýn. Pro neshodu byla
slavba silnice odložena na neurčilo. Toho roku napadl
sníh 18. října. Selí nebylo skončeno. U rolníků se
platilo nádeníkům 40 kr. se šíravou. Toho roku hýla
prohlášena Rakouskem rovnoprávnost národa českého,
ale jen na papíre. Asi v listopadu byla založena Rei-
feisenka v Mohelne, kterou založil Josef Tkaný, mlynář
mohelský a Jan Sldlák, kaplan a lěmilo byl zřízen
konsumní spolek „Poctivost". Mohelno mělo 171 čísel
domovních o 1200 obyvatel, Střídní skolti s pobočkou.
Pro stavbu školy byla jedna třída umístěna v čísle 37.
u učitele Frnnh Strnada, v jeho domě. Ve dvou sálech
v radnici se lež učilo. Roku 1898 usneseno dle obec¬
ního protokolu ze dne 30. prosince zřídili v pamělní
knihu, ale zůstalo jen při usnesení. Slarosla Sídlo na¬
vrhoval, by se na žádost obecního tajemníka zvýšilo
služné ze 120 zl. ročně na 120 zl. 40 kr. ročně, ale
v příštím sezení návrh odvolal. Vyhořel panský dvůr
a stodola č. 90, pak stodoly Fráni. Mohelského, Frank
Hoška, čís. 7. Před požárem slodoty čís. 90 Jakub
Soukup se podnapil a řekl, že stodola zítra také vy¬
hoří a skutečně také vyhořela. Byl zatčen o uvězněn;
byl 6 neděl ve vyšetřování. Po jeho odchodu hořelo
dále každodenně a lid byl lak rozrušen, že se již bál

117

veřejně chodili a vypukl-li oheň, což bylo každodenně
po 14 dní, aby nepřišel k obvinění, až konečně při
zapalování byla přistižena služebná holka, která se
pak přiznala, že lo dělá ze záliby. Teprve nyní byl
Soukup propuštěn. Byl odsouzen nevinně. V panském
dvoře shořela sýpka a všecky mlaly se zásobami obilí
a píce. Oheň vypukl v 6 hodin večer, když byla sklizeň
svezena. Oheň byl 14krále založen.

Roku 4901 positiven byl domek čís. 484 na míslě
dříve jmenované slodoly čís. 90. Postavil jej malíř
Ulman. Míslo stavební bylo koupeno od tehdejšího
majitele čtvrli lánu, Jindřicha Macka za 500 korun.
Domek slál 5000 v korun. Roku 1902 odstěhoval se
kaplan, páler Jan Sidták do Bolehradic na faru, klerá
mu byla po dlouhém kaplanování přidělena. Také se
Odstěhoval-obchodník, žid Prager. Nadělal zde majetku
a ochudil lid. Dům číslo 26 prodal obchodníku Mar¬
tinkovi z Rosic za 5000 zl. i s inventářem a dvěma
mírami pole žáhumenice první od Kozí hory. Roku
1903 odstěhoval se na odpočinek Jan Svoboda, farář
mohelský. Roku 1904 byl starostou Karel Ostrý. Byla
postavena silnice k papírně až ku řece, po 50lelých
dohadech, proti vůli většiny obyvatel a laklo dovršena
msta některých lidí proti Tkanému. Obec vybírala i ze
silnic 15^/u obecních přirážek. Domek číslo 184,koupil
poštmistr Zellvekr za 5000 korun a umísili lom po¬
štovní úřad. Roku 4905 prodán domek číslo 184 pošt-
mislrem Zellvekrem a koupil jej Filip Vaněk a zřídil
v něm obchod se smíšeným zbožím. Slarostou byl
František Sídlo čís. 70. Téhož roku koupil Alois Sen-
ský, zdejší obchodník, usedlost čís. 32. Obec počítala,
již 196 čísel domovních. R. 1906 byla v Mohelně zří¬
zena Řemeslnická ^Besedo, jejímž zakládajícím před¬
sedou byl Ulman Štěpán, malíř, který byl 6 roků před¬
sedou a čestným členem. Roku 1907 bylo pořádána

118

průmyslová w a učňovská výstava. Předsedou výstavy
byl Ulman Stepán, malíř, jednaiej Filip Vaněk, členy
výstavního výboru byli Jan Franěk, kovářský mistr,
Jakub Horák, kamneřský mistr. Uděleno bylo 90 vy-
znamenání, 90 zlatých medailí, 35 slřibrqých, 50 bron¬
zových a 40 čestných diplomů. Výstava byla nádherná
a hojně obeslána. Místní živnostnictvo s prvním za¬
kládajícím předsedou Štěpánem Utínaném zřídilo uč¬
ňovskou pokračovací školu. Výbor zakládající byl: před¬
sedu Ulman Štěpán, Ján Franěk, Jan Hanzl, Jan Janáček,
František kočí, Jakub Horák, knmnář a Josef Fantu,
člen. Na nátlak zakládajícího předsedy po trojí inter¬
venci u ministerstva ve Vídni, byla povolena učňovská
pokračovací škola v Mohelně, Téhož roku byli jme¬
nováni čestnými členy Řemeslnické besedy: míslódrži-
lelský rada, dvorní rada Frant. Navrálil, Arnold Klíčník,
císařský rada z Brna, Alois Holubička, komorní rada
z Brna a Ulman Štěpán, předseda Besedy z Mohelna.
Roku 1908 zařídil si Antonín Kašpar stavitelství, které
obec postrádala. V létě byla děsná horka, k poledni
35° R. Rok byl celkem suchý, ale úrodný. Ve Vídni
konán v srpnu Eucharislický sjezd. Roku 1910 bylo
usneseno prpvésli silnici Mohelno, Kramolín a Po*
půvka, silniční výbor se zavázal, v že do roku 1925 bude
zřízena. Roku téhož zřízena Živnostenská záložna.
Prvním předsédou a zakladatelem byl Štěpán Ulman,
členi výboru: Jakub Knapek, míSopredseda, František
Kočí, Jan Franěk, kovář, Jan Janáček, obuvník, Jakub
Horák, kamuař. Po Irech měsících byla zřízena Živ¬
nostenská nemocenská pokladna, přičiněním výše jme¬
novaných členů. Roku 1913 usneseno postavili školu
měšťanskou, která se měla stavětí na farské zahradě
vedle potoka a jednáno též s Františkem Drápalem
číslo 132, aby odprodal obci pozemek za humny. Po¬
něvadž Drápala žádal vysokou cenu, postavila se škola

119

jinde. Usneseno postavili ji na náměstí pod obecní
radnicí. Plány, rozpočty'vše připravil náš nový stavitel
pan Antonín Kašpar. Ač mladý, přičinil se a svojí do¬
vedností postavil školu dosti lacino a tím občanům
zanechal památku. Škola stála 95.000 korun. R, 1914
přikročeno ke slavbč měšťanky. Stavba byla zadána
za nejnižsí cenu 95.000 korun Antonínu Kašparovi.
Avšak, když byla stavba pod střechou, stala se sara¬
jevská vražda, které si vyžádala za oběť život Fran¬
tiška Ferdinanda Habsburka, následníka trůnu. Vraždu
provedl Princip, syn policejního úředníka, aby se řeklo,
že Srby a Slovanstvem byl najal ku vraždě; zatím
vražda však byla smluvena u berlínského dvora. Po
provedení vraždy během 5—6 dnů počalo bytí povo¬
láváno mužstvo ku svým plukům a dne 26. července
byla v noci o 12. hodině prohlášena všeobecná mo-
bilisace všech vojínů; v záloze do 38. roků. Podívání
bylo hrozné. Na náměstí v Mohelně bubnoval policajt
Jakub Janáček bubnem při svitu luceren a hlásil vše¬
obecnou mobilisaci. Úředník od politické správy držel
lucernu, předčítal vyhlášku mobllisační, že musí všichni
do 38 let ihned narukovali. Stavba školy musela býlí
ihned zaslavena, protože první narukoval na svolávací
lístek mladý, 27letý slavilel Kašpar, co poručík v zá¬
loze a hned druhý den místní lékař Dr. Jaroslav Svo¬
boda. Též skoro všichni dělníci a živnoslníci, zaměst¬
naní při stavbě školy, byli povoláni ku svým plukům.
Avšak přece do konce roka 1914 byla škola dohoto¬
vena. Stavitel Kašpar přišel raněn ze Srbska a mohl
Školu dohotovili. Vše bylo stálým rukováním zaned¬
báno. Muži rukovali na jednu výzvu za druhou a jen
starší ročníky, přes 50 roků, zůstali doma. Nejdřív
přišly přehlídky na vojáky do 36 roků, pak do 45 roků
a konečně do 50 roků. Dne 16. srpna 1915 Jelo ku
přehlídkám do Náměště 48 mužů od 44—50 let. Z těchto

120

bylo uznáno 45 způsobilých vojenské služby. Ovšem,
že se nevybíralo a neprohlížeio, neboť lékař jen stél
a pan plukovník křičel: „Tauglich". Staří muži domní¬
vali se, že na vojnu nepůjdou, ale slalo se jinak. Dne
15. listopadu 1915 jela první část a ostatní dne 20.
ledna 1916. Museli také na vojnu. Roku 1915 rukovali
všichni do 20. roku a mezi těmi byli smícháni vojáci
do 41 roků: Štěpán Ulman a Karel CabejŠek’a s nimi
rukovali Karel Senský, Brázda a 10 jiných hochů ku
14. zemebraneckému pluku do Hallu v Tyrolích. Válka
nebrala konce. Spojenecké mocnosti přistupovaly a
prohlašovaly válku proti Rakousku a Německu. Časo¬
pisy musely psáti jen o samém vítězství centrálních
mocností, až veřejně vojsko klelo proti takovým lžím.
Český lid a vojsko bylo kaceřováno a spíláno mu
českých psu. a zrádců. Tak náš lid a zvláště vojíni
byli ustrkováni jak v zázemí, tak na bojištích. Z Ně¬
mecka a Rakouska posílali zprávy o /velikých dělech,
avšak prohranou námořní bitvu u Skageraku zamlčeli.
Německo se dovolávalo Boha a všude se dávaly ná¬
lepky „Goll strefte Englanď*, my se nebojíme nikoho,
jen Boha, ač porušili všecky smlouvy. Nadšenci, ně¬
mečtí vojáci měli jako patriolické odznaky různé ple¬
chové cetky za čapkami a po kabátech a cinkali s tím,
jak psíci známkami. Bylo to směšné podívání. Kam
Němci přišli, vše rozkradli a zničili. Vždyť z Ruska
odváželi i ornou půdu. Sám jeden Sasík v Bukovině
v Brašově prohlásil, že Rumuni nejsou našimi nepřáteli,
ale naši Němci, místo ochrany rozkradli a odvezli nám
vše do Německa i náš nábytek. Otevřel-Ii Čech ústa o
učinil poznámku, již byl v žaláři. Špilberk v Brně byl
pln české inteligence, třeba jen mohl mítivignetku na
krabičce zápalek bílo-modro-červenou. Takové nálepky
museli obchodníci s krabiček oškrabali, jinak šel na
Špilberk. Starosta obce Mohelna dostal za svoji bla-

121

hodárnou činnost záslužný kříž a praví se, že lakoví
starostové byli v celé Moravě jen dva. Pan Chylka
z Mohelna a pan starosto v Budišově. Pan fařářPluskal,
dobrá duše, zachránil mnoho lidí úpisy na válečné
půjčky a pan řídící Kolínský se také činil. Rekvisíce
byly u nás svědomitě a důsledně prováděny. Rolníci
počali se pouštěli do polních prací a v prvé řadě ti,
kteří měli aspoň 20 hektarů polí, a to měli skoro
všichni a fak to šlo déle. Za výlohy rekvisicní se pro¬
pilo u hostinského na radnici 2.200 Kč u Josefa Němce.

V lomlo roce byl postaven domek číslo 230. Zemřel
obecní tajemník, Jan Kostelník, který si jen pral pře¬
žiti válku, aby se dočkal, jak dopadne, neboť byl ne¬
přítelem Rokouska. Dle exibilního protokolu č. j. 400,
dne 20. srpna 1915 zvolen předsedou aprovlsační ko¬
mise Jakub Senský, obchodník. Dne 21. srpna dle
exibilního protokolu č. 408, obec oznamuje okresní
politické správě, že o mléko pro chudinu jest úplně
postaráno. Datum 24. srpna 1915. Rok 1916. Dle exi-
bitního protokolu čís. 599, dne 13. prosince oznamuje
obec, že aprovlsační odbor pro Mohelno Václav Chytka
předseda, Senský, Kolínský. Toto oznámení psal pan
Kolínský. Hned v počátcích byly svedeny velké boje
poslední sily Rakouska, Německa, Turecka a Bulharska,
avšak bezvýsledně. Bylo mnoho mrtvých, raněných o
asi 200 vojínů zajatých jen z Mohelna. Takléž bylo
ujednána čelníckým strážmistrem Holinkou, jenž měl
každý rakušácký vlas, že ženy narukovaných musejí
jiti pracovali ke dvoru, ale tylo se nedaly a řekly, že
až půjdou páni a jejich ženy ku dvoru, pak že ony
také půjdou, a ony pracovali nešly, čímž akce ztros¬
kotala. Chudý lid, dostával lístky na odběr mouky,
sádla, mýdlo, při čemž hynul hladem. Prodali mu nechtěl
nikdo, neboť se bál, že bude potrestán, ale pod rukou
dostal 1 kg mouky za 20 korun. Kdo neměl aprovisace,

122

za peníze ničeho nekoupil. A zvláště se ženami na¬
rukovaných vojínů se zacházelo jako s otroky. Ať se
ohlédl kamkoliv, všude klam a darebáctví. Bída ne¬
milosrdně týrala chudý lid, který byl živen kukuřicí a
zelím s červy, fazolemi pro dobytek a všelikým smetím.
Ač dle exibilního protokolu obecního z roku 1916,
číslo 493, obec oznamuje dne 10. listopadu, že,jési
určeno pro jednu osobu l j z kg hovězího masa; zapsal
pan Jan Kolínský. První nabídka míru přišla z Německa,
kdy jeho vojsko bylo blízko vítězství. Na západě spo¬
jenci drželi solva linii. Německá nola ze dne 12. pro¬
since 1916 byla obsažena v notě z 12. prosince pro-
slředniclvím neutrálních mocností Španělska o Švýcar¬
ska a Spojených Států Amerických. Hlavní článek noty
byl tento. Naším cílem není rozdrtili ani zničili své
protivníky přesto, že jsme si vědomi své vojenské a
hospodářské síly o pohotovosti pokračovali ve válce,
která nám byla vnucena, budedi nutno, až do trpkého
konce a zároveň vedeni přáním zabránili dalšímu pro¬
lévání krve a učinili konec válečným* ukrutnostem.
Čtyři spojené mocnosti navrhují vstoupením do míro¬
vého jednání. Jak chtělo Německo uzavřití mír a za
jakých podmínek, není známo. Tato nabídka byla u-
činěna proto, že se ústřední mocnosti cítily vítězi.
Současně byla učiněna a zaslána nota a cíle její byly
vyjádřeny laklo: Německo vede obrannou válku proli
nepřátelům, kteří směřují k jeho zničení. Odpověď
spojeneckých vlád. Francouzký ministr Briand navrhl
nabídku jako pásl a ministerský předseda Loyd George
v reci v poslanecké sněmovně 19. prosince 1916 pro¬
hlásil, že přistoupili k poradě' na pozvání Německa,
jež se sanio prohlašuje za vítěze, bez znalosti návrhu,
znamená, vstrčili hlavu do smyčky, kde konce provazu
drží Němci v rukou. Nota presidenta Wilsona 18. pro¬
since I9í6, kdy podol válčícím státům šest dní po

123

vydání německé noty, podal tento, že čin není ve spo¬
jení s návrhy slředních mocností a upozornil, že obě
sírany prohlásily, že vedou obrannou válku a že se
prohlásili k ochraně malých národů. Spojené siáty
mají živý zájem jako válčící slály na milných opatře¬
ních, zajištění budoucího míru světového. Roku 1917
bylo tolik peněz, že si jích lid nevážil o přímo se
rozhazovaly. Potravin skoro žádných již nebylo a zvlášiě
u chudého lidu. Lid docházel z Brna a jiných měst.
Zlaté a jiné věci si selský lid vyměňoval a dával za
šalslvo a potraviny. O mase nelřeba se zmiňovali,
neboť slálo maso vepřové 30 — 50 Kč, sádlo 50 Kč
kg. U vojska jsme nosili dřevěné podrážky, boly samý
pííšflpek a plno vší. Po drahách nikdo nechtěl peněz
a celá akce směřovala buď k revoluci nebo k vymření
hlady. Žádných potravin ani v zázemí nebylo ani na
bojištích. Ruská císařské rodina byla povražděna a
ujal se vlády Kerenský. Počal ještě nápor na bojišil
u Zborova, ve kterém již hrdě bojovali česlí legio¬
náři proli Rakousku a Německu. Rumunsko právě vedlo
válku a cekalo se na rozhodnou bitvu na írancouzké
fronlě, jak ■ sám spisovatel byl o věci dobře spraven.
Zálohy německého a rakouského vojska slály v ne¬
přehledných masách odMohuče až k Melám, čekajíce
rozhodné bitvy na den 20. července. Avšak po něko¬
likadenní bitvě nehlásilo se ani z rakouského gene¬
rálního štábu, ani německého, vítězství. Tím jsme byli
dobře informování. Vojíni věděli, že osud ústředních
mocností jest zpečetěn a akce proli Paříži prohraná. Spoj.
mocnosti odpověděly dne 10. ledna 1917 ve společné
notě datované v Paříži. Prohlásily všeobecně souhlas
s návrhem zřídili svaz národů, který zajistí mír a spra¬
vedlnost na celém světě a vymezili své válečné cíle.
Obnoviii Belgii, Srbsko, Černou Horu a dóti jim po¬
vinnou náhradu. Dne 30. května o 11. hodině otevřely

124

se brány rakouského parlamentu a čeští poslanci se
ohradili. proti rakouské vládě a jejímu postupu. Za
český svaz prohlásil poslanec Staněk pod dojmem
postupu, že se čeští poslanci budou domáhali spojení
všech kmenů československých v demokratický stát a
ješlě dále šel poslanec Kalina a dovolával se sebeurčení
ěeskoslov. národa, vyklidili obsazeiié území Francie,
Ruska, Rumunska a dáli jim spravedlivé náhrady. Re-
orcjanisovali Evropu na pevném podkladě, osvoboditi
Italy, Slovany, Rumuny a Čechoslováky od cizího pan¬
ství. Odstranili Oto manskou říši. Přímým důsledkem
přijatých odpovědí bylo poselství ze dne 22. ledna,
kde bylo domluveno, jak se Spojené Státy postaví k ní.
President Wilson prohlásil, že jest nemyslí tel no, aby
Spojené Stély nehrály žádné úlohy v takovém podniku,
musí lid Spojených Státu Amerických prokázali službu,
přidali moc a souhlas k autoritě a síle ostatních ná¬
rodů. Svoboda moří jest podmínkou „Sine qua nou".
Papežské mírové smlouvy a návrhy 1917 na počátku
roku staly se událostí, které daly válce nový směr.
Byla to ruská revoluce a vyhlášení války Spojenými
Státy Americkými Německu, dne 6. dubna 1917, aby
byly vyneseny základní cíle války. Mezí 6. dubnem a
8. prosincem vyhlásilo válku, nebo přerušilo styky di¬
plomatické 16 malých států a velkých na jaře 1917.
Vojenská situace spojenců se zlepšila. Němci byli na
západní frontě odraženi v Hindenburgově linii. Britové
dobyli Bagdadu a postupovali proti Jerusalému za sou¬
činnosti Ruska v Malé Asii, kde byla rozhodující vý¬
prava proti Turecké říši. Tyto události učinily první
vnitřní politickou krisi německou. Od počátku války
1917 11. července poprvé odmítl říšský sněm hlasovali
pro válečný úvěr. 19. Července po odstoupenrkancléře
BelmanQ Holvecka nastoupil Michaelis. Bylo odhlaso*
váno vělšinou 214 hlasů proti 116 hlasům. Německo

125

se chopilo zbraní v sebeobraně za celistvost svého
území. Říšský sněm usiluje o mír a to o trvalý mír
mezi národy o I. d. Totéž co Dohoda žádala. Papež¬
ská nota ze dne 14. srpna 1917 byla provoláním pro
mír všech národů, aby skončili válku na základě kom¬
promisu nabídnuté zásady.

(Poznámka). Dle exibilního protokolu číslo 126,127
a 128, oznamuje představenstvo obce seznam apro-
visační komise, rekvisiční komise a komisař a žádají
plat za cesty při soupisu zásob. Pan komisař Kolínský,
Chytka Václav, josef Bořek, Karel Kašpar a Jindřich
Koloušek. Dále dle čísla 125, roku 1917, za ubytování
8 vojáků od 26. února do 6. března za 9 dní po 5 ko¬
runách, to jest 360 korun.

Rok Í9Í8 .

Vojsko pro spalnou výživu utíkalo od svých pluků
a počalo se schovávali po lesích a nazývalo se „Ze¬
lený kádr". Důstojníci ochabli, protože viděli, že se
válka musí skončiti a každý odpor prali dohodě jesl
marný. Nový císař Korei vydal manifest k lidu, Preslaly
iresty a Německo s Rakouskem poznalo, že se svým
vítězstvím je u konce. V říšské radě počali čeští po¬
slanci, kteří po propuštění z vězení a internačních
táborů jako poslanci byli propuštěni, mluvili proti trýz¬
nění českého lidu, zejména Staněk, Klof^č, Stříbrný,
který odkryl vše, co se dělo s politicky podezřelými,
jak byli trýzněni, až v říšské radě lid plakal. Rok lento
jesl nejdůležitějším v dějinách českého národa a rov¬
něž pro naše městečko.

Dne 28. října v noci prohlášena samostatnost a lak
po 300 leíé porobě ulvořena samostatná republiku
československá, Jejím presidentem zvolen Tomáš Ga-
rique Masaryk. Všude plno praporů, hudby, veselí neb

126

pravda zvítězila a tak utrpení českého lidu skončeno..
Mírové jednání v Brestu Litevském 1918 za tři měsíce
po papežských návrzích stalo se událostí, jež brzy při¬
vedlo do postavení, které cenlrálním mocnostem umož¬
nilo svržení vlády Kerenského. Bolševici pod vedením
Lenina a Trockého stali se pány Ruska, které bylo
hospodářsky vyčerpané. Nový režim zřekl se smluv
se spojenci dne 15. prosince 1917. Vyjednával o zvlášt¬
ní mír s Německem na konferenci v Brestu Litevském
dne 22. prosince 1917 do 10. února 1918. Zde se stala
smlouva ponižující, jež otevřela dvéře rakouským a
německým vykořisťovatelům, což sami bolševici zavi¬
nili. Hrabě Černín dne. 25. prosince dal návrh, na
kterém podkladě měl býti uzavřen mír bez náhrad o
anexí. Dne 8. tedna 1918 řeč Wilsonova w a Loyda Ge«
orge obsahovala určité mírové smlouvy. Řeči lyto byly
proneseny před Trade Union, kdež následovala dne
8. ledna řeč presidenla Spojených'Slátů Wilsona, v níž
se vyslovil o 14 bodech. V bodu X. označil prp < nás,
národům Rakouska a Uherska, jejich míslo mezi ná¬
rody, Přejeme se viděti zabezpečeni a zajištěni, nutno
dáli volnější příležitost k autonomnímu vývoji. Po vý¬
měně jesle mnoho not Německa a presidenta Witsona
dne 28. října 1928 zaslala rakouská vláda prohlášení
jako odpověď na presidentovu notu. Rakousko-Uhersko
přijímá všechny podmínky, které president stanovil jako
základ pro vyjednávání příměří a míru, není překážek,
podle názoru vlády rakousko-uherské, aby se přistou¬
pilo k vyjednávání a bylo okamžité příměří. Bulharsko
vystoupilo dne 29. září 1918 z řad válčících. Dne 5. listo¬
padu 1918 bylo Německo odkázáno na maršála Foche
prostřednictvím sekretáře Lansiga a švýcarského vys¬
lance. Podmínky příměří Německa. dne 8. listopadu,
když bylo skončeno vyjednávání přijaté a Fochem po-
depsané 11. listopadu o 11. hodině dopolední dle Fran-

127

couzského času* Toť konec světové války, která nás
tížila.

i

Padlí a zemřelí ve světové válce z farnosti Mohelshé.

Mohelenšlí.

1. Brázda Cyril, 2. Bouška Leopold, 3. Dvořák Fran¬
tišek, 4. Tukxa Antonín, 5. Gross Jan, 6. Hanzlík Josef,
7. Holík Jan, 8. Horák František, 9. Horák Josef, 10. Ho¬
šek Cyril, 11. Janáček Jan, 12. Jíra Antonín, 13. Ko¬
courek Franlišek, 14. Kopuletý Fr,, 15. Kostelník Jan,
16. Knolek Richard, 17. Klein Antonín, 18, Macek
Jindřich, 19. Mohelský Frank, 20. Ostatek Antonín,
21. Papoušek František, 22. Papoušek Richard, 23. Peš¬
ka Stanislav, 24. Polehla Ladislav, 25. Strašák Konrád,
26. Soukop František, 27. Stránský Gabriel, 28. Švec
Jindřich, 29. Sídla F/anf., 30.'Šebesta Jan, 31. Zás-
měta František, 32. Žák Frant., 33. Žák Leopold, 34. Ži-
keš Josef, 35. Jurka Emil, 36. Horl Josef, 37, Hoři Jo¬
sef, 38. Horký Josef, 39. Chytka Antonín, 40. Kačírek
Frant., 41, Malý Karel, 42. Mohelský Jindřich, 43. No¬
váček Augustin, 44. Nováček Frant., 45. ŠlbrolReimund,
46. Věžník Jan, 47. Věžník Leopold. Tedy jest patrno,
že Moheino a občané naši dali mnoho svých miláčku
válečné lilici a jsou to ještě mladí lidé. Avšak co bylo,
zapomíná se. Našich hrdinu, kteří ve válečných útra¬
pách padli aneb zemřeli, budiž vždy vzpomínáno l

Roli ±919.

Drahota počala sloupali. Mužské šněrovací boly,
které sláiy dříve 60 korun, stály- hned 120 korun.
Pro velké množství papírových peněz, přistoupilo se
poprvé v našem stále ku kolkováni peněz, které za¬
řídil první československý ministr financí, Dr.. Alois

128

Raší ni Rakouskem vězněný. Tímto zékrokeiťi zachránil
naši valutu. Dle Jeho melhody později se odhodlali
i Jiné státy zachránili se. Kolkování dělo se násle¬
dovně: do obnosu 500 korun po odkolkování peněz
se obnos hned vrátil majitelů po obnosu 500 korun
výše zadrželo se polovice kolkovaného obnosu a byla
později během času vráceno neb odečtena na státní
dávky a daně. Opraven volební řád a vypsány volby
do obcí, dle nového tajného, a přímého hlasovacího
práva podle vázaných kandidátních listin. Dle těchto
voleb byli zvoleni: starosta Václav Chytko, radní Karel
Kašpar^Jakub Senský, Ulman Štěpán, Josef Němec,
Franf. Sídlo, čís. 18; členy obecního zastupitelstva:
Josef Holý číslo 126, Jan Moloušek číslo 63, Jan Vuršt,
Jan Hanzl, Josef Knotek, Rudolf Chytka, Fráni. Pro-’
cházko, Antonín Tomek, Frant. Nováček, řezník, Kočí
Frank, Oros František, Josef Loupal. Tento nový vý¬
bor postavil novou budovu pro poštovní úřad a čet-
nickou stanici za obnos 250.000 a obdržel státní sub¬
venci tak, že celá budovo byla zdarma. Anlonín Kaš¬
par, stavitel, koupil starý mlýn, („Papírnu") za 36.000ICč
a postavil tam pilu. Do finanční komise byli zvoleni:
Jakub Senský, Ulman Štěpán, Dr. ■ Jaroslav Svoboda,
Anlonín Kašpar, stavitel, Jan Maloušek, Jan Kolínský,
František Sídlo číslo 18.

Roku 1920 počalo úřadovali nové obecní zastupi¬
telstvo a zvolen obecním tajemníkem Josef Račický
z Náměště.

Roku 1921 zemřel obecní tajemník Račický a byl
zvolen tajemníkem Jan Marni. Na zakročení obecních
radních byla otevřena měšťanská škola, Depulace se¬
stávající z členů obecních radních Štěpána Ulmana,
Václava Chylky, Františka Šídly číslo 48 a Josefa
Němce, kteří u ministerského rady Sviiavského o otevře¬
ní školy měšťanské se přičinili a která byla ihned olevře-

129

na a prvním^ředilelem jmenován František Janolka
z Mikulovic. Bylo sčítání lidu. Napočteno 1403 osoby
ve 238 domech a narodilo se 41 dítě, zemřelo 26 osob.
V lednu bylo volena "'místní* školní rada podle nového
volebního řádu, do které bylí zvoleni: Jan Kolínský,
Františka Dřevíkovská, illman Stepán, Václav Chylko,
Marie Černé, Josef Němec, Jan Vuršt, za obec Kra*
molín zvolen Rohovský František, domkář. Zřízen byl

Mohelno v r. i920.

rybářský spolek v Mohelně. Stanovy sepsali Jan Mann
a Ulman Stepán, které zemská politická správa schvá¬
lila a w zvolen bývalý nájemce, Antonín Sýkora předse¬
dou, Stepán Ulman místopředsedou, Josef Němec po¬
kladníkem, Josef Loupal jednatelem.

Konečné • při lalili naši legionáři do svého domova,
klerý tok djouho nespatřili, avšak tří z fěchlo zůsiali
o byii pohřbeni v Rusku,

130

Zemřelí a padlí: Chylka Anlonín čís. 98. Horák
Josef čís. 56. Cyril Brázda čís. 118.' Vrátili se lilo
legionáři. Hoři Josef, Kašpar Antonín, Hubatka Anto¬
nín, Soukup Stanislav, Mohelský Rudolf, Mohelský Josef,
Žák Josef, Vlašín František, Šidlo Jan, Dvořák Josef,
Hloužek František, Janáček Jan (kamnář), Janáček Vin¬
cenc, Šebesla Korei, Koioun Fr^nt., Francouzskými
legionáři bylí: Slánek Jan, Staněk Karel a Pražák Jo¬
sef. Ctíme je o vážíme si jich, neboť jejich ideály
byly vskutku clí Mohelna.

Roku 1922 narozeno 47 n zemřelo 20 osob. Bylo
poslaveno 12 nových domků na státní podporu. Jed¬
no^ Orel postavila tělocvičnu na koupeném pozemku
od Stepána llimana, za 1200 korun. Tělocvična slóla
60.000 KČ. Předsedou byl Jan Vuršl, pokladník Kerel
Kopeček.

Císař Vilém II. svým chováním vůči podřízeným byl
hrubým a za svého panování, dle jeho vlastních po¬
známek v ničem nezadal svému předchůdci, bojovnému
Bedřichu 11. Samý kousavý vtip. Tak na příklad: roku
1765 žádal poručík Winterfeld o 12.000 dolarů, aby
uchoval svůj majetek. Král zamítl žádost jeho s po¬
známkou „nejsem bankéřem". Roku 1767 žádal dělo¬
střelecký důstojník Spongenberg, nemanželský syn plu¬
kovníka Kelleho, aby byl legitimován. Král připsal na
žádost: „Kdo může všecku děcka poběhlic nalurali-
sovali*. Dvorní kazatel Cochius v Poslupimi prosil
o místo u domu Berlínského. Odpověděl mu slovy
písma svalého: „Ježíš dí: Království mé není z iohoio
světa*, ■— „lak musejí smýšlet i kazatelé". Profesor
Bozeli podává prospekt časopisu, který mínil vydávat).
Odpověď: „Mnoho šlěslí s tím neudělá; opakuji moc¬
krát, co již bylo řečeno". Komoří oznamuje, že dostat
labatěrku a brilanlový prsten od prince Bedřicha Dán¬
ského. Odpověd: Gratuluji, že měla žebrota úspěch.

131

Tečí Habsburkové rakouští, jako němečtí Hohenzoier-
nové a ani Vilém si nezadali, nebol' byl ještě horší.

Roku 1923 narozeno v. Mohelně 45 dětí a zemřelo
28 osob. Byl poslřelen ministr financí, Dr. Alois Rašín
mladíkem Šoupalem. Nikdo se nedověděl pravé pří¬
činy, proč tak učinil. Po krátké době podlehl ministr
svému zranění. Vyhořel dům číslo 122, Karla Nováčka.
V září postaven domek číslo 268 nákladem 48.000 Kč
a domky : na silnici k Březníku, počínaje čtvrtým dom¬
kem od poštovní budovy, až po černý kříž. Počalo
se s dobýváním osinku a hadce, které vynalezl Ulman
Stepán, avšak po třech nedělích bylo zaslaveno pro
nedostatek kapitálu. Jest zde dosti manganu a různých
rud. Stepán Ulman postoupil své právo Bedř. Blims-
riirovi, mlynáři v Dukovanském mlýně, který sé mu za¬
vázal platili 5°/ 0 úrok odměny z čistého zisku. Dne
16. června bylo přikročeno k parcelaci dvora v Mohelně,
klerou prováděl ing. Hlavatý, parcelační komisař stát¬
ního Pozemkového úřadu a parcelace provedla se
k nespokojenosti malého lidu. V poradním sboru byli:
Štěpán Ulman, Josef Hošek, čisto 8, Vítězslav Mazá¬
nek, František Procházka, panský kolář. Avšak parce¬
lace prováděla se mimo poradní sbor. Pan komisař
si věc rozhodl Jak sám chlěl, neboť lid posílal ha¬
nebné dopisy jeden na druhého z nepřátelství. A tok
byl drobný lid sám vinen, že tak na jeho úkor se stalo.
Ustanovilo se lihovornické družstvo s předsedou Jo¬
sefem 4 Němcem, kovářem. Zůstaly 3 nedíly asi o 66
mírách pozemku. 1 nedíl íihovarnické družstvo, druhý
Hort z Březníka, třetí Horký ze Studence. Část bu¬
dovy dostala Jednota Sokol. Část spořitelní a zálo¬
ženský spolek a dva nedílníci, Hort a Horký, oslalní
budovy rozebrali si zaměstnanci a na ly, na které se
nedoslalo, bylo jim rozdělena zahrada „Chmelenec".
Odešel na odpočinek ředitel měšťanské školy, Fran-

% 32

lišek Janolka, po mnoha pronásledováních od lidí,
kteří nezasluhují ani, aby jejich jména byla uvedena.
Na nařízení okresní politické správy zvolen první ho-
nebnk výbor: Frant. KiyŠka, předseda, Štěpán Ulman,
jednotek Jan Machát, Josef Holý Číslo 126, Tomáš
Horký, František Přibyl a Josef Nováček. Po 50 letech
občané se naklonili k místnímu mlynáři Josefu Tka*
nému a přikročeno k projektu silnice do Dukovan,
směrem k mohelskému mlýnu. Obec ulržila za les
86.000 Kč, za prosekávku 40.000 Kč. Provedena obecní
volba. Starostou zvolen Jakub Senský, náměstkem
Frank Přibyl. Členové obecní rady: Filip Vaněk, Jan
Hlovalý, Josef Němec a Josef Hošek. Cleny .výboru:
Josef Bergr, Václav Cbytka, Rudolf Chylka, František
Procházka, Josef Němec, kovář, Josef Holý, kovář,
Antonín Zajíc, Vítězslav Mazánek, Anlonín Tomek,
Frank Sídlo číslo 18, Jakub Horák, kamnéř.

Rok 1925. Tento rok byla zima tak malá, že lakové
nikdo nepamatuje. Byla zde revise od Zemského vý¬
boru, kterou prováděL rada účtárny Tvrdý a Koblížek
z Brna. Při revisi shledáno, že dřívější starosta má
manko 9.500 Kč. Poněvadž nemohlo býli všechno
zjištěno, odešel revidenl a později mělo býlí přikro¬
čeno k likvidaci obecního majetku. V lislopadu bylo
podruhé usneseno zřídili elektrické osvěllenk V Mo-
helně bylo navázáno jednání se severozápadními elek-
rárnami a během 14 dnů smlouva podepsáno a počalo
se hned stavětí. Moravský Zemský výbor povolil obci
zápůjčku 380.000 Kč. Mezi. lidem panuje hrozné so¬
bectví, nenávist jednoho ke druhému; zkrátka hrozné
poměry poválečné. Dne 15. lislopadu byly provedeny
volby do Národního shromáždění. V Mohelně slrana
lidová měla 197 hlasů, agrární 213, sociál, demokrati
200, národní sociál. 17, komunisté 17, živnostníci 113,
ostatní strany měly jen několik málo hlasů. Dne 30.

133

listopadu nastala krutá zima 19° R. Obec udělala Cesiu
od domu Frank Kryšky k domku čís. 141, ke kanálu
u silnice do Kozí Hory a byla lek drahá, že lo musí
býli na památku všech účtů mohelských. V kvělnu
řádila Jyfová epidemie. Onemocnělo mnoho lidí a ze¬
mřeli: Žák Josef 24 roků slarý. Nováček Josef 18 roků,
vdova Dvořáková z chudobince. Ostatní v nemocnici
ivančické se uzdravili. Obecní zastupitelstvo se usneslo
prodali obecní rodnici. Věž u kostela byla opravena
a ve faře byly provedeny opravy. Předsedou konku¬
renčního kostelního výboru byl Ján Hlavolý číslo 19
z Mohelno. Postaven transformátor u lihovaru, ale pro
velikou zimu nemohl býli dodělán. Jednoto Orel po¬
stavila biograf, na který kaplan Noha dal peníze. Jed¬
nota Sokol založena 19. III, 1919, opravila přidělené
budovy od Slát, Pozemkového úřadu a postavila řádnou
sokolovnu v ceně 120.000 Kč. Postaven pěkný sál
a zřízeno krásné jeviště. Členů bylo 68, žactva 120,
kterýž počet rok od roku stoupá. Je to jediné pokro¬
kové středisko v obcí. Náčelníkem byl Jan Janáček,
obuvník a předsedou Josef Hošek číslo 7, předsedou
stavební komise uč. Pochop.

Rok 1926. Osvětleni a eleklrisace byla provedena.
Zařízení v domácnostech stélo: 2 světla výpusty 178
Kč a přípojka v áo domu od 125 Kč výše. Ceny obilí
byly levnější. Žito stálo Kč 120 za 1 q, pšenice 168,
ječmen 120, hrách 160, sláma 30 Kč. Obec utržila
160.000 Kč. Dne 31. prosince byla rozdělena obecní
honitba na obecní vlastní a na obecní majitele po¬
zemku. Na vyzvání jednatele, Štěpána Ulmana dostavil
se k nájmu honitby zemský účetní rada hypoteční
banky v Brně, Karel Čupr a vydražil honitbu za Kč
7.900 a občané mohelšíí dali 8.000 Kč. Dne 8. ledna
vydražena byla obecní vlastní honitba za 6.000 Kč;
až clo léto doby slély obě honitby 302 Kč a tímto

134

byla celá honitbo vydražena za 14,000 KČ proti dří¬
vějším 302 Kě. Obecní vlastni honitbu pronajal nód-
lesní Bošný z Dukovan a obecní majitel pozemku,
stavitel Kašpar a Rudolf Vyzino. Nová sokolovna byla
slavnostně otevřena ve dnecli 17. a 18. července. 17.
července sehrán div. kus „Ztracenci", 18. července,
kdy doslavil se bezmračný den, uprostřed ifiěšíce
dešťů, za ohromné účastí z dalekého okolí konáno
veřejné cvičení. Účast byla veliká — na 4.000 osob
a slavnosl pěkně skončena.

Rok 1927, Tak mírné zimy nikdo nepamatoval. Jako
byla v tomto roce. Ještě v lednu šípky a některé
stromy držely zachovaly zelený list; jen nepalme mrzlo.
Ke konci prosince rozšířila se španělská chřipka a řá¬
dila po celé Evropě. Mnoho lidí zemřelo; v Mohelně
několik starších osob. Dne 3. února byla v Náměšti
spáchána vražda o 19. hodině večerní. V zámku, lesní
rada Tyl, jeho manželka a služebná Kořenové byli
zavražděni. Tyl byl 65 roků slár, jeho žena 64 roky
a služebná 27 roků. Po dlouhém páirání byl zalčen
jakýs Kuba a v Náměšti ponechán ve vazbě a musel
v kruté zimě, kierá se od ledna stupňovala nocovali
mezi mrtvolami v márnici v Náměšti za asistence cel¬
níků dva dni, aby se doznal. Marné ale bylo iolo lýrání
člověka tak bestiálně, neboť za několik dnů se do¬
kázalo, že Kuba je nevinen a že stopy ' od krve na
oděve jsou krev slepičí, kterou se při krádeži slepic
potřísnil. Pak byl zatčen milenec služebné Koře¬
nové, Horníček, jak se dokázalo též nevinně. A ko¬
nečně byl zatčen hraběcí sekretář Vojlěch, avšak již
22. února propuštěn z vězení ve Znojmě a při cestě
opět zatčen v Okříškách a veden zase do Znojma do
vězení. Konečně byl nalezen pravý vrah Filipín, zahrad¬
nický pomocník zámecký, který se schoval do zá¬
meckého sklepa a tam si zahradnickou žabkou pořezal

135

žíly. Po velké námaze v bolestech vylirobal se z lélo
jámy a byl dán do městské nemocnice, kde se k vraždě
přiznal. Po delším šetření udal, že mu sekretář Vojlěch
slíbil 25.000 Kč, zabije-li radu Tyla a pomůže mu za
hraních, Filipín je mladík nepříčetný a jeho řeči pro¬
zrazují buď lež nebo nesmysl. Dne 9. března byl se¬
kretář, Vojtěch z vazby propuštěn, neboť obvinění naň
vznesené Filipín odvolal při konfrontaci a pravil, že sí
věc vymyslil, aby byl před soudem chráněn. Na chřip¬
kovou epidemii zemřeli v Mohelně jan Oslrý čís. 10.
V celé republice dle statistiky do 26. března 1927
úředně zjištěných 12.000 osob. Dne 6. září vyhořel
dům Josefa Nováčka číslo 64 o 6. hod, večerní. Roku
tohotó bylo prodáno 140 Čísel lesa a slrženo celkem
195.000 Kč.

Roku 1926 dle úřední statistiky bylo nakažlivých
nemocí v Československu 36.750 případů a z těchto
1643 končilo smrlí. V roce 1925 35.996 a zemřelo
1723; na slřevní lyf a paralyf 162 o 205 na skvrnily
tyf. Na veškeré epidemické nemoce připadá na Moravu
a Slezsko 22'9°/ r

Roh 1928*

Dne 8, ledna vyhořela stodola Karla Horáka, číslo
56, avšak již dne 9. v noci o 1 hod. opět vyhořela
stodola staviteli Antonínu Kašparovi, číslo 53. Dne 4.
března v neděli konaly se volby do obecního zaslu-
pilelstva. Bylo podáno ,10 kandidátek. Tylo byly: 6.1.
komunisté, č. 2. lidová strana, č. 3. živnostníci, č. 4.
národní socialisté, č. 5. sociální demokraté, č. 6. agrár¬
níci, č. 7. domovínéři, č. 8. občanská strana republi¬
kánská, č. 9. samostatná strano kaplana Nohy pod ná¬
zvem „Pro blaho všech občanů", č. 10. „Pro rozkvět
obce,“ Vedoucí kandidátek byli komunista Josef Pra-

136

žák, lidovec FranliŠek Šídlo č, 18, živnostník Filip
Vaněk, národní soc. Lil man Štěpán, soc. demokrat Jakub
Senský, agrárník František Přibyl, domovinár. Vítězslav
Mazánek, občanské Václav Chylko, oposiČni lidové
kaplan Noha, „Rozkvět obce" Josef Pochop. Odevzdáno
právoplatných hlasu 811. Z těchto obdrželi; komunisté
81 hlas, lidovci 105, živnostníci 101, národní socialisté
100, (97 platných a 3 roztříštěné), sociální demokraté'
95, agrárníci 109, domovináři 26, občanská agrární
71, kaplan Noha 81, „Rozkvět obce" -34. Zvoleni byli:
za komunisty Josef Pražák a Knotek František.: Za
lidovce Sídlo FranliŠek a Vuršt Jan, Za živnostníky
Filip Vaněk, Eduard Padrtp a Kočí Fr. Za národní
socialisiy Ulman Stepán a Kryška František. Za sociální
demokraty Jakub Senský a Antonín Zajíc. Za agrárníky
Přibyl FranliŠek a Josef Hošek, číslo 7. Za domovi-
náře nikdo; propadiL Za občanskou agrární Chytka
Václav a Tomáš Horký. Za oposiční lidovou Jan Noha,
kaplan. Za „Rozkvět obce" též nikdo. Volební číslo
bylo 43 hlasy. Poněvadž kandidátky čisto 7 a číslo
10 neobdržely volebního čísla, neobdržely mandátu.
Pii skruliniu povstalo nedorozuměni a dělení mandátů
bylo nesprávné a měly býlí sírane nérodně-sociálnf
přiřknuly 3 mandáty a lidovcům též. (

Volbo starosty a náměstka se provedla a zvolen
10 hlasy Filip Vaněk starostou. Při volbě náměstka
byla užší volba mezi Františkepi Přibylem a malířem
Štěpánem Ulmanem. Jelikož dle smluvených stran so-
cialně-demokratické a živnoslnlcké, stala se zrado a tyto
dvě sírany nedodržely úmluvy, byl zvolen FranliŠek
Přibyl náměslkeni. K volbě obecní rady nedošlo o byl
podán rekurs šíranou Ulmanovou. Volba dodalečná
ustanovením Zemské správy politické v Brně, ze dne
24. května 1928 č. j. 53.274-11! byla provedená dne
6. června 1928 a zvolena obecní roda loklo: za soch

137

ólní demokraty Antonín Zajíc, za čs. síranu rolníku,
živnostníků a Homkárů Uhnán Šlěpán, za stranu lido¬
vou František Sídlo, číslo 18, za sdruženou stranu „Pro
blaho všech" a občanskou agrární, Václav Chytko*
Strana živnostenská a agrární měly starosty a náměstka,
strana komunistická losováním vytáhla lístek prázdný
a proto nedostala zastoupení v obecní radě. Konečně
dne 23. června po převzetí obecních záležitostí byly
voleny komise, do kterých byli zvoleni: komunikace
Václav Chylka, do stavební František Přibyl, policejní
Ulman Štěpán, lesní. Šídlo F raniišek číslo 18, chudin-
slví Filip Vaněk.

Počasí celý měsíc kvěfen o červen jest velmi chlad¬
né a deštivé tak, že při sušení sena lid má mnoho
práce a nemůže byli s polními pracemi holov. Situace
svělová a politická jesl na mrlvém bodu a není pro
nás nic zvláštního. V Brně jest pořádána „Výstava
Soudobé Kultury". Těší se veliké oblibě našich i za¬
hraničních hostí.

Nobilovu výpravu k severní točně, která pravěpo*
dobně někde uvázla a není o ní nejmenších zpráv. Vý¬
prava je hledána norským polárním badatelem Amund-
senem, klerý oběloval svůj život nn vypátrání Nobilovy
výpravy, jejímž účastníkem byl československý přísluš¬
ník Dr. František Běhounek.

Dne 22. června hlásí ČTK, že ze Říma se oznamuje,
že generál Nobile s posádkou vzducholodi „Italia" je,
vyjma jednoho člene výpravy, Malmgromu, zachráněn.

Obydlené domy v Mohelne dne 1, ledna 1928. Číslo 1.
Následkem parcelace velkostatku a budovy dvora, ze
kleré povstalo po úpravě několik čísel. Číslo 1. Rei-
feisenová záložna, 2 lihovar, klerý patří lihovarnickému
družstvu, 3 Marie Ostatková, 4 Inocenc Svoboda, řez¬
ník, 5 Josef Mohelský, 6 Franěk Josef, 7 Hošek Josef,
8 Kopeček Karel, 9 Knotek František, 10 Obecní ne*

138

mocníce, 11 Janeček Karel, 12 Oslrý Jan, 13 Kostel¬
ník Josef, 14 Pólenský Jan, 15 Dvořáček František,
16 Zikeš František, 17 Nestrašil Josef, Janečková Mag¬
dalena, 18 Šídlo Frnnlišek, 19 Drápela Josef, 20 Při¬
byl František, 21 Kostelník František, 22 Staněk Fran¬
tišek, 23 Loupal Josef, 24 Nováčkové Julie, 25 Hošek
František, 26 Mohelský Hubert, 27 Stanek Richard,
28 Matěj Růžička, hostinec, 29 Horák František, 30 Bráz-.
da Karel, 31 Papoušek Stanislav, 32 Bergr Josef,
33 Papoušek Josef, 34 Madeřič Cyril, 35 Koirsal Alois,
36 Svoboda Jaroslav, 37 Kočí František, 38 Padrla
Eduard, 39 Hošek Antonín, 40 v Soukup Cyril, 41 Pa¬
lata Josef, 42 Knotek Jan, 43 Šídlová Marie, 44 Dvo¬
řák M Josef, 45 Sladký Frnnlišek, 46 Horák Antonín,
47 Švec František, 48 Kerndl Antonín, 49 Vyzina Ru¬
dolf, 50 Zdražil Josef, 51 Pelán Ferdinand, 52 Konečný
František, 53 Kašpar Jos. stavitel, 54 Horák Karel, 55 Pra¬
žák Josef, 56 Horák Karel, 57 Jindřich Kafka, 58 ICryška
Fr., 59 Kazatel Jan — Hošek Karel, 60 Lipecký Jaroslav,
61 Oululný Josef pekař, 62 Procházka Frank, 63 Matou¬
šek Jan, 64 Nováček Josef, 65 Horký Frank, 66 Polák
Antonín, 67 Nováčkové Marie, 68 Machót Jan,69 Do¬
čekal Adolf, 70 Kašpar 1 Karel, 71 Dvořák Adolf, 72 On¬
dráček Cyril, 73 Hošková Františka, 74 Mullová An¬
tonie, 75 Doufal Jon, 77 Chmelka Jan, 78 Kovaříková
Marie, 79 Horáková Marie, 80 Povolný Václav hokynař,
81 Tomek Antonín, 82 Šibral František, 83 Hanzlové
Františka, 84 obec. radnice, 85 Dvořák Rudolf, 86 Drápal
Pavel, 87 Nováček František, 88 Pluskal Jos. farář,
89 Slánek Karel a hostinec Staněk Josef, 90 Macek
Josef, 91 Franěk Frank, 92 Němec Josef, 93 Mazánek
kovář, 94 Ryšánek Leopold, 95 Jan Sebesfa, 96 Zajíc
Ludvík dámský krejčí, 97 Drápelo František, 98 Chytka
Frnnlišek, 99 Šídlo Ondřej, 100 Kudláč Josef, 101 Do¬
brovolný František, 102 Maioušek Josef, 103 Eliáš Jan,

104 Malý Karel, 105 Chylka Hubert, 106 Horký Tojnáš,
107 Němec Franíišek, 108 Chytka Franlišek, 109 Sídlo
Josef, 110 Loupal Ferdinand, 111 Pelán František,
112 Nováčkové Marie, 113 Odvárka Antonín, ! 14 Horký
František, 115 Chylka Václav, 116 Šebesla Karel,
117 Kašpar Stanislav, 118 Brázda František, 119 Hla¬
vatý Jan, 120 Hošek Adolf, 121 Horký František, 122
Nováček Karel, 123 Josefa Knolkové, 124 Němec Ani,,
125 Stránský František, 126 Holý Josef, 127 Hoři Josef,
128 Gros Josef, 129 Jelínek Leopold, 130 Kašpar Ant,,
131 Šebesta Karel, 132 Drápela František, 133 Kno¬
tek František, 134 Tkaný Josef mlýn, 135 Štraus Frank,
137 Malý Franlišek, 138 Klein František, 139 Chadim
Jos,, 140 Kopeček Ank, 141 Max Biebla, w 142 Hubalka
Ant., 143 Kerndl Vilém, 144 Šídlo Josef-Šídlové Marie,
145 Franěk Jan, 146 Nováček Franlišek, 147 Knapek
Jakub obchodník, 148 Kafka Jan pekař, 149 Senský
Alois, 150 Krejčí Jan, Kolínský Jan, 151 obecné Škola,
153 Macková Marie, 154 VlaŠin Franlišek, 155 Kerndí
Jindřich, 153 Mohelské Amalie, 156 Žák Antonín, 156
Zajíc Antonín, 157 Hanzlíková Josefo, 158 Jaroslav
Palata, 159 Kocourek, 460 Růžičková Marie, 161 Ne-
voral Josef, Široký Karel, Hájenka,162 Horký Anlonín
pohodný, 163 Novotný Franlišek, 164 Jílek Jan stolař
(a Vlašín), 165 Kchor Franíišek lesník, 167 Růžičková
Antonie, 168 Kocourek Karel a Josef, 169 Mejzlík Jos.,
170 Senský Jakub obchodník a slaroslo, 171 Kostel¬
níkové Marie, 172 Horáková Josefa, 173 Horák Jakub
hrobař, 174 Horák Josef řezník, 175 Horáková Frank,
176 Khun Karel, 177 Kotoul Augustin, 178 Hort I^edřičh,
179 Hort Josef, 180 Šídlo Jakub, 181 Pešková Marie,
1,82 Chytka Rudolf, 183 Bláhová Anna, 184 Filip Vaněk,
185 Kocourek Anlonín, 186 Holý Josef kovář, 187 Po¬
volná Antonie, 188 Khun Karel, 189 Knotek Antonín,
190 Konečný František, 191 Chlup Jindřich, 192 Srnec

140

František, 193 Žákové Kateřina, 194 Janáček Vincenc,
195 Mejzlík Antonín, 196 Alois Kopeček, 197 Němec
Josef, 198 Vuršl Jan cihelna, 199 Kopeček Josef, 200
Peškové Karolína, 201 obecní chudobinec, 202 Pa*
pouškové Marie porod, asistentko, 203 Jan Janáček,
204 Hloužek František, 205 Šuler Adolf, 206 Jan Ja¬
náček obuvník, 207 Fuxové Františka, 208 Srnec Fr„
209 Sýkora Antonín krejčí, 210 Knotek Josef, 212 Dvorak
Josef, 213 Nováček Eduard, 214 Šuler Antonín, 215
Macková Marie, 216 Šlbralová Karolina, 217 Jíra Karel,
218 Havlíček Jan, 219 Kysela Front, varhaník, 220 Bruno
Hošek, 221 Němco.vá Frank, 222 Kaěírková Františka,
223 Konečný Josef, 224 Lipecký Josef holič, 225 Ko¬
nečný Frank, 226 Hlaváč Karel, 227 Jurek František,
228 Tichá Františko, 229 Večeřa Jan, 230 Ulman Ště¬
pán malíř, 231 Kašpar Antonín stavitel, 232 měšťanská
Škola, 233 ředitel František Nováček, Vystrčil Josef,
234 Josef Němec řezník, 235 Němec Antonín, 238 Ně¬
mec Josef, 239 Jílek Josef, 241 Cabejšek Karel, 242
Knotek ICarel, 243 Zék Leopold, 244 pošlovní úřad a
čeln.^stamce, 245 Malý Josef, 246 Suchánek Josef,
247 Šuler František, 248 Teplý Emil, 249 Hubalka Jos.,
250 Hubatka Antonín, 251 Věžník Josef, 253 Kudláě
Josef,, 254 Horl Ank, 255 Chytka Josef, 25,6 Sídla Jan,
257 Konečný Jan, 258 Kerndl František, 259 Holý„Ank,
260 Jílek Jan, stolař, 261 Konečný Quido, 263 Sídlo
František, 264 Karolína Síslová, 265 Vystrčil Leopold,
266 Knotek František, 267 Sídlo Karel, 268 Ulman
Štěpán malíř, 269 Horák Jakub, 270 Holý Josef, 271
Kudláč Metoděj, 274 Soukup Stanislav, 275 Prchal
František, 276 Dvořák Josef, 277 Mohelský Rudolf,
278 Sigmund František, 279Klouda František, 280 Ne*
voral Jan, 281 Budín Antonín, 282 Matek Josef zá¬
mečník, 283 Horl Jan, 284 Mann Jan, 285 Horký Fráni.,
286 Mann Jan, 287 sokolovna Dočkal František, 288

141

Čecli Josef, 289 Čech Hynek, 290 Puža František,
291 Věžník Jan, Žák Josef, 293 Man Jan obec. loj.,
294 Achcenil František, 297 Slánek Karel krejčí, 298
Hošek František, 300 Fuxa Leopold, 301 Cabejšek Jos,,
302 Knolek Jan, 303 Drapela Jindřich.

Ve voličských seznamech bylo zapsáno 859 voličů,
z nichž jest 401 muž a 458 žen.- Do senálu zapsaných
748 voličů. Mužů 351, žen 398, Do okresního zastu¬
pitelstva 803 voličů; mužů 376, žen 427. Počet voličů
do zemského zastupitelstva 803; mužů 376, žen 427.
Dne 16. září 1928 podle usnesení obecního zastupi¬
telstva přikročeno ku úpravě silnice ve „Skřípině*.
Obec dala 30.000 Kč, aby silniční výbor, totiž správní
komise vyrovnalo kopec se strany mohelské. Započato
bylo s vykácením lesa no straně mohelské a hned
se silnicí započato, tak, že silnice bude sjízdnější.
V Brně dne 14. září skončena výstava Soudobé kul¬
tury. Dne 10. října v pondělí dostoupil počet návštěv¬
níků do 17. hodiny 2 L / 2 milionů. Počasí jest velmi
krásné a teplé. Obec žaluje nájemce hostince Leop.
Zaluda pro neplacení nájemného. Pensionovaný strឬ
mistr Cyril Maděrič zřídil zde roku 1927 autodopravu,
která má pro obec velikou důležitost pro špatné spo¬
jení. Doprava lato dobře prosperuje ku prospěchu
všech občanů. Před ní zřízena společnost eutodo-
pravní 8 Členná, jež pro koupi starého aute zlrácela.
Musilo likvidovat!. Úrodo byla dosti příznivá a ovoce
bylo dosfalek. Dne 28. října 1928 pořádána iělocvič.
jednotou Sokol Jubilejní třídenní oslava 10ti tetého
trvání republiky pod proleklorálem obecní rady. Dne
11. listopadu pořádá moravský Aeroklub v Mohelne
z popudu zdejšího Sokola lelecký den pod protekto¬
rátem obecní rady. Dna 31. října zemřel nejsiarší muž
z Mohelna, Matěj Drápela, ve staří 97 let. Dne 18.
října byly zakázány před volbami do zemských výborů

142

a okresních zastupitelstev všecky komunistické čuso ;
pisy „Rudé právo", „Rovnost" a jiné. Proti tomu se
postavili spisovatelé Machar, Stašek, Nejedlý a chtěli
dáli proti tomuto zaslavení provolání, avšak žádný
časopis je neuveřejnih Dne 24. listopadu prodala obec
90 čísel stojatého Jesa a utržila z aň 110.000. Kč. Dnem
1. října 1928 má Československo tyto obchodní lodi:
1. „Legii", která byla zakoupena pro přeplavbu legi¬
onářů ve Vladivostoku, 2, Loď, která byla pod naší
vlajkou, jest loď „Arna". Tato ztroskotala nedaleko
Španělského pobřeží. 3. loď jest „Praga", která byla
koupeno v Německu o nesla dříve jméno „Elisabelh".
Tato loď dopravovala zbraně do činy. Další obchodní
lodi německých o jiných podniká jsou: „Dalibor",
„Míla", „Neptum", „Mělník", „Tábor", „Bohemie^,
„Ka^el Leda Slela" a „Tram". Poslední křižuje v moři
Jaderském a provozuje dopravu osobní. Dnešním v rokem
máme povolené přístavní pásmo v Hamburku a Štětině.
Dne 2. prosince 1928 konaly se volby do okresních
výborů a volby zemské. V republice bylo na kandi¬
dátky spotřebováno 15 vagonů papíru a náklad na
kandidátky činil 8,000.000 Kč, mimo letáky a plakáty,
na něž bylo spotřebováno nejméně 20 vagonů papíru.

i

Rok 1929 .

Tento rok počal neobyčejnou zimou; lak krutých
mrazů nebylo jako v roae 1776. Na hvězdárně v Kle¬
mentinu, v Praze bylo 22‘2° mrazu; na observatoři
stáiního meteorologického ústavu na Karlově 26*7° C,
je to největší mráz dne 5. února v Brně; tentýž den
26° C. Podle zpráv z Německa, tuhá zima panovala
v neděli dne 3. února i v noci na pondělek. Mráz se
pohyboval 15—20* C pod nulou, v jižním Německu
24° C pod nulou. V Rakousku naměřeno místy až

143

35° C. Četné poruchy plynovodů a vodovodů v byly
hlášeny. V severní Itálii byly silné mrazy; v Šibe¬
níku zamrzlo moře, v Neapoli není pamělníka lakové
zimy. Zprávy z Balkánu hlásí neobyčejné zimy a vánice.
Simplonský rychlík již Iři dny nejezdí do Cařihradu
a v samém Cařihradu nebylo lakové zimy po 25 lei.
Ze Šanghaje se hlásí, že Iřeskulými mrazy přišlo mnoho
lidí o život. Moře do značné vzdálenosti od břehu
jest pokrylo ledem, jímž si parníky lezce razí cestu.
Dne 5. února o 5. hodině vyhořel slální zámek Veveří.
Pro velkou zimu hadice zamrzly a vodovod úplně za¬
mrzl; střecha byla od požáru uchráněna a shořely
jen dva slropy v rozloze 40 m a . Dne 6. února hlásí
České Budějovice 37° C. V Brně 26—28° C. V neděli
dne 3. v důsledku velké zimy byly zaslaveny tři vlaky
Těšín—Hulín. Zprávy z Jihlavy* Luka: polrhaly se te¬
lefonní dráty. Z Bratislavy se hlásí, že v několika
dnech bude zamrzlý Dunaj. Stejné zprávy docházejí
z ciziny. Mrazivé vlna valí se z Ruska přes Německo.
Hrozné mrazy trvají dále; dne 13. ledna se hlásí:
nová ledová doba, třeskuté mrazy trvají dále s kata¬
strofálními důsledky. Země jesl promrzlá přes 1 metr
do hloubky. V Brně dosáhl mráz dne 11. února 37'7 I)
C. Na olevřených místech byla teplota ještě nižší.
Téměř 100 let není pamětníka takového mrazu;, sla
dělníků jesl v ošetřování s omrzlinami. Dne 12. února
bylo ošeiřeno několik set školních dělí s omrzlinami,
Ve školách se pro zimu nevyučuje. Hlásí se nedo¬
statek uhlí. Ješlě krutější jsou mrazy na [moravském
venkově. Největší mráz byl dosud naměřen v Pelro-
vicích 42’5°. Zima v Bezkydech dosahuje 34 38°

v Jeseníkách. Se všech stran se hlásí hynuli zvěře;
na mnoha místech byly nalezeny srnky opřené o strom
a zmrzlé. V Mohelně naměřeno ředitelem měšf. školy
Nováčkem 41° C, sněhu bylo na 2 m. V Kroměříži

144

v oddělení továrny na hosp, stroje firmy Ing. Lorenc byla
práce pro kruté mrazy zaslavena. Též z ciziny se hlásí
silné mrazy. Berlín minus 25° C. NejnižŠí teplota od
roku 4885. Na Balkáně a v Rumunsku dosahují mrazy
34 rj C. Dunaj u Sofie jest úplně zamrzlý , o led dosa¬
huje lloušlky 1 metru. Brusel 18°. Vídeňská záchranná
stanice ošetřila za jeden den 60 omrzlých osob. Dne

12. února v Pešti byla nalezena lidmi na ulici pracu¬
jícími zmrzlé žebrácká. Vratislav. Praskl Vilémův most
v důsledku mrazů. Zima je 30 1 *, V obci Lubilnic u Ber¬
lína nechali rodiče své děti v nevylopené světnici
a než se vrátili, děli zmrzly. Dne 14. února se hlásí trochu
tepleji a dopravní svízele rostou. Pouliční doprava v
Brně se udržuje s námahou, škoiní návštěva slábne.
Řidiči elektrických drah dostávají na konečných sta¬
nicích horký čaj, což nepomáhá. Na tržišti, na Domi¬
nikánském náměstí, byla jen jedna prodavačka. V Ji¬
hlavě omrzlo 11 mužů stráže. Na Kroměřížsku pomrzlo
mnoho srnek. Některé byly v hloučku o hleděly se
společně zahřátí, ale zmrzly. Ze všech měst se hlásí
lidské oběti mrazu. Na venkově kravám zmrzají vemena;
v Mohelne zmrzla kráva ve chlévě a čeká se, že jich
bude ještě více. V západní části moře Baltického u-
vázlo 30 perníků v ledu. Ve Varšavě jest všecka že¬
lezniční doprava zaslavena. Lublaň hlásí, že v lese
nedaleko Tržina zmrzla pětlčlenná rodina cikánská.
U Kovna byla nalezena 30ti Členná tlupo cikánská
Zmrzlá; jen tři cikánky se zachránily. Bukurešt hlásí

13. února 45 obětí ve městě a okolí jako oběti mrazu.
Dne 26. února počalo lepší počasí; mrazy polevily a
ráno prší a sněží při l^C. Skřivánek počal svoji první
písničku. Sníh leží ve velikých kupách a na poli se
stěží uživí, neboť sníh leží na rovině do výše 60 cm.
Dne 25. února po čtyřdenním líčení před porotou zno¬
jemskou byl odsouzen vrah Filipín, známý z trojná-

145

sobné vraždy rady Tylu, jeho paní a služky Kořenové
12 hlasy ano; no olázku utrhání no cli 12 hlasy ano;
na těžké ublížení no těle 12 hlasy ano; pro přestupek
krádeže 12 hlasy ano; na otázku, zda sekretáře Voj¬
těcha uvedl ve větší nebezpečí svým obviněním 12
hlasy ano; na střídavé pominutí smyslů 12 hlasy ne;
na pohnutky nízké a nečestné 12 hlasy ano. Filipín
přijal rozsudek s klidem, jen slabě zamžikal. Sekretář
Vojtěch žádá náhradu 417.000 Kč, z toho pro obhájce
Dr. Novotného 30.000 Kč; pro škodu ušlého plotu
207.110 Kč, za ochuravění ve vazbě 110.000 Kč, za
utrhání na cti a ztrátu manželky 100.000 Kč. Ob¬
hájce Filfpínův Dr Lochman ohlásil zmaleční slib¬
nost a odvolání. Ač ředitel n primář Dr Papírník, zna¬
menití psychiatrové z blázince z Cernovic uznali Fi-
lipína nezodpovědným za svůj čin, byl odsouzen k smrti
provazem. Tímto jest némešíská vražda rozřešena a
pravděpodobné poslední veto bude míli nejvyšší soud
v Brně. Die statistické zprávy ze dne 24. února 1929
byl odbyt lihu v roce 1928 590.602 hl. V tom je
265,230 hl zdaněného a 191.749 hl denatur. 62.607
k výr. octa, 19.376 hl k ostatní průmysl, výrobě. Výnos cel
v Československu v roce 1928 činí 1440 milionů Kč,
proti 1340 Kč v roce 1927. Dne 5. března 1929 počíná
se měnili naše podnebí. Po několika jasných dnech
jest ještě v noci chladno, ale ve dne se oteplilo.
Brno hlásí 15 0 C, v noci opět sněží. Rychlík z Vídně
do Brna má 45 minul zpoždění. Dne 12. března, ne¬
děle, měla úplný rázjetní; sníh počíná lati. Z Anglie a
Německa se hlásí Ještě 15°C, ve Skandinávii 30°C.
Ve Vídni učinily mrazy na plynovodech a vodovodech
škodu 384 miliony Kč. Dne 9 . března padá ješlě mnoho
sněhu; leploměr klesl u nás na pěl slupnu C. Dne
13. března se hlásí obleva všeobecná, ráno částečně
sněží, odpoledne se vyjasnilo a napadaný sníh jako

146

kouzlem se zírali!. Ovšem, že místy u nás po silni¬
cích a polích leží starého sněhu 50 cm. Čekáme tou¬
žebně, že během několika dnů sníh úplně zmizí. Pravý
měsíc nastává a lze čekali, ze Josef svojí sekyrou
rozbije poslední ledy. Po velkém utrpení hrozné zimy
řádí mezi lidem v celém světě zákeřná chřipka. 1 zde
bylo několik případů úmrtí; zemřel v Mohelně Josef
Pražák dne ^9. března a dva občané ze Lhánic. Nemoc
řádí hrozné; mnohde celé rodiny jsou jí postiženy a
leží. Chřipka jesi nemoc dosti těžká, při níž jsou ve¬
liké bolesti hlavy a údů. Umrlí však nejvíce Jesl mezi
60li lely nahoru, u mladších se jen objeví několik, ale
osoby starší jsou až tři neděle nemocné. Snad se o-
leplením lidu pomůže. Pálíme ploty, neboť není dos¬
tatek ani uhlí ani dříví. Rok lehlo nadělal nám škod
k nepopsání; dobytek, selata a veškerý skol násled¬
kem velikých mrazů ochroml. Konečně se asi po Iři
dny oteplilo! Velikonoční sválky jsou ješlě ve znamení
zimy; 8. a 9. dubna mrzne a padá sníh; místy jesl
zima 12° pod nulou. Dne 9. dubna konala se volba
míslní školní rady, do níž zvoleni: František Přibyl
za agrárníky, Alois Kopeček za živnostníky, za čsi.
socialisty Ulman Štěpán, malíř, za komunisty František
Konečný zedník, za síranu jidovou Tomek Antonín,za
stranu „pro blaho všech" kaplan Jan Noha. Dne 11.
dubna konala se komise pro stavbu silnice u Kuroslep,
klerá se má v kopci vyrovnali, protože nemá zákoni¬
tého stoupání, Ceny obilí ochabují o dle plodinové
bursy brněnské, ze dne 3. dubna stojí pšenice mo¬
ravská 1 q 181 Kč, žilo 163 Kč, ječmen 155 Kč, oves
168 Kč, kukuřice 160 Kč. Stav áuíomobiiových vozidel
v ČSR dle únorové slalisliky 1 jest v roce 1928 násle¬
dující: 59.409; v lom 20.006 motorových kol, 25.110
osobních aut a 1377 aulobusů, 10.100 nákladních a
dodávkových .aul, 2494 Iraklorů, 173 hasičských, 160

147

senilních. V lom čsl. výrobků 42 Vo» amerických 18*3%*
Anglických 13'6 “/«* německých 8*9 francouzských
3*2 %* Nejvělší poěel našich výrobků jesl prolo, že
lovárny zasáhly proti přívozu cizích vozidel do naší
republiky. Dne 22. srpna 1929 mánie lálo vozidla:
osobní aulo Dr Svoboda, slavilel Kašpar, Dr Schlinzl
zvěrolékař, Josef Oululný obchodník, dopravní auta:
Cyril Maděříc 3 aula, B. Blimsriler kulér 1, slavilel

Čertův ocus (hadcové slepí) u Mohelna.

Kašpar i, dopravní společnost I aulo. Dne 23. srpna
1929 zemřel Vilém Kerndl, míslr bednářský. Dne 26.
srpna zemřel sešlosti věkem František Dvořák, domkár.
Nejslarší osobou je Maric Jonečkovó, výměnkóřko, na¬
rozená 2. února 1834. Sklizeň I. r. se doslala velice
dobře do stodol a úrodo jesl ti Mohelun dobré; uBřez*
nika, Kuroslep a jindy byla cilelně krupobitím poško-

148

zena. Dne i. září pronajímá se obecní honiiba na Iři
roky po Rudolfu Vyzinovi, který jako nájemce zemřel.
Na Slovensku projednává se zajímavý vlaslizródný
proces politický „Tuka a spól." Tento chtěl autonomii
Slovensku. Byl odsouzen ku 15 rokům vězení.

Přírodní reservace u Mohelna .

Čelní bolanikové domácí i cizí (zvláště z Polsko,
Ruska a Francie) navštívili hadcové území u Mohelna
na dolní Jihlavce, proslulé svou památnou květenou
štěpní, kterou byli návštěvnici uvedeni přímo v úžas.
V uvítací řeči zmínil se starosta obce Vaněk, že obecní
zastupitelstvo projevilo jednomyslně ochotu podporo*
váli všemožně veškeré snahy po zřízení projektované
reservace. V odpovědi zdůraznili pp. Dr K. Ruppert,
prof. university krakovské a Dr J. Hadamere, proí. uni¬
versity v Paříži, že je • to skvělý případ, Jak prostý
rolník ěeský dovede chápali snahy kulturní; obec Mo-
helno, jako majitelka tohoto území, oslaví tím jistě nej¬
lépe lOleté výročí trvání samostatnosti československé
— přírodní reservace u Mohelna bude pomníkem, k ně¬
muž putovali budou zástupci celého vzdělaného světa.
Resoluce ministerstvu školství,, která byla podepsána
všemi účaslníky zájezdu, přimlouvá se vřele, aby mi-
nislerslvo postaralo se siůj co sluj o lo, aby tolo
jedinečné území — evropské unikum! — mající svě-
lovy význam pro řešení různých otázek geobotanic¬
kých a vývojových a budící velký zájem v učených
kruzích zahraničních, prohlášeno bylo přírodní reservací.

KONEC.

Doplňky.

O probádáni zdejšího kroje po stránce botanické a geolo¬
gické mají zásluhu mnozí znamenití odborníci, jedním z nich je
zdejší učitel ve výslužbě Kodolí Dvořák, jenž pracuje v lišejnících
ze stepi a celého okolí. V poslední době vydal spis; „Pohádku
slepl 1 ', kdež popisuje rozkošný lelnl den a krásy amfílcuIru slep-
nlho pod Anioníčkem. I b rozličnými živočichy o roslllnaml se
v onom spise obírá. 1

Druhý spis: „Poosluvím a Poj i hlavím 4 ' vyšel před .několika
roky. V něm pak souborně Jsou podány popisy kraje obou uve¬
dených toků.

Celá říše nerostopisná a rostlinná běží zde před našimi zrnky.
I o ptactvu a živočišslvu je pojednáno.

V poslední době sbírá houby nu slepl si vyskjlující — I v zimě.

Tolo práce ~ skoro neviděná je ceněnu vesvčlě kulturním;
vždyť loni v lélé byla zde výpravo botaniků z celé Evropy, jež
čítala nsl 35 členů.

Druhý bndutel |e žák jmenovaného — odborný učil. Fráni.
Nováček, zástupce ředitele obč. školy, nyní nq zdravota! dovolené.
Jsme rádi, že náš kraj je po léto stránce dobře obsazen pracovníky.

No zdejších školách v r. 1920—30 působili: def, ředllelem
obou škol pod společnou správou spojených je okr. Školní inspek¬
tor Stanislav Melichar, jelikož tento je sláte nepřítomen, u jeho
zástupce Fr. Nováček) fe na zdravotní dovolené po těžké nemocí,
vede správu obou škol dek uč. Marie Dvořáková. Tálo vyučuje
léž no škole měšťanské od r. 1919 s malými směnami.

Na .měšťanské škole působí uč. Josef Pochop od r. 1922,
Jeroným Zejda od r. 1927, odborná uč. Moric Bouzková od r. 1929.
Ind. uč. Anežka Pelcová-Žejdová od r. 1924.

Na obecné Škole, odltudž toni odešel do výslužby Jan Kolínský,
dlouholetý správce, učí Fr. Munová od r. 1924, Žofle Čermáková,

150

M. Hudcova od r. 1928, Karel Liška po vojenské službě od l.-I.
1930, Bedřich Hanzal od r. 1929. Indus|r. uč. Marie Konečná pů¬
sobí zde od r. 1927.

Všechno učitelstvo mimo svou hlavni práci je činno též vc
spolcích zejména v Sokole zdejším.

Živnostenská Qtřidnt škola pokraČouacf . ]e zde již od roku
1911. Správci jejími byli: Fráni. Médie do r. 1919, od r. 1921-23
Jan Kolínský, od ť. 1923 uč. Josef Pochop. V r. 1919—21 se
vyučovalo. V roku 1923 přeměněna byla škola na dvoutřídní.
Počet žactva se rok od roku zvyšuje. Letos čilé v I. třídě 15
žáků, 2 děvč., v II, Iřidě 24 ř.ókťi, 2 děvč, V lom to školním roce
vyučují: Josef Pochop od r. 1922, Jer. Zejdo, uč. od roku 1922,
Kar. Liška, B. Hanzal o slavil, aslslenl Fr. Vafek od roku 1929.

Školo je řádně pomůckami vybavena, zvláště v počátcích
předlohami, nyní pak novými knihami a jinými polřebami.

Školní výbor pokračovael školy skládá se z předsedy F. Vaňka,
Dra J. Svobpdy, Aloise Senského, Jos, Papouška, Jak. Senského,
A. Kopečka, }. Outulného a jos. Pochopa.

Tělocvičná jednota Sokol čítá 80 členů, mimo hojně doroslu
a asi 200 žáku. Má znamenité pracovníky.. Založena byla v roku
1919, vedena prvým náčelníkem M. Růžičkou, starostou dlouho¬
letým hyl Dr. J. Svoboda, vzdělavateli Jan Kolínský a Jos, Pochop,
divadelní odbor vedl Jan Man, jednatel M. Dvořáková—Černá
u J. Zejda. Néčelnlctvo J. Polák a J. Poláková. Výbor zvolený
ku správě jednoty a jejího jmění v lednu 1930 : Starostou Josef
Loupal, vzdělávat. Ž. Čermákové, náčelníkem F. Vaíek, náčelnicí
K. Pelánová o Konečná M,, jednatelem J. Knapek a finance vede
J. Mun. Kromě nich Jnn Jílek, M, Kubešová, M. Valová, A. Ko¬
peček, E, Hošek, A. Dvořák a j. •

Sokol pořádá pěkné divadla, vychovává děli besídkami,
členstvo akademiemi, veřejnost pak pobaví lěmilo podniky a sluš¬
nými zábavami. ■

Jelikož jednota Sokol vedena je dobře, proto má hojně pří¬
znivců, lilo se vyznamenali zvláště při stavbě sokolovny. Jedni
zdarma pracovali, druzí darovali peníze, naši rolníci pak ochotně
vozili písek, cihly, křídlící. Lhánicc pomohly znamenitě 1 Senorody.

Dnes jednota stojí si i finančně dobře a chystá se k velkým
úkolům, k čemuž přejeme |t mnoho zdaru.

V obci Je léž Osvělový sbor, jehož členy jsou J. Loupat,
). Pochop, J. Zejda, Fr. Nováček, Ulman,

151

Veřejná knihovna čilá asi 700 svazků. Obec na ni dává pe¬
něžily obnos — dle resp. zákona z r. 1919. je dobře doplňována
současnými českými dily.

* •

Končím své tlilo u přeji si, aby události z Mohelna
a jeho občanů v díle tom obsažené, zůstaly uchovány
v paměti všem věkům budoucím.

Opravy ;

V Předmluvě
Na 7. straně.
Nu 16. siru ně,

Nu 27. sírane,

3. r. shora míslo „Schroje* má býlí „Schvoje 4 '.

7. ř. shora, mlslo „jesl* 4 mó býli „jsou".

3. ř. shoru mlslo „nějak obmezenou 4 * má býli

„moc obmezená".

8. ř. shora má správně býlí „do rukou markra¬

běte Přemysla*'*